pondělí, června 28, 2010

Moraviaman 26.6.2010



Plánování této sezony mám poněkud narušené. Dlouho to vypadalo, že se do předem zaplaceného Rothu nedostanu. Jakž takž se to vyřešilo. V červnu jsem zvažoval účast na K100 dne 18.6. Avšak noční pochod dne 4.6. ukázal, že stovku asi ujdu, nicméně to nejde s Rothem dohromady. No co s načatým červnem? Před časem jsem plánoval jako přípravu na Roth účast v Moraviamanu ve štafetě. Chtěl jsem odjet cyklistickou část a měl jsem "domluveného" běžce. Jenže běžec dal přednost půlmaratonu v Olomouci. Co teď? Žádná chůze, žádný Moraviaman? Na úplně poslední chvíli jsem zjistil, že se Radek Kopčan necítí na sólo závod. Přemluvit ho do štafety dalo překvapivě málo práce - ihned souhlasil:-) Přihlašuji tedy už po uzavírce termínů přihlášek štafetu s názvem Relay001 a dělíme si role - o kolo a běh se podělíme s Radkem napůl. Do vody nepolezeme. Brrr, plavání. No od čeho máme Kristýnku, že? Té zrušili závod v dálkovém plavání, může klidně do Otrokovic:-) Stanovujeme si také předběžné cíle. Pobavit se a trochu si zablbnout v rychlostech, které bychom na sólo závodě nebyli schopni. Něco natrénovat. Pokud možno to dát pod 11 hodin. A cíl úplně poslední? Předběhnout Aldamana:-) To pochopitelně nebereme nijak vážně. Ale oba Aldamanův blog čteme a lišíme se v názoru, jak Aleš dopadne. Radek se přiklání k názoru, že se Alešem odtrénovaný velký objem hodin ve slušné rychlosti projeví a dá to k 11 hodinám. Protože štafety startují o hodinu později, při takovém výkonu bychom neměli šanci ho doběhnout, na to výkonnost prostě nemáme. Já si však myslím, že v Alešově tréninku chybí "crash" jednotky - odběhnutý maraton, 200km kolo, prostě něco opravdu dlouhého a domnívám se, že po dobrém plavání a slušném kolu k 6 hodinám se bude na běhu hodně trápit a skončí ke 12 hodinám. Prostě že i on se svým objemově slušným tréninkem bude muset zaplatit nováčkovskou daň. To pak šanci máme. Uvidíme:-))

Zkušený ironman na prezentaci štafet. Triko Roth 2008, bundička Moraviaman 2007:-D

Radek to vidí optimisticky. Netuší, co předvedu na kole:-)

Na prezenci v Otrokovicích zažíváme milé překvapení - díky pozdnímu přihlášení nemáme nárok na trička, jenže organizátoři jich prozíravě objednali víc a my trička dostáváme. Nádherná, s velkým nápisem Moraviaman - 226km distance triatlon. Hned mne napadá spousta příležitostí, kam si tričko vezmu:-)) Vyslechneme si rozpravu a mizíme přespat ke tchýni. Přestože je ráno start v osm, přijíždíme o půl sedmé, abychom dobře zaparkovali. Vychází to tak tak:-) Potvrzujeme si střídání - první kolo pojede Radek, abych mohl být s Kristýnkou po doplavání. Nevýhoda této varianty je, že na mne zbude poslední úsek. Dopředu upozorňuji, že spurtovat nebudu ani náhodou, i kdyby šlo o jakýkoli čas či doběhnutí kohokoli. Prý dobrá:-) Sledujeme start jednotlivců, je jich letos požehnaně - 150. Štafet má být 28. Na Moraviamanu se dá střídat po každém okruhu, štafeta může mít až 13 (3+6+4) nadšených sportovců. Některé štafety jsou hodně početné, my jen tři, snad nebudeme poslední:-) Blíží se start, Kristýnka se souká do plavek. Říkám Radkovi, že by měla být v cíli tak za 1:05-1:10, realistický čas.

