Běžec Vysočiny - Jarní cena Datalusku - 27.4.2007

Tento závod začal u nás doma už v úterý. Kristýnka si na basketbalu mírně namohla kotník. Ve středu kulhala, ve čtvrtek to nebylo ani na plavání. V pátek měla Terča domů pozvané kamarády na oslavu narozenin. A Kristýnka jestli prý nemůže jet na závod se mnou. Fandit. No, proč by ne, že?

Cestou mi Kristýnka vysvětluje, že kotník je vlastně v pořádku. A že klidně uběhne i 2,2 kilometru, které jsou dnes na pořadu dne. Pomalu, když má ten zdravotní handicap. Nevyměnil mi někdo dítě? Netrvrdila před dvěma měsíci, že neuběhne 800 metrů? V Jihlavě se s ní jdu kousek rozklusat, ani z kopce se nezdá, že by kotník zlobil. Povoluji jí start v závodě za podmínky, že když se nebude cítit, okamžitě přejde do chůze a nejkratší cestou se vrátí k místu startu. Nebudu ji však moci kontrolovat, v tomto závodě startují od mladších žáků všichni dohromady. Nejmladší běží jedno kolo 2,2km, starší kategorie dvě, dospělí čtyři. Tento způsob závodu někdy vede ke komickým situacím, kdy se mi motají pod nohama děti:-)

Je odstartováno. První kolo jdu celkem svižně, nohy mi dávají jasně najevo, že místy překračuji rychlost 4min/km. No a jak si tak skvěle běžím, ve druhé polovině jde přede mne prťavá holka. Nemotá se mi pod nohama. Suverénně mi utíká za povzbuzování doprovodu "Simonko přidej, oni už nemůžou!". Něco na tom je. Jedenáctiletá Simonka je v cíli kola dřív (8:51), já trochu zpomaluji, abych vydržel další kola. Nicméně tentokrát nejsem sám předběhnut dítětem. V cíli prvního kola je nejdříve starší žák. Ne první muž závodu. To se dozvídám až z výsledků. Upřímně - docela rád bych to viděl:-) Na rovince ve druhém kole mne předbíhá Ghost Buster, ale cítím, že i dnes na tom budu líp. Utíkám mu kupodivu hned v prvním stoupání. Hejkalovi citelně chybí seběhy, je dnes o kousek vzadu. Pořadí se ustaluje, přede mnou i za mnou se tvoří díra. Ve třetím kole zpomaluji citelně, přesto mne nikdo nedotahuje. Je to asi i díky počasí - je docela teplo, umocněné velkým suchem. Přece jen patřím k těm, kterým teplo vadí relativně míň. Ve čtvrtém kole si hlídám pozici, běžec za mnou se trochu přibližuje. Nasazuji k poměrně dlouhému finiši, v cílové rovince mne Kristýnka "táhne" k času těsně pod 39 minut. Čas je lepší i než loňský Hejkalův, jsem spokojen. Za chvíli dobíhají i s Ghost Busterem, který loni byl lepší o více než dvě minuty než já dnes, uvidíme, kdy se k takovýmto časům vrátí.

Očekávám od Kristýnky kupu stížností, jak to bylo dlouhé a nedoběhnutelné a tak. Kristýnka však má úsměv od ucha k uchu a hlásí, že ani metr nešla, předběhla dva "dědečky", které napřed využila, aby jí ukázali cestu. Prostě zkušená závodnice. Prý brzy uběhne klidně pět kilometrů. Bez tréninku? No, uvidíme:-))

Musíme opět rychle domů, mám rozvážet Terezčiny kamarády. Tak se až v sobotu dozvídáme, že já jsem oficiálním časem 38:59 na 36.místě z 66 běžců dokončivších 8,8km. 8. ze 14 v kategorii M40. To vypadá slibně. Že bych se dočkal i na Běžci Vysočiny kýžené první poloviny výsledkové listiny? Bodů zatím nejvíce v historii mých běhů Vysočinou - 7,485. Zase tak kvalitní výkon to však nebyl, body poskočily hlavně díky přestupu do vyšší věkové kategorie.

Kristýnčino pořadí je ještě zajímavější - je ve své kategorii třetí! Což znamená, že obě holky už se v Běžci dostaly na bednu, jen já furt nic:-)) To, že běžely jen tři holky je nepodstatný detail. Čas 14:31 se počítá od přebornice Simonky, bodově je to tudíž docela málo 3,597 bodu. Jenže - podobným tempem Kristýnka ještě před měsícem běhala kilometr. A v Jihlavě to přece jen bylo do kopce... Svou druhou účastí Kristýnka poskočila na 6. místo celkového pořadí. Víte, co nechápu? Proč na těch závodech není dětí jako smetí. Vždyť běh se nikomu neztratí. I mé malé basketbalistce se hodí, i když nikdy nevyhraje. Navíc je šestá, no jestli bude mít někdy zase volno, určitě ji nebudu muset k účasti přemlouvat. Sledování tabulek, to ona miluje:-) Ostatní děti asi taky. No kde jsou???