Start je za docela slušného počasí. Kolem devíti stupňů, trochu fouká. Záhy mne předbíhá Jarek, dnes ho povyšuji na osobní větrolam a držím se ho. První kolo 14:20, to není na osobák, ale ani propadák. Je vidět, že podmínky nejsou ideální. V druhém kole postupujeme dopředu, v půlce kola začíná docela pršet. Déšť mi nevadí, naopak. Doteď jsem byl schován ve čtveřici běžců, najednou jsem vepředu, skupinku táhnu a zkuším doběhnout větší skupinku před námi. To se daří ještě před seběhem ze státní silnice. Chci se ve skupince schovat, vítr i déšť zesilují. Jenže mi všichni přijdou tak nějak pomalí, profrčím skupinkou a běžím dál. Cítím se plný sil. I druhé kolo 14:20, to je dobré. Zkusím poslední kolo napálit, půjde to pod 14? Asi ne. Počasí magoří, začínají padat kroupy, moc nevidím, musím zpomalit. Během pěti vteřin jsem mokrý jak kdybych vylezl z rybníka. Vítr šílí, vedle mne bouchá nezavřená brána, vzadu tancuje po silnici popelnice, když vidím kousek před sebou letět ulomenou větev, spontánně zastavuji a obracím se směrem k tělocvičně. Jarek se mnou, i další z naší skupinky. Já vím, za chvíli bychom odbočili vpravo a vítr by byl v zádech. Abych pravdu řekl, zrovna tato představa mi nevyhovuje. Neviděl bych, co na mne zezadu letí:-) Poprvé vzdávám běžecký závod, u rozhodčích se nás hromadí hrozen, hlásíme čísla. Podle výsledků ze startujících 206 závodníků vzdalo 30. Nacházím Kristýnku a mizíme.
Když se převlékám v autě, počasí se docela uklidňuje. Bylo fakt nutné vzdát? Nevím. Nevidím ani nutnost vracet se zpět k důvodům. Ale musím. Kristýnka pořád nechápe, proč jsem vzdal. Snažím se jí vysvětlit, že prostě proto, že jsem to v tu chvíli považoval za správné. Ano, ve sportu je občas nutné se přemoci. Sledovat signály těla a třeba jít na hranici svých možností. Ale člověk má přemáhat sám sebe, ne přírodu. Na zpáteční cestě začíná Kristýnka chápat, že to nebyl obyčejný větříček. V Jundrově vidíme dvě poškozené střechy, jedna je částečně vysypaná na parkující auto. Naše střecha je naštěstí v pořádku:-) Doma jen nejde elektřina, na zahradě napadané větve a plechy od souseda, ob zahradu od nás je vyvrácený ořech. Víte, jsem tomu počasí vlastně vděčný. Hlavně za to, že starším žačkám přálo:-) Prostě shrňme dnešek tak, že první nedokončený závod mám za sebou, s chutí do dalších:-)
15 komentářů:
Tak ten vodorovný kroupo déšť byl fakt drsný. Děkuju osudu, že mě poryvy nechytly za jízdy, ale už ve stoje jinak bych si minimálně namlátil tělo pádem z kola. Měl jsem lehce problémy vůbec stát natož jet na kole. Létající větve a ostatní předměty nejsou sranda. Počasí je prostě silnější než člověk :).
U přehrady v Kočíčím žlebu včera spadly 3 stromy, přestože byly na závětrné straně. Chtěl jsem se v lese chránit před vichrem. Při troše smůly by šlo o zdraví.
Možná bys Modřice doběhl ve zdraví a v os. rekordu, možná ne. Já bych to ve stejné situaci taky zabalil.
Udělal jsi dobře, děláme to pro radost a zdraví ne ?! Jeden závod sezónu nedělá. Včera ráno jsem vyhlédl z okna, viděl jsem hromy blesky, po přehradě šílené vlny a na silnici si to šine cyklista na silničce a vyrovnává poryvy větru. Měl co dělat a příjemně mu asi nebylo, snad v Kadani končil. Podle mě hazard se životem.
Mě to chytlo na konci Husovy a nejhorší to bylo při průběhu Poděbradovy ulice (před náměstím). Naštěstí nás bylo pohromadě dost, tak jsme v běhu pokračovali dál.
Nejpříjemnější to nebylo, ale na podzim jsem měl v lese z větru větší vítr.
Jasně, hodně záleželo na tom, kde kdo těch nejhorších pár minut byl. Kdybych byl skoro u náměstí, což byla závětrná strana, taky bych asi dokončil:-)
Jak to tak čtu, tak už mě ta má pobolívající noha tolik nemrzí. Kroupy za běhu taky nemusím :)
STJ
Závod jsi sice nedokončil, ale domů jsi se dostal zdravý, a to je to nejdůležitější ne? Taková letící větev, která by se zastavila o tvé tělo asi nic příjemného a ještě ze zadu :-).
Závod jsi sice nedokončil, ale domů jsi se dostal zdravý, a to je to nejdůležitější ne? Taková letící větev, která by se zastavila o tvé tělo asi nic příjemného a ještě ze zadu :-).
Vzdal si v posledním kole, ale omlouvá tě, že když si se vracel v protisměru, byl takovej sajrajt ve vzduchu, že tě nebylo vidět :-) Tedy ne přes zakroupený brejle. Stačilo zaběhnout za zatáčku, tam už bylo fajn. Žel vaše skupinka podlehla kolektivnímu strachu. Anebo ste líp viděli, co se kolem děje :-)
Ale já toho vzdání nelituji, já jsem na ně pyšný :-) Bylo intuitivní, bez nějakých velkých pochybností, jsem v podstatě rád, že mám uvnitř sebe určitý pud sebezáchovy.
Možná kdybych měl na sobě krátké věci nenasáknuté studenou vodou a byl kousek vzadu jako nejmenovaný přispěvovatel:-), dokončil bych, taky bez pochybností.
Každopádně jsem za tu zkušenost osudu vděčný více než za "obyčejný" závod.
Krátký neopren? Moje funkční triko bylo funkční asi tak o 3 vteřiny dýl než boty, páč první várku vody přinesla větrná vlna k nohám :-) Sem měl pocit, že mám ledový zábal, ale PetrKrieg se tvářil jakobynic, taxemse musel tvářit takytak.
Petr Krieg bojovat musí. Má to ve jménu. My nemusíme. Občas je příjemné užít si, že nemusím:-)
Dneska se to prokeclo. Celá skupinka vzdala, páč si myslela, že přišel pokyn od Jarka, že se vzdává, ale Jarek se jen vrátil o krok z5, bo mu spadla kšiltovka.
Běh Drahanskou vrchovinou mi zatím nikdy nevyšel. Snad si ho někdy zaběhnu. Jinak však trvám na tom, že v Modřicích jsem vzdal sám. Byl jsem kus před Jarkem:-)
Jak tak koukám na výsledky, dobře, že jsem nebyl. Máte nějak moc rychlé časy:-)
Okomentovat