Začal BBP - Během 17.listopadu

Na Brněnský běžecký pohár se každý rok těším. Závody mají dobrou účast i výborné organizační zabezpečení. Nicméně první závod na Palackého vrchu nepatří k mým nejoblíbenějším. Pro 200 závodníků jsou pěšinky poněkud úzké, místy nepříjemně blátivé a ještě ten nepříjemný kopec, uf. Ne že bych se kopcům vyhýbal, ale přece jen 50 metrů převýšení na možná 300 metrech je až příliš. Z mnoha důvodů jsem proto zvažoval, že letos ani nepoběžím. Tím nejhlavnějším argumentem bylo bolavé koleno.

Ve čtvrtek jsem ho vzal k panu doktorovi. Docela s obavami. Udělá rentgen, koukne, uvidí zničené koleno a napíše mi hůlku. Nebo dvě. Tak nějak jsem to viděl. Prožil jsem čtyři dlouhé hodiny v různých čekárnách, aby mi nakonec doktor s nohou trochu zakroutil, pak tajemně řekl, že mne to jistě nejvíc bolí při chůzi ze schodů (jak to ví?) a prohlásil, že mám chondropatii. Uf. A mám to. Diagnóza je tu, jistě je to neléčitelné. Něco jako artroza křížená s AIDS. Kupodivu pan doktor to tak neviděl. Na rentgenu bez vážného nálezu. A jde prý jen o počínající stadium opotřebení chrupavky. GS Condro s Voltarenem to spraví. Hlavně nohu nestahovat. No to nedělám. A co zátěž? Tak tu prý rozhodně neomezovat! Neudělalo to naše zdravotnictví úžasný pokrok? To na závod musím...

Na prvním závodě bývá vždycky nával na prezentaci. Přijel jsem raději dřív, přesto jsem si frontu vystál. I tak mi zbylo dost času sledovat závod na 5km. Je zajímavé pozorovat, jak se s pořadím mění běžecký styl. Až na drobné vyjímky pochopitelně od hezkého k horšímu. Tak to asi na mne není při běhu moc zajímavý pohled, když končím v druhé polovině startovního pole. Ale hurá na start. Je krásně teplo, možná 12 stupňů, volím krátké kalhoty. S menším zpožděním vybíháme. Cítím, že to není úplně ono, ale to je fuk. Všichni, se kterými jsem si v poslední době "zvykl" běhat, mi utíkají. V klesání koleno fakt bolí, hodně zvolňuji. Předbíhá mne i Standa Junga, tak to budu dnes z tragédů poslední. Někdo musí být holt poslední. Poslední celkově ale nebudu, dobře se mi při volnějším tempu dýchá, do kopečka předbíhám "přepalovače". Druhé kolo probíhám ještě pohodověji a kupodivu - stejně rychle (nebo pomalu?) jako to první. Při náběhu na stadion se zezadu přiřítí Radek a čestné místo posledního tragéda mi definitivně nechává.

Výsledek - 40:09 je kupodivu o pár vteřin lepší než loňský čas. Přestože časy nejsou přímo srovnatelné - loni byl náběh na stadion malinko komplikován krosovou vložkou, asi jde fakt o zlepšení. Tep 159. No kdyby koleno nebolelo, kde já mohl být? Nejspíš na závodě. A to jsem byl. Takže je vše v pořádku. Umístění 143 z 208. Bývalo to už lepší. Umístění v kategorii? Nějak to nemůžu přečíst... Uf. Už nejsem mladík. Je ze mne definitivně veterán. MV-1. To zní hrozně. Snad to ani nenapíšu - 26 ze 40 veteránů mé kategorie. A to se chvílemi cítím na dvacet. Ach jo.

Trochu jsem se připravoval ještě na Porubský maraton. Přestože pan doktor říkal zátěž neomezovat, asi by mi neprospěl, takže si ho z plánu škrtám. Ony budou ještě další závody. Zatím doufám bez hůlek. Aspoň než napadne sníh:-)