Kiki si stěžovala na barvu čepičky. Ale já myslím, že dobrý, ne?

První sólo plavci se řítí do cíle, blíží se start štafet. Kiki jako jedna z mála bez neoprenu. Ale voda je teplá a i kdyby nebyla, moji zimní plavkyni nemůže nějaká teplota rozházet. Bum a i štafety startují. Od prvních temp udiveně koukám... je s Kristýnkou něco? Plave pomalu. Jako kdyby to nebyla trojka, ale spíš dvacítka. Při 15km před dvěma týdny plavala prvních 3,8km o dost svižnějším tempem. Hodně ospalé. V cíli prvního kola ji čekám za 20 minut. A ona pořád nikde... nakonec přes 25 minut. Při výběhu je zřejmé, že jí nic není, jen jí to dnes absolutně nesedí. Vím, že v dalším kole zase zpomalí. Pořád uvažuju, jestli jí něco není. A jestli si nemám jít navlíknout neopren a odplavat poslední kolo. No, Kiki není malá holka, pořád na to nějak zapomínám. Štěrkoviště je snad nejbezpečnější plaveckou tratí, kterou jsem kdy absolvoval - je to pořád kolem břehu. Nechám ji v tom vykoupat:-)) Ona každá zkušenost je dobrá. Posílám Radkovi sms, že Kiki poplave déle než jsme čekali. Můj soukromý rozpis pod 11 hod se tím hroutí. Druhé kolo 28 minut, sleduji třetí. Kristýnka zase neplave rovně. Ale musím si přiznat, že sám bych to ani touto rychlostí nezvládl. V cíli je za těžko uvěřitelných 1:22. Běh do depa však zvládá dobře:-) Dává čip Radkovi a má svou ironwomanskou premiéru za sebou:-) A má docela slušný prostor ke zlepšování do příště:-)
Tento maďar mi připomněl mého Moraviamana 2006. Po dvou kolech zmzlý a vyčerpaný sedl na břeh a snažil se zahřát. Rozeseděl se však moc dlouho. Plný odhodlání se rozběhl do vody a dostal ihned křeč. Sice se plavat snažil, ale nedokončil. Já měl před čtyřmi lety víc štěstí. Asi hlavně díky o dva stupně teplejší vodě a kratšímu sezení.

První dva volili zadní disková kola. Nechtěl bych je na této trati neustále roztáčet!
Radek do toho šlape od prvních metrů a umazává ztrátu na mé propočty.
Snad jsem taky připraven:-)
Petr Vabroušek jezdí tak rychle, až ujíždí ze záběru a rozmazává pozadí:-)

Radek vyráží na trať, jdu s Kristýnkou k autu a sám si chystám kolo a věci. Snad to stihnu:-) Beru si cyklodres ze St. Pölltenu, k mým cyklogatím moc neladí, ale je v teple příjemný. A dnes bude dost teplo. Radek prosvištěl první kolo jako vítr, předání čipu a čísla je chvilka, konečně jsem na trati. Divné, je až po desáté, to se už od sedmi závodí:-) Jet štafetu je oproti opravdovým ironmanům něco zcela jiného. Najednou nepatřím na trati k těm úplně nejpomalejším, dokonce předjíždím. Pochopitelně ti nejlepší předjíždí mě, i tak mám radost, že ve stoupání třeba Tomáši Bednářovi skoro stačím. Docela si to užívám, předjíždím dvě štafety, příjemně rozehřátý končím první kolo za 57 minut. Užívám si i pauzu. První minutu, dvě... a nejradši bych znovu vyrazil. Ale já musím čekat. Protahuji si záda, lehám si na zem... a z nevyspalosti posledních dnů na chviličku i usínám. Na výměnu po Radkově okruhu však přicházím včas:-) Radek zajel své druhé kolo rychleji než první. Chci to taky zkusit. Ale ouha - nohy ztuhlé, vůbec to nejede, neskutečně mi vadí vítr, to je asi tím, jak jsem na chvilku usnul. Najednou padám rychlostně mezi sólo závodníky. Aspoň sleduji vývoj závodu, ale upřímně řečeno, dnes nic zajímavého. Petr Vabroušek do toho od prvních metrů kola šlape, brzy se dostává do vedení. Tomáš Bednář nemá svůj nejlepší den, Rudolf Cogan dnes bude evidentně druhý. A kdo bude třetí se asi uvidí až na běhu. Prostě tak trochu nuda:-) Moje druhé kolo za 1:01 je fakt ostuda, to už jsem tu zajel lepší:-) Snažím se neopakovat chybu z první odpočívky, něco sním, nespím:-) a už zase abych jel. Naštěstí je třetí kolo lepší než druhé. Tedy žádná velká sláva, ale dostávám čas pod hodinu a vo tom to dnes je. I když výkonnostní cíle ztracené, nemusím se loudat, že.
Petra v cíli posypali třpytkami. Moc se jim dolů nechtělo:-)

V příjemném odpoledním parnu se oblékám do běžeckého. Konečně není zima. Neměl jsem si dát radši závod jednotlivců? Kdo ví, kdy zase bude tak hezky. Čekám u depa, někteří závodníci se teprve vrací z kola. Pěkně se to startovní pole natahuje! Je zajímavé, že ironman tak málo láká mladé kluky. Třeba pro hokejisty by to mohla být dobrá letní kondiční příprava:-) Jasně, pro ty vrcholové ne. Ale mladí prostě spíš nechodí. Mezi nováčky jsou spíš starší "kluci". Letos je k vidění i borec s horským kolem. Několik kol má řazení na rámu. Staré kolo s blatníky je taky dobré:-) Je tu i víc žen než dřív, na start se jich postavilo devět, všechny dokončují. Je tu víc závodníků ze zahraničí - maďaři, slovinec, chorvati, kteří najednou zmatkují v depu, neví kudy běžet a protože si štěbetají chorvatsky, není jim moc rozumět:-) Prostě Moraviaman počtem účastníků roste.

Radek se vrací ze svého prvního běžeckého kola mokrý jako kdyby proběhl Štěrkáčem. No to bude zábava:-) Běžím, není to žádný zázrak, těžko se mi volí správné tempo. Většina běžců je o dost pomalejších. No mají to prostě delší než já. Už teď řada závodníků místy chodí. Opravdu JE teplo. Mám rád teplíčko. Mám v něm šanci stačit i těm, kteří mi normálně utíkají. Dnes mi neutíká fakt skoro nikdo:-) Aspoň ne z jednotlivců. Oni ti nejlepší totiž už odpočívají v cíli:-) Trochu se až stydím za to, že můžu relativně slušně běžet. A zároveň se mi líbí, že většině běžců utíkám. Tomu teda říkám smíšený pocit:-) Asi abych byl za své pocity potrestán, odchází mi Garmin. Blikají na něm všechna čísílka, pípá ze všech sil, na nic nereaguje. Inu, taky už není nejmladší. Kolo za 56 minut, v tom vedru slušný. Jestli dá Radek další kolo pod hodinu, budu mít problém. Budu mít šanci dostat celkový čas pod 11 hodin. Ach jo, to ale bude bolet! Nenápadně zkoumám, kde je Aldaman. Probíhá cílem. Radek přibíhá 12 minut po něm. Pod hodinu to dal. Musím to zkusit. I když Aldamana nedoběhnu... Při výběhu ven potkávám Jirku Večerku. Je to zkušený ironman, viděl jsem ho vybíhat do posledního kola, když už jsem byl u auta. Tak to jsou moje propočty zcela chybné. Najednou chápu, že 12 minut na Aleše zcela určitě stáhnu. Je jen otázkou kde. Stíhám to ještě před obrátkou. Rád bych ho víc povzbudil a běžel kus s ním, jenže... ano, je tu těch 11 hodin. Chci aspoň jednou v životě dokončit ironmana pod 11. I když ve štafetě:-) Běžím seč můžu, dýchám jako lokomotiva, omlouvám se všem jednotlivcům, kteří se po mně otáčí, že já nic, já jsem jen štafeta a ujišťuji je, že běží úplně perfektně. Díky výpadku Garmina jsem bez informací, nevím, kolik mi ještě zbývá metrů a ani kolik času. Mám sice hodinky, ale na nich jen běžný čas, stopky jsem nezmáčkl. Štafety startovaly asi minutu po "mém" čase. Nezbývá než dát poslední dva kilometry úplně naplno, abych byl v cíli před devatenáctou hodinou. Kristýnce utíkám ze záběru, mé šílenství aspoň nebude vyfoceno. Říkal jsem, že nebudu spurtovat. No já už toho v životě nakecal. Spurtuju jak o život a málem se v cílové bráně rozplácnu. Ale i podle mých hodinek je to pod 11 hodin, oficiálně by to mělo být ještě lepší. Taky jo. 10:58:23. Na tento diplom si počkám. Jo, i štafetám ho dávají:-)

