Od Paříže mi to vlastně pořád neběhá. Tak to ani nemá cenu trénovat. Raději jezdím po závodech:-) Ten další z Běžce Vysočiny byl poněkud náročný na organizaci - v pátek dopoledne po jednání v Chropyni spěchám do Brna, vyzvedávám obě holky, jedeme do Jihlavy, kde je nechávám v obchodě, jdu na jednání v Jihlavě no a pak si vyzvedávám v obchodě slečny a jedeme do Stonařova. Krásně zorganizováno a jsme tam vlastně brzy:-)
Rozběháváme se obvyklou trasou, je rozježděná od náklaďáků. Asi se běží jinudy, taky jo, od stadionu na druhou stranu. Dvě nemilá překvapení - trať dospělých je zkrácena o jedno kolečko nahoře v lese, tedy o pět kilometrů. Z dvacítky je patnáctka. Škoda. V tom lese je moc hezky. Ještě nemilejší je, že starší a mladší žačky běží stejnou trať. Bude tu sesterský souboj, lítají emoce, no mám to dnes těžké:-) Prý jak to dopadne? No, jak. Mladší Terči to poběží líp. Snažím se Kristýnce vysvětlit, že to není důležité, úplně se mi to nedaří. Mám štěstí v tom, že startuji jako první. Můžu tedy zmizet z emocemi nabitého fotbalového hřiště:-) Míjím cedulku s dětskou obrátkou. Má být 1km, Garmin říká o 150 metrů víc. To bude Terča nadávat, má raději kratší tratě:-) Můj plán je dnes se moc nehnat, zítra totiž jdeme na plavecký závod. Dodržovat plán se mi daří až skoro k zámečku. Jenže pak vidím, že ti přede mnou nemůžou a trochu zrychluji. V lese se pak zapomínám a prostě si běžím. Je tu vlhko, ale ne takové kaluže jako ve středu v Obřanech. Prostě krásný starý les vonící jehličím a vlhkem. Nabíhám na lesní asfaltku a vidím, že mne pronásledují opatovští padesátníci. Asi mne předběhnou jako minule:-) A přede mnou běžec. Nějak nemůže. No znáte to, dohnat, předehnat:-) Zavěšuje se za mne, mám po flákání. V seběhu zpět mi stačí, na rovince však pořád mám rezervu a utíkám mu. Dokonce se blížím k Františku Stokláskovi. Jak běhávám pomalu, dlouho jsem ho neviděl:-) Stihnu ho předběhnout? Stoupání končí, teď už bude jen seběh. V tom je František lepší. Takže před domácím obecenstvem zase porazí o dvacet let mladšího chlapa:-) V cílové rovince mi fandí holky, emoce z jejich vzájemného souboje se zdají být zažehnány. No prostě hezké páteční odpoledne.
Přece jen je chladněji, jdu se rychle k autu převléci. Tam zjišťujeme, že jedna z žen čte můj blog. A ptá se holek, která je která:-) Mně však není moc do řeči, nemůžu najít věci na oblečení:-) Po přeházení celého auta se mi daří být v pohodě. Jak dopadly holky? Terča odběhla skvěle, druhé místo, zase 9,5 bodu. Kristýnka trochu ztratila motivaci poté, co nemohla Terču udržet. Ale i tak má bronzovou medaili. Jsou to prostě moje šikovné závodničky:-)
sobota, května 24, 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Nedělal jsi to tak i loni, že jsi spíš závodil, než trénoval a osvědčil se a na podzim osobák v maratonu! Tak proč měnit zaběhnutý systém.
No, dělal. Není to asi z hlediska výsledku úplně efektivní, ale je to zábavnější:-) Jen ten Hejkal na Vysočině dost chybí, flákám to.
To je pravda, četl jsem s potěšením články s vašemi souboji, na závodech běžce vysočiny. Bohužel musíš se teď vybičovat k výkonu sám, nebo si najít nového soupeře.
Okomentovat