Viennaman HIM 29.5.2010

Na první triatlon v sezoně se vždy dost těším. Letos mi však situaci zkomplikovalo, že nemůžu na Czechmana 5.6. kvůli kolizi se závodem dálkového plavání, na kterém mám plánovanou službu na kajaku:-). Tak s předstihem hledám další varianty a zvažuji dvě půlky v sobotu 29.5. v Rakousku. Táhne mne to do St. Pölltenu, vysoké startovné na této oficiální Ironman 70.3 akci mne však odrazuje a přihlašuji se s asi dvouměsíčním předstihem do Vídně. Tak tak, brzy po mém přihlášení je závod s kapacitou 400 účastníků vyprodán. Plánování dopředu je však velmi ošidné. Závod dálkového plavání 5.6 je nakonec zrušen, na Czechmana bych klidně mohl. A kdyby mi oddílový kolega Filip Ospalý dopředu sdělil, že v St. Pölltenu hodlá famózně vyhrát a v klidu porazit i McCormacka, jistě bych neváhal vydat nějaké to Euro navíc a jel bych si to užít tam:-). Ale pryč se zbytečnými kdyby, je zaplacené startovné do Vídně, tak mířím v sobotu tam.

Takový hezký diplom si může každý stáhnout z internetu. Mám ho tu kvůli fotce místa, kde se plave:-)

Velké vrásky mi dělá předpověď počasí. Další závod v chladu a dešti? Brrr. Hledám další a další předpovědi počasí. Jen jedna tvrdí, že by ve Vídni nemuselo pršet. Chystám si bohatou výbavu do deště a zkouším se s dalším startem v podzimním počasí smířit. Ve čtvrtek zděšeně zjišťuji, že se mi ztratil pásek na chip. Opravdová hrůza! Co s tím? Mám si chip přivázat nějakou tkaničkou? Blbost. Volám Luďka Šíra, brněnského championchip zástupce. Ten když slyší zděšení v mém hlase, hned přerušuje své přípravy na Krále Šumavy a doslova v minutě dvanácté mne zachraňuje darováním vhodného pásku. Uf. To bylo o fous:-) Díky moc! Nervozita však ani po tomto incidentu úplně neustupuje. Nakonec v sobě nacházím poslední zbytky morálních sil, zavrhuji poměrně silnou myšlenku zůstat doma a jakž takž smířen s deštivým závodem vyrážím do Vídně s tím, že se nikam nepoženu a jen si tak trochu potrénuju. Kdyby bylo moc hnusně, prostě to zabalím. O co jde, že. O vítězství tam bojovat nejedu.

Start ve Vídni je velmi blízko startu maratonskému, lokalitu tak znám docela dobře. Mnohem hůř se mi parkuje, ulice jsou plné aut lidí nakupujících v okolních obchodech, parkování na kurzpakzone není v sobotu zdarma. Já navíc nechci nijak daleko pochodovat s kolem a spoustou věcí, hledám podzemní garáže poblíž blízko startu, ač jsou placené. Daří se mi to až na druhý pokus. Vidím z garáží vycházet dva závodníky s koly, jinak bych to minul:-) Jsem na místě už kolem půl deváté, start je až v poledne. Proč tak brzy? Chci se v klidu nachystat a podívat se na závod sprinttriatlonistů, který startuje v 10. Napřed se registruji, dostávám triko s nápisem Vienna City Triatlon, bez uvedení vzdálenosti. Je to univerzální triko pro sprint i pro HIM závod, není na něm uvedena vzdálenost. Ach jo. A já mám trika s jakoukoli podobou slova Ironman tak rád:-) Vracím se do garáží, je v nich živo. V blikotu zářivek se tu připravuje ke startu několik karbonových speciálů a mé hliníkové kolo:-) Hurá zpět do místa startu. Přehledné depo s dostatkem místa, dostatek toalet a další drobnosti mne přesvědčují, že jsem na dobře zorganizované akci. Dávám kolo do stojanu a sleduji závod na sprint distancích. Výkonnost závodníků je velmi rozdílná. Od profíků přes hobíky až po... skoro nesportovce? Když vidím jednoho z chlapů valit se od vody, nevěřím svým očím. Jeho postava není rozhodně vytrvalecká. Nejvíc připomíná zápasníka sumo. Mohutné kusy masa a tuku lítají na všechny strany, no pere se s triatlonem statečně. Po plavání není ani zdaleka poslední. Otepluje se, dělá se docela hezky. I vítr trochu ustává. Mám vše nachystáno, co teď? Jako správný přemýšlivý čech se vracím do garáží a vyjíždím ven. A o pár minut později zase vjedu dovnitř. Inu, zdarma jsou jen tři hodiny :-)

Jeden z mnoha úspěšných sprinttriatlonistů. Není to ten nejhmotnější:-) Prostě sprint je tu závod pro každého.

