BV Kamenická 15 30.5.2008

Zítra mám sice v plánů halfironmana, ale na závod Běžce Vysočiny do Kamenice musím. Obě holky chtějí jet. Pod dojmem krásného příběhu rodiny Thumsů z PIMu zkouším klukovinu – posílám ženě SMS, ať si vezme boty na běhání, že běží taky. Prý kolik? 3,5 km. Prý to zvládnu!:-) Víte, divná odpověď. Svou ženu Lenku znám sedmnáct let, patnáct let jsme manželé. Za toto období byla běhat pouze jednou, tak deset let tomu nazad. Vyběhla se mnou od domu a po stovce metrů prohlásila, že ji bolí kyčel a šla domů. A najednou si troufá na závod. To jsem zvědav :-).

Vyjíždíme oklikou přes Jihlavu, kupuji Kristýnce plaveckou kombinézu. Má v plánu brzy plavat pětku, tak ať se trochu předejde křečím. Do Kamenice je to pak samá objížďka a zastávka – Terča chce něco k jídlu, Lenka zmrzlinu. Jen Kristýnka se skromně veze. V Kamenici budíme u prezentace pozornost, celé rodiny se prezentují málokdy. Já si beru se ženou také číslo do kategorie příchozích. Běžet patnáctku by mi neprospělo a taky se chci podívat, jak ten můj babinec poběží. Z Kamenice napřed odbíhají dospělí a pak závodí malé děti. Kupodivu i kategorie 7-9 let běží zanedbatelných 600 metrů. Terča běžela tento závod jako osmiletá, tehdy však na "normální" trati 1,75km. Slavně zde zvítězila v čase 9:31 před Andreou, která dnes vévodí mladším žačkám. Andrea se dala na běhání, Terča na volejbal. Bude se opakovat jejich vzájemný tři roky starý souboj? Při čekání na náš start nepůsobíme úplně jako harmonická rodina. Holky se okopávají a nadávají si, Kristýnka chytá pubertální záchvat. Tvářím se, že k nim nepatřím:-) Už se blíží i náš start, se ženou jsme tu jediní dospělí. Pohoda:-). Vybíháme, držím se první běžkyně naší rodiny – nejmladší Terči. Běží krásně, ze začátku rozvážně, chce si povídat. Raději běžím kousek před ní, abych ji nerozptyloval a hlásím jí soupeřky. Předbíháme jednu holku za druhou, Terča nádherně protahuje krok – fakt nevím, po kom to dítě je – a dělá z nejednoho kluka statistu. Krásný zážitek. Podle Garmina je to do cíle tři sta metrů, říkám to Terči s tím, že ještě nemá spurtovat. Zrychluje naplno. Příliš brzy. Je tu ještě kopeček. Řada děcek v něm hodně zpomaluje, Terča nemůže, ale zapíná svou neskutečnou vůli a předbíhá další holku, zřejmě starší žačku. Na vrcholku s obavou sleduje dění za sebou a finišuje do cíle. Snažím se ji uklidnit, že má náskok, marně. Fakt netuším, kde v sobě bere tolik síly, já bych to nedokázal. Určitě to bude krásné umístění, i když asi ne vítězství, jednu menší holku jsem ještě vepředu viděl. Čas zlepšený oproti minulé Kamenici o minutu a čtvrt. Taky bych se chtěl tak zlepšovat:-)

No, dospělí mají běžet s dorostenci druhé kolo, hurá do něj. Lenka s Kristýnkou nikde, přidávám, abych viděl, jak jsem na tom já. Zrychluji natolik významně, že musím za chvíli trochu ubrat, abych Kamenici nepoblinkal. Druhé kolo dobíhám s nádherným negative splitem. Velkou radost mi dělá tep druhého kola – průměr 163, max 167. Vždy, když je tělo ochotno jít přes 160, je to známka formy. Třeba mi zítra na Grafilitu půjde běh, i když jsem vlastně od Paříže běh netrénoval :-).

Nemám foťák, jdu do auta pro mobil. V autě Kristýnka, nebaví se se mnou. Máma ji předběhla, je naštvaná. No, chtělo by to méně se vztekat, pak by asi souboj dopadl jinak:-). Beru mobil a jdu si fotit ženu. Kupodivu vlastní. Časoměřiči na ni netrpělivě čekají, že by tu podle času prvního kola měla dávno být. Není:-) Jdu jí naproti, pochoduje si po trati. Pro fotografa je však ochotna se rozběhnout a proběhnout cílem. Nezapomíná také ohlásit, že běžela poprvé a naposled. Uvidíme:-) Každopádně na neběžkyni hezký výkon:-)

Unikátní foto. Prý poprvé a naposledy:-)

Už jsou tu výsledky, Terča je druhá, Kristýnka čtvrtá v podivném čase. Holt ty emoce problémového věku:-). Čekáme na vyhlášení Terči neuvěřitelně dlouho. Ale když ona chce medaili. Kolem osmé se konečně dočkáme, ale medaile došly, dostává jen cenu :-). Mizíme domů s přesvědčením, že kategorie příchozích se nevyhlašuje. No, asi jo, ale mně se nechce před celou Kamenicí být na stupních vítězů za čas cca 18 min na 3,5km. Stačí mi vědomí, že naše rodinná výprava má dnes dvě vítězství, jedno druhé a jedno čtvrté místo. JSME DOBŘÍ! :-)

Medailistka focená proti zapadajícímu sluníčku.