Rozloučení s Hejkalem

V roce 2004 jsem začal trošku běhat. V roce 2005 jsem zkusil závody BBP. S tempem 5:15-5:30/km na desítku jsem končil mezi posledními. Když jsem běžel sám, nechal jsem myšlenky volně plynout, běhal jsem hodně pomalu. "Donutit" se v té době třeba k úsekům bylo pro mne nemyslitelné. BBP skončil a já hledal další možnosti závodů. Tedy, možnost proběhnout se trochu rychleji. "Objevil" jsem Běžce Vysočiny. Soutěž s dobrou organizací, příjemnou atmosférou, se závody krásnou přírodou. Jak jsem byl zvyklý, dobíhal jsem mezi posledními, nikoho jsem tam neznal. Prvním, s kým jsem se seznámil byl Luboš Svoboda, v internetové komunitě proslulý jako Hejkal. Rád rozbíhal závody pomalu, brzy po startu mne však předbíhal. Pochopitelně měl z každého předběhnutí radost. Vždyť já byl tehdy ještě v kategorii mlaďochů do 40 let, on již mezi zkušenými běžci o kategorii výš. Asi na třetím závodě mne pochválil, jak dlouho jsem ten den vydržel před ním. A tím to vlastně začalo. Krásná léta běhání a soupeření. O každý krok. Schválně jsem začínal závody Běžce naplno, abych vydržel před Hejkalem déle. Při předbíhání jsem si nikdy neodpustil poznámku, kdeže se dnes loudá. Případně provokoval s otázkami. Prostě jakmile jsem Hejkala slyšel za sebou, zvolnil jsem a šetřil kyslík. A pak kromě pár poznámek se i na něco zeptal. Naplno běžící Hejkal nebýval schopný odpovídat. V cíli jsem to pak vždycky schytal. Prý když se závodí, tak se nekecá. To až po závodě. A že se vůbec nediví, že jsem tak vzadu. Když si s každým povídám.

V roce 2006 dostaly naše souboje další rozměr. Jednoho dne se mi povedlo běžet tak, že mne Hejkal nepředběhl. Řeknu vám, v cílové rovince jsem se nevěřícně ohlížel. A fakt. Na pozávodní tiskovce jsme to rozebrali ze všech stran. Tento závod byl pro nás oba impulsem. Hejkal si přepočítal tabulky svých minulých časů a v tréninku přidal. No, já taky. Hejkal začal sledovat, který terén svědčí lépe jemu, který mně. Začal taktizovat. Já taky. Ukryti v chumlu startovního pole jsme pořádali nevážně vážný souboj o každý metr, každou setinku bodu. Já obvykle do dalšího závodu lehkomyslně zapomínal skóre našich vzájemných zápasů, Hejkal nikdy. Vždy byl schopen vysypat z rukávu, jak rychle běžel daný závod loni, jak před pěti lety, jaký má nejlepší čas. Nezapomínal. Když mne letos na jednom závodě zcela vyřízeného doběhl, zeptal se mne, kdo je to před námi. Nebyl jsem schopen odpovědět. Jo, měl z toho velkou radost...

Typický Luboš. Co na tom, že nesoupeří o vítězství. Je to závod, takže vždy naplno...

Luboš Svoboda byl běžec srostlý s Vysočinou. Běžet maraton? Klidně. Ale kdy? To by musel obětovat závod Běžce Vysočiny. To ani náhodou. Pravda, po určitě době byl ochoten připustit, že by se mohl vydat na závody i jinam. Letos přijel párkrát i do Brna. S radostí mne porazil a plánoval další běhy a akce. Bohužel k realizaci plánů se už nedostane. Začátkem listopadu měl autonehodu a na její následky zemřel. Odešel mi tím soupeř a kamarád, jakých mám málo. Běžec, který za 19 sezon absolvoval neuvěřitelných 278 závodů Běžce Vysočiny. V historické tabulce Běžce mu tím patří 15. místo z 1.862 běžců, kteří v této soutěži aspoň jednou startovali. V této tabulce jsem o 138 míst níž. Jaká je celková statistika našich vzájemných soubojů ví jen Luboš. Jisté je jedno, zatím vede. Nezbývá, než věřit, že v běžeckém nebi nebo v příštím životě dostanu šanci statistiku upravit. Doufám, že nějaká šance přijde. V tomto životě mi totiž Luboš bude moc chybět....