Nasoukaný do neoprenu čekám na start. Jsem nějaký malátný, jakoby ospalý, ale plavání se vůbec neobávám. Mám sice letos naplaváno jen 21km, ale z toho jsou hned tři plavání v moři v neoprenu nedávno v Chorvatsku. Nehrozí mi díky tomu bolest ramen, obvyklá při prvním neoprenovém plavání. Jsem taky zvyklý na vodu o teplotě 17-18 stupňů, měla by to být pohoda. Jdu do vody, jo, teplá. Snad i víc než 18. Zařazuji se ke konci balíku necelých čtyř stovek závodníků a je po startu rozvážně vyrážím. Plavou se 2km, dva okruhy bez výlezu z vody v rameni Dunaje, kde se voda vůbec nehýbe. Čekám, že mi všichni uplavou, ve Vídni je spousta "škol", kde učí přestárlé triatlety plavat. A ono ne, pořád se kolem mne někdo motá. Díky mé výkonnosti nepříliš kvalitní plavci, dělá jim hodně problémy orientace. Nechápu proč, trať je naprosto přehledná, bójky maxiobrovské, všechny jsou krásně vidět. Holt tito plavci nemají trénink ze závodů dálkového plavání, kde se častou používají bezbarvé minibójky:-) Voda je překvapivě čistá. Až tak čistá, že vidím pár desítek metrů ode mne klesat do hloubky tří metrů žlutý blyštivý předmět. Ano, chip:-) Přivázání tkaničkou se prostě nevyplácí, takových plaváčků už jsem pár za svou krátkou trikariéru viděl. Můj chip je přichycen novým páskem a pečlivě schován pod nohavicí neoprenu. Dobře vím, proč jsem kvůli pásku tak šílel. Začínám chápat, že má uhýbací strategie před nápady okoloplovoucích není nejlepší a sněruji si to přímo na bójku a dávám najevo, že s uhýbáním je konec:-) Ani v mlýnici kolem bójek nemám problémy. Možná díky mé rozhodnosti se mi stává zvláštní věc - jeden z plavců se za mne zavěšuje. Je sice rychlejší, ale jeho orientace byla naprosto tragická, možná mu teče do brýlí, nevím. Neustále mi sahá na nohy, nechávám ho být. Když mi tak důvěřuje:-) Plavu, sleduji oblohu. Vyjasňuje se. Vždyť hlásí déšť! To si nemám brát na kolo všechno své připravené oblečení?? No to jsou mi problémy:-) Pohodové koupání končí, začíná obávané kolo. V dešti jezdím strašně nerad. Vylézám za 44:48/2km. Žádná katastrofa, v podstatě loňská výkonnost. Malinko se mi motá hlava, do depa rozvážně jdu, je to hezkých pár metrů. On se ten tlak srovná. Pořád jsem nějaký rozmrzelý, ospalý, pohodové plavání mne nijak moc neprobralo.

Mám na sobě krásnou triatlonovou kombinézu Kiwami, nemusím se tolik převlékat. Shodím neopren, strávím minutu soukáním do Vabronožek a pro jistotu beru na kombinézu cyklodres, ve kterém jsou schovány aspoň návleky a vesta. Kdyby dešťová předpověď vyšla. Z depa na start kola je to opět kus cesty, tentokrát po louce, zase jen jdu. Ano, zase budu mít pomalá depa. Nějak si nemůžu zvyknout, že bych měl v depu vyšilovat jako ostatní. Jsem zvědav na svou výkonnost na kole. Nedávno jsem dal kolo do servisu a nechal se přesvědčit k drobným změnám. Prý by mne mohly zrychlit. No to určitě:-) Při mé výkