Jsem valcířem. Nebo válcařem?

Kolo odkládám k zimnímu spánku většinou během října. V podstatě asi zvyk z mládí, kdy nebylo termooblečení a jiné vynálezy. Vyjížďka za chladu tehdy vedla velmi snadno k nachlazení. Já bych se chtěl příští rok přece jen trochu zlepšit, nezbude, než i kolo trénovat. Pořídil jsem tedy letitému rotopedu konkurenta. Válce. Názory na využití válců jsou různé. Někteří je vidí jen jako prostředek mírného zlepšení techniky, v tréninku jim přisuzují místo pouze na zahřátí. Další skupina cyklistů vidí jejich použití širší. Uvidíme. Válce jsou doma, hurá na ně. Nejdřív je potřeba je složit. Nejsem žádný kutil, ale toto je jen šest šroubků... Skládal jsem je hodinu. Nějak jsem nevěřil popisovanému nastavení "rozteče". Tak jsem je postupně skládal v různých vzdálenostech, umístil na ně kolo, zjistil, že tudy cesta nevede a za hodinu jsem byl hotov. Správnou roztečí se nakonec ukázala ta popisovaná v návodu. Ale kdo by dnes věřil nějakému reklamnímu letáku, že?

Zátiší zimní cyklistiky...

Sedím a jedu. Tedy prvních pět minut se křečovitě držím futer, mezi která jsem válce prozíravě umístil. Moudré rozhodnutí. Kolo putuje vlevo, vpravo, pořád přemýšlím, jak spadnu, když místa moc není... Druhá pětiminutovka už je lepší. Pouštím křečovité sevření, pouze se opírám jedním ramenem. Jde mi to líp a líp a posledních pět minut jedu už jako velký kluk bez jakékoli opory. Tak pro dnešek stačí. Baterie v cyklocomputeru vybitá, snad se mi podaří časem koupit správnou. I krátké projetí ukázalo, že válce jsou jiné než rotoped. Na tom jsem vždy spocený, jízda je silová. A není tam pocit mého kola. Válce jsou pohodové, možná je budu používat i třeba jen jako zahřátí před strečinkem. Taky sedím na svém úžasném kole. Aspoň se mi nebude přes zimu stýskat. Tak uvidíme, kolik toho najezdím :-)