BV Dačická 14 - 6.7.2008

Další závod Běžce Vysočiny je tak trochu mimo Vysočinu - v Dačicích, což jsou vlastně už jižní Čechy. Jedeme všichni včetně manželky Lenky, která sice minulý týden říkala, že už nikdy, ale věci na běhání si bere. To jsem zvědav, co bude v Dačicích dělat:-) Dačice jsou už docela daleko, zatím každý rok jsem se na cestě zdržel objížďkou či havárií. A dnešek není výjimkou, zase se kousek zajíždí přes Telč:-( Přesto jsme na místě včas, Lenka si také bere číslo do kategorie příchozích. Bude to mít těžké, dnes má dvě soupeřky. Vlastně víc soupeřek. Holky budou mít společný start, nejmladší Terča oběhne dvě kolečka, Kristýnka tři a Lenka pět. Hezky si zazávodí:-)

Já startuji první, na startu potkávám neobvyklého účastníka - Tutu, který je tu i se svým parťákem Tomášem Ondráčkem. Po startu je pochopitelně nevidím, skoro všichni mladší mi mizí v dáli. Kličkuji mezi kalužemi na polní cestě a těším se do druhé dědinky před vběhnutím do lesa, jeden z místních tam mívá občerstovačku. Jenže dnes je na něj asi moc teplo, poběží se bez vody. No co se dá dělat, hurá do lesa. Tam si všímám, že dva mladší běžci před mnou tuhnou, trvá mi asi kilometr, než je předběhnu. Zrovna když si libuji, že se asi začínám běžecky zlepšovat, předbíhá mne devětašedesátiletý Zdeněk Novák. Mnohem dřív než posledně:-( Zkouším se ho udržet, ale je to bez šance. Krok za krokem mi mizí v dáli. Mám co dělat, abych odrazil nástup Luďka, který se snaží Zdeňka také stíhat. Luděk se ve stoupání drží, utíkám mu kupodivu v klesání. Dobrý:-) Jsem zpět v dědince, místní domorodec opět nikde, bez vody dnes nic moc. Možná dostanu i křeče. No to je toho, ty už jsem dostal tolikrát, že je mi to jedno. Pokračuji dál stejným úsilím, před cílem ještě dobíhám běžce bez trička, který se nějak vytratil z výsledků a srovnávám krok, abych dospurtoval do cíle aspoň na krásu, když už to na rychlost nepůjde:-) Terča s Kristýnkou mne už očekávají a povzbuzují, jako bych měl závod vyhrát:-) Cíl 1:04:56, 28. místo ze 44 startujících, 11. z 13 v kategorii. Závod vyhrál Tomáš Ondráček i bez občerstvení v lepším čase než loni Ivan Čotov. Tuta kousek za ním druhý. Úspěšná brněnská výprava:-)

Co moje holky? Nechávám si to převyprávět - od startu nejlepší z rodiny Terča, přesně dodržela taktické pokyny a dobře naběhla na úzkou terénní stezičku pronásledována Kristýnkou, která tentokrát mámu před sebe nepustila. Lenka se nicméně od minulého týdne hodně zlepšila a běžela prakticky celých 3,5km, což jí vyneslo druhé místo mezi příchozími. A jak dopadly moje malé berušky? Skvěle. Obě vyhrály svoji kategorii, viz výsledky. Terča své soupeřky zcela deklasovala, na druhou si udělala velmi bezpečný náskok - 4 minuty na 1,45km! Tak to asi nebyly atletky:-) Jen tak pro radost si přespurtovala i druhého kluka. Kristýnka své jediné soupeřce také bezpečně utekla, obě si připisují maximálních deset bodů. Mám to já ale šikovné závodničky:-) Holky byly tak nadšené, že se zapomněly na stupních vítězů i vyfotit, byť foťák byl připraven na sedadle auta:-) Se svým výkonem moc spokojen nejsem, tajně jsem doufal, že bych jednou mohl tuto 13,2 km dlouhou trochu kopcovitou trať uběhnout pod hodinu. Naději mi dávaly minulé výkony - 2006 1:02:19, o rok později 1:01:39. Nedá se říci, že bych se letos vyloženě flákal, odběhl jsem to na půlmaratonských tepech průměr 155, max 164 viz záznam. Prostě od Paříže jsem nic rychlejšího dobře nezaběhl a asi už do prázdnin nezaběhnu. No, přijde podzim, že?:-)