Blanenský plecháč 15.7.2007

Krátké triatlony moc v oblibě nemám. Většinou vylezu z vody s bídou mezi ženami veteránkami, na kole ztráta na rychle jedoucí skupiny závodníků narůstá, v běhu si potom vyjímečně předběhnu špatně běhajícího cyklistu. V cíli únava jak po výprasku, radost z překonání velké vzdálenosti jako u dlouhých triatlonů se nedostavuje. Logicky jsem proto rodinu lákal tento týden na Karlštejn. Prohlédnou si hrad a tak. A já na polovičního ironmana. No chtělo se jim? Nechtělo. A navíc to ani nešlo zrealizovat, Kristýnka odjíždí na tábor. Druhou volbou byl olympijský bezhákový Grafilitman. Taky se nevešel do víkendového programu. Zbyl sprint v Blansku. Tak aspoň něco:-) V Blansku jsem už dvakrát byl, avšak na jiné cyklistické a běžecké trati. Letos to vypadalo trošku kopcovitě. No, něco vyjedu, proč ne. V moc dobrý výsledek nevěřím, v sobotu je hezky, dávámm si kus na kole a večer plavání s Kristýnkou. Vlastně plavání, trochu hra na honičku:-) Aspoň se budu mít na co vymlouvat:-)

Bez ambicí přijíždím na start. Letos je hezké tričko, aspoň nějaké pozitivum:-) Je docela teplíčko, po chladnu posledních dnů však voda není nijak oslnivě teplá. Ty dva okruhy však zvládnu i bez neoprenu, Seč měla rozhodně o dost míň. K mému překvapení pořadatelé neopreny povolují. Mám ho s sebou, šup do něj. Na rozdíl od bezneoprenových můžu v klidu dřív do vody a vybrat si dobrou pozici. Aspoň první metry se chystám závodit:-) Start! Au. Proč jsem si stoupal do toho davu? Dostávám rány zleva zprava. No ale mlátím rukama jak šílený, u první bojky jsem ještě vcelku vepředu. Nemám kudy plavat, závodníci přede mnou si stoupají na dno a obchází ji. Dělám to taky:-) Au. Zase na něco ostrého stoupám, odnáší to palec na noze. No, plavu dál. Srdce až v krku, ramena bolí, tempo jsem poněkud přepálil. Zvolňuji. Přesto první kolo 6:38. Nevěřím vlastním očím, loni byla kola (tehdy tři, letos dvě) 8:22-9:04-9:20. V druhém kole si dávám větší pozor na techniku, pořád jsem mezi kraulaři! To jsem teda ještě nezažil. Honím se s mladíkem bez neoprenu, nádherně protahuji záběr a mladíkovi uplavávám. A takové úžasné momenty ani nikdo nefilmuje. Fakt škoda. Druhé kolo 7:08, utíkám do depa. V depu je ještě dost kol! Krásný pohled. Navíc je tam zkušený ironman Víťa Kůrka, právě opouští depo. Musím se pochválit, dnes jsem nezaplaval nijak hrozivě. Ve srovnání s ostatními jen podprůměrně:-) Depo za 2:37 je taky úspěch. Fakt se musí kus běžet a sundat neopren. Tak aspoň na plavání jsem si zazávodil:-)