Běžím. Vo tom to je.

Co dodat k závodu? Moraviaman je největší český ironman a ještě jím nějakou dobu bude. Hezká trička, medaile, diplomy. Ano, to má řada závodníků ráda - třeba já:-) Diplom v roce 2007 jsem nevyloudil, letos už bez problémů:-) Téměř záruka dobrého počasí. Rozumná trať. Zlepšující se sortiment na občerstvovačkách je taky na pochvalu. Je fajn, že se podařilo uzavřít aspoň trať po Kvasice, bohužel však bez účasti policie někteří řidiči značky ignorovali. Pomocníci se aspoň z mého pohledu stále zlepšují, dvojice kluků u obrátky v Tlumačově však při dvou mých průjezdech seděla ve stínu a kašlala na zastavování aut. To jste tam k ničemu, kluci! Většina aut sice zastaví sama od sebe, ale jakmile jedno nezastaví, může být průser. Závodníci mají totiž občas před očima mlhu... No aby to bylo vyvážené, musím naopak pochválit pomocnici, která na obrátce u Kotojed naopak před mnou statečně zastavila Tatru 815. Tu ženu jsem obdivoval. Když jsem viděl, jak je tatrovka rozjetá, byl jsem připraven počkat:-) Prostě organizace spíše na pochvalu, buďme rádi, že takový závod na Moravě máme. Potěšitelné je, že rozpětí závodníků je velmi široké, svého soupeře tu najde každý.

My jsme z obliga. Jsme třináctí. Co na toto heslo říká Ruda Cogan fakt nevím:-)

Co říci k "výkonu"? Jet štafetu je pro někoho horší než sólo půlku. Třeba pro mne. Odpočinek po první cyklistice jsem naprosto přehnal a už jsem to kolo moc nerozjel. Kdybych jel 90km vcelku, čas by byl nejspíš lepší. Naštěstí čas štafety je daný silou týmu a Radek zajel kolo perfektně. O deset minut rychleji než já. Já jsem pak měl víc sil na běh, kde jsem byl o tři minutky rychlejším běžcem, pochopitelně hlavně díky snaze finišovat pod 11. No a to nám vyšlo, takže dobrý a basta. Jsme třináctí z 28 štafet. I umístění slušné. Na profi štafety triatlonových oddílů jsme neměli, naopak rodinné štafety těžko mohly konkurovat nám. Startovní pole je fakt široké, i u štafet. Nadávat si třeba budu, až někdy nedokončím. Možná. Spíš teda ne. Ona je někdy odvaha už postavit se na start. S tím mým tréninkem. Trochu mne taky zlobí koleno. Mám kvůli tomu rezignovat na turistiku? Proč? Během závodu se koleno chovalo vzorně, takže do Rothu asi můžu odjet. Přestože jsem po závodě u auta nerozvážně udělal dřep. A málem se bolestí pos..... No co už. S chutí do dalších zážitků:-)

Úspěšná suchozemská část štafety.
Pro statistiky:
Kiki plavání 1:22:00 (25:47, 28:01, 28:11)
VL001 3xkolo 2:58:09 (57:08, 1:01:18, 59:43)
2xběh 1:51:45 (55:58, 55:47)
RK 3xkolo 2:48:02 (55:29, 55:02, 57:31)
2xběh 1:54:42 (54:52, 59:50)
plus nějaké přeběhy dává celkem 10:58:23 a pro hnidopichy přidám vosum desetinek:-)

10 komentářů:

aldaman řekl(a)...

Moc pěkně jste to zvládli. A měl jsi pravdu, nováčkovskou daň jsem si vybral. Ale spokojen jsem.

A neříkal jsem, že bude horko a vítr. to je u mých premiérách normál :-(.

Anonymní řekl(a)...

Pěkná akce, gratuluji všem. Štafety mají svoje kouzlo.
Milan

Ječmínek Máselník řekl(a)...

loni se mi štafeta taky líbila, ale stačilo to jednou :-)

henryIII řekl(a)...

Fakt pěkný. A ten finiš jsi měl Vláďo parádní, to jsem čuměl.

Ironjozef řekl(a)...

Well done, girl and boys.

s0cketka řekl(a)...

Hmmm, moc inspirujici :) Gratujulu.

rk řekl(a)...

Tak podrobně bych to ani nepopsal, houby si pamatuju :-)
Já vlastně prohrál sázku a zasklil to! Napravím to.

Kdo se necítí na celý IM, je štafeta v podobě 2-3 lidí ideál. Zazávodím si, velmi kvalitně potrénuju a neumřu z toho.

Neumím si představit jinou formu tréninku 5 hodin v meziprahové oblasti. A někdy i mnohem výš :-), když jsem měřil Vabrouškovi kolik jede do lehoučkého stoupání s bočním větrem ( 42/kmh, já tepal na 171, t.j 95% maxima ). Kde jinde bych to mohl bez následků pozdějšího zhroucení zkoušet?
Při hodinových pauzách mohu jíst prakticky cokoliv. Třeba rýži a hovězí na šťávě od mé milované ženy, nealko pivečko a nohy nahoru. Ááách...blažený pocit. Okolo jezdí 150 sedřených borců a cucají ionty, gely a jiná lepidla a snaží se obojí přežít. Pak na to vlítnu a předjíždím borce o třídu lepší než já, kteří natrénují dvojnásobek.
Před během už jen rohlíky se sýrem a banány, přece jenom to už nebyla až taková flákačka.

Vzpomínám si matně, že při sólo závodě mě štafety pěkně štvaly. Na kole nemusí vozit ani flašku s pitím, nemají ani zpocený dres a drze koukají kolem, předjíždí a předbíhají. Hnus :-)

Má příprava se neustále a z různých důvodů zkracuje na současných 6 hodin týdně. Na IM dokončený plynule to není, ale na půlky a štafety ano. Když trošku překroutím Coganovu hlášku na autě: "Raději spokojenej půlkař než celá mrtvola."

Ječmínek Máselník řekl(a)...

to auto je ale Jirky Daňka:-)))

Vl001 řekl(a)...

Já se vlastně nikdy nesázím! A kvůli nějakému sportu už poněkolikáté:-) Výhra byla právě doručena, to bude veselý večer :-D

milans řekl(a)...

No z takové štafety ani nejde nemít radost. Nejvíce mně ale potěšil komentář Radka s občerstvovačkou elá hovězí ve vlastní šťávě. Až (jestli) se někdy na nějakou verzi IM vydám, tak mám v plánu si na občerstvovačku vzít pečené kuře. milans