čtvrtek, července 19, 2007

LBP hodinovka 18.7.2007

Hodinovka patří mezi mé oblíbené běhy. Ani nevím proč. Možná je to tím, že na dráze míň vadí má o něco těžší váha oproti běžcům střízlíkům. Možná proto, že na hodinovce můžu držet své tempo a nezabývat se tím, kdo kde zrovna utíká. Všechny moje hodinovky byly zatím běžené za tepla a v ne zrovna ideální roční dobu. Hodinovka v rámci LBP to chtěla zřejmě všechno trumfnout. Běžecky na tom nejsem nijak extra, červenec pro mne není dobrý běžecký měsíc. A předpověď 35 stupňů taky nijak ideální. Dobrá, pokus o 14km si nechám na jindy, dnes budu rád za 13.

Přijíždím poměrně pozdě, přesto bez problémů parkuji skoro u vchodu. Navíc se ochladilo, cestou teploměr klesl z 36 stupňů na chvilku i na 34. Pak jsem se raději nedíval:-) Na Moravské Slavii panuje naprostý klid, měření čipy firmou Championchip připraveno, u prezentace žádná fronta, prostě profesionální organizace. Poběží se naráz, avšak ve dvou skupinách. První bude mít k dispozici první (a druhou) dráhu a bude se jí počítat obvyklých 400m/okruh. Druhá poběží ve třetí(a čtvrté) dráze a bude se jí počítat 414 metrů. Ve třetí dráze se bude hůř kontrolovat tempo, ale zase v ní bude asi větší klid. Sláva, podle čísla jsem ve třetí:-) U obou drah je připraveno občerstvení, já si dávám ještě vlastní láhev kousek bokem.

Moc se nerozklusávám, svaly mám zahřáté dost:-) Všech 97 běžců se srovná na start a profesionální atletický rozhodčí v krásné bílé košili poprvé střílí. Start se povedl:-) Od první chvíle však cítím, že to dnes bude těžké. Chviličku trvá, než si každý zvolí tempo, po prvním kole běžím za Radkem. Zvolil tempo hodně rozumně, zkouším se ho držet. Každé kolo pod 1:50, dobrý. Co však není dobrý je to, že mi tep jde přes 160. Sice jen o jeden, dva tepy, ale pro mne je to zrovna na hodinovku kritická hranice. Tuším, že Radka neudržím. Začíná se mi vzdalovat asi v osmém kole, zvolňuji (nuceně) na hranici 160 tepů, dnes to je 1:55 na 414 metrů. Snažím se každé dvě kola si mačkat mezičas na hodinkách, každé čtvrté kolo si beru kelímek s vodou, trošku vypiju, trošku se poliju. Po půlhodině přichází krize, vůbec se mi nechce běžet. Výkon bude i tak mizerný, dnes se poddávám lenosti a znovu zvolňuji. Přes 2:00/kolo. Tep klesne o dva na 158. Normálně klesá mnohem výrazněji, divný den:-) Ono je lehké podlehnout, všichni dnes běží pod své možnosti, kdo tempo v tomto počasí i jen trošku přehnal, přechází dokonce do chůze. Přestože některé běžce už po několikáté předbíhám a ti lepší už párkrát předběhli mne, nepřipadá mi, že by mne množství běžců nějak omezovalo. Naopak. Pořád mám koho dobíhat:-) Po 40. minutě si beru láhev Gatorade, dvě kola s ní kroužím svá nejpomalejší hodinovková kolečka (2:08,2:07) a celou ji vypiju. Trochu mi to pomáhá, mám šanci se zase přiblížit tempu 2:00/okruh. Po 50 minutě malinko pookřeju. Nohy cítím, zrychlit nemůžu, ale vydržel bych takto běžet ještě klidně dalších dvacet minut. Prostě špatně zvolené tempo nebo co:-) Až těsně před závěrem mne předbíhají Forest a Radek o kolo. Já si zase předběhnu Explosera. Že bych neběžel až tak hrozně? Je tu další výstřel, pokus o finiš a poslední výstřel zastavuje dnešní trápení. Já napočítal 32 kol, rychle přepočítávám vzdálenost - dobrý:-) Až diskuze ostatních mne přiměje se podívat na časy kol na hodinkách. Je evidentní, že jsem dvakrát zmáčkl mezičas už po kole (zblbnul jsem z vedra?) a tudíž je kol jen 30. Jarda Kocourek přichází změřit poslední metry, běžec přede mnou jich má 154. Skončil jsem půl metru za ním a přisuzují mi 152 metrů. Tak to teda ne! Metr velmi vážně ukecávám, jo, se 153 souhlasím. Aspoň se máme čemu zasmát:-)

Výsledek 12.573 metrů vypadá vyloženě tragicky, je to má nejhorší hodinovka. Podobně jsem běžel před dvěma lety v Jihlavě, tam to však bylo po měsíčním zobání podivných prášků. Loni v Jihlavě jsem po náročném týdnu uběhl o kilometr víc. Ale dnes mají všichni míň. Dan je pochopitelně nezmar, o víkendu si dal 160km, dnes uběhl 17,34km. I když i to je kilometr za jeho možnostmi, je to v dnešních podmínkách fantastický výkon. Ale např. vítěz "mé" kategorie dal 14,5km. Takže můj výkon je horší "jen" o 15 procent. Navíc jsem skončil 48. z 97, tedy první půlka to je. Tak co bych si nadával:-)

Rozhodně bych dnes rád poděkoval organizátorům, čipová hodinovka s občerstvením byla naprosto skvěle zvládnutá. Těším se na dráhovou desítku:-)

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Extrémní horko halt vykonalo své. Myslel jsem, že výkony lehce zhoršilo i předbíhání opozdilců v tom chumlu (nejvíc by tak utrpěli ti nejlepší) a ono se našlo takové elegantní řešení ! Každé kolo bych se utěšoval, že je tak pomalé, protože je o 14 m delší ;-)

Niktomuž řekl(a)...

V tom počasí to musel být opravdu masakr...
Ale možná byl výsledek ovlivněn i velkým počtem běžců, 97 na dvě skupiny. Když jsem běžel hodinovky, bylo nás tam většinou okolo 30 a to mi přišlo optimální. Při 50 už člověk ztrácí víc metrů obíháním a také nemůže běžet tak plynule.

Anonymní řekl(a)...

Pozoruhodná je většinová tendence přidávání počtu koleček a ne naopak.
Díky odkysličení mozku jsem nebyl schopen ani napočítat do pěti. :-)

forest řekl(a)...

NM: však ono je potřeba vzít to obíhání v úvahu i u Dana - ten běží skoro pořád ve druhé dráze (stejně tak i podzimní hodinovce, kdy zaběhl nejlepší loňský český výkon). Kdyby mohl běžet hodinovku na prázdné dráze, tak by to těch 100-200 metrů udělalo.

Anonymní řekl(a)...

Jestli nepatří hodinovka k tvým oblíbeným běhům, protože je to jeden ze závodů, ve kterém doběhneš ve stejném čase jako vítěz. ;o)

Jinak blahopřeji k přežití.

Niktomuž řekl(a)...

2 forest: myslel jsem to tak, že přecpané startovní pole je nevýhodou pro všechny. Samozřejmě čím lepší běžec, tím více metrů předbíháním ztratí.
I když si pamatuji, že mně nejvíc problémů dělalo, když se mě někdo z předbíhaných slušně snažil pustit k mantinelu:-) Vždycky mě to překvapilo, byl jsem už připraven ho oběhnout, pak on udělal úkrok stranou, takže jsem musel prudce změnit směr a vrátit se k dráze. Nakonec mi to asi spíš něco sebralo, než pomohlo:-)

Anonymní řekl(a)...

to Niktomuž: jj, to chce trochu dřív. Když tady v půli dubna běžela Ivana na 16km, dávali jsme jí v zatáčkách přednost asi 10-15m před tím, než nás doběhla. A že nás doběhla haldu a hned několi(mnoho)krát. :o)