Na kole obvyklá společnost. Přede mnou žena, té ujíždím s přehledem. Projíždím kruháč a začínám stoupat. Kopec na Obůrku znám jen z auta. Pokud to není horská premie HC, tak první kategorie určitě:-) Ve stoupání nad přehradu předjíždím další ženu. Připadám si skoro jako závodník. Mé ambice poněkud chladí mladík, z něhož se vyklubal skvělý cyklista a předjíždí mne docela velkým rozdílem. No, na kole jsem tím asi dozávodil, tak já si to nějak dojedu. Vyjíždím ze zatáčky z lesíka, vidím před sebou stoupání k Češkovicím a málem padám údivem z kola. Ten kopec je plný cyklistů! To je pohled. Je jich tam snad dvacet. Já musel dnes fakt dobře plavat. Někteří jedou rychle, někteří pomaleji než já. Adrenalin dělá svoje, zrychluji. První žena, další žena, kolik jich bylo na startu? U Panoramy dojíždím chlapa. Zkouším jet s ním, ale je nějak pomalý, ujíždím. A předjíždím - světe div se - Šarinu:-) Fakt divný den. Kopec stupňuje stoupání, já úsilí. Dávám těžší převod a jdu ze sedla. Další závodníci jsou za mnou. Skoro je mi líto, že stoupání bude končit, vidím další závodníky, ale bez podpory kopce mi to asi tak dobře nepůjde. Snažím se seč to jde, další překvapení mne čeká v Těchově. Potkávám v protisměru vedoucího závodníka. On ještě není na běhu? A pak vidím odstupy celého pole závodníků. Pěkně jedoucí skupinky. Proč já nemůžu být v nějaké takové? Protože jsem špatný plavec:-) Před obrátkou další motivace - přede mnou trojice a jeden z ní je Jarek! Kopcovitý běh mu nebude vyhovovat, mám šanci být poprvé na triatlonu před ním. Pochopitelně přidávám:-) Už se vracím, po zvlněném kousku přijde jen sjezd do Blanska. Fakt mažu. Nevěříte? Dojíždím odpadlíka z trojice přede mnou. A ona je to Jiřinka! Mám radost jako malé děcko. Poprvé v mé karieře předjíždím supersportovkyni. Předjel jsem dvě vítězky Moraviamana. No to až budu někomu vyprávět:-) Z kopce svištím jako opravdový závodník. Do reality mne vrací neznámá zatáčka, brzdím. Přece jen se nechci rozplácnout. Nicméně ceduli, na níž mne město Blansko žádá o dodržování limitu 50km/hod s radostí ignoruji. Jedu kolem 56 až k odbočce. Škoda že se nejedou dvě kola. Fakt bych si s radostí dal ještě jedno. Ve stoupání k depu dosahuji dalšího superúspěchu a předjíždím vedoucího Vláďu Pospíchala. Pravda, on je v druhém kole běhu a já ještě na kole, ale on je teprve v druhém. Na sprintu jsem se snad ještě nikdy nevrátil do depa dřív, než vedoucí závodník proběhl cílem. Dnes jo. Koupím si láhev skutečně dobrého vína. Rozhodně si ji zasloužím:-)

V depu potkávám Jarka, jeho skalpem jsem si prakticky jist:-) Navíc se přezouvám rychleji, vybíhám hned za ním. Není kam spěchat, v klesání ho nechám ještě před sebou, po obrátce mu ve stoupání utíkám. A mne předbíhá jediný závodník. Vlastně závodnice. Jiřinka. No, nic jiného jsem ani nečekal:-) Dal by se ještě někdo předběhnout? Uvidíme. Pořadatelé slibovali dva okruhy kolem přehrady. Lepší popis by byl běh údolím do vrchu, kde shodou okolností se běží i kolem přehrady. Je příjemné teplíčko, cca 34 stupňů. Cítím únavu ze včerejška, běh nebude nijak skvělý, nicméně občas vidím po trati některé i chodit. To zapotřebí nemám a některé chodce a pomalé běžce v prvním kole předbíhám. Ani je už nepočítám. Po prvním kole vidím tak 5 minut před sebou Rudolfa Vilčeka, Miloše Bayera ( čerstvě třetího z IM Frankfurt ve své kategorii ) a další výborné o pár měsíců starší triatlonisty. Ještě tak tři minuty na plavání sundat a mohl bych si s nimi zazávodit:-) Bezprostředně před sebou už nikoho nevidím. A najednou u minigolfu zahlédnu ještě jednoho běžce. Zkusím překonat i jeho. Ale jak? Docela běží. Na finiš spoléhat nemůžu, rozhoduji se opět pro delší stupňovaný závěr od kraje přehrady. A daří se! Na hrázi vidím ještě jednoho. Kdybych nespekuloval a zrychlil rovnou, mohl jsem být i před ním:-) V cíli nejdřív vyzuju boty, z levé vyleju trošku krve a hned je mi líp a můžu se jít najíst a kochat se dobrým výslekem.

Výsledný čas 1:31:11 není na sprint nijak oslnivý, vzhledem ke kopcovitému terénu se však za něj tímto chválím:-) Mezi muži 43. místo z 55 je asi historickým úspěchem:-) Na kole 127 procent času vítěze je slušné, jen více kopcovitých triatlonů. Že bych vyrazil na Lipno? Asi ne, termínově mi nesedí. Mezi muži v plavání prý 49., na kole 47., běh 34. Proč prý? Ve výsledcích mají Šarina i Jiřinka rychlejší kolo než já. To však asi nebyla pravda. Celkový čas zřejmě sedí, je to vyrovnané během. Nevím, jestli je ten posun jen u žen nebo i u mužů. Škoda, mohl bych se v číslech víc pitvat:-) Takhle jen můžu konstatovat, že dobrý a co bude dál, to se uvidí. Prostě normálka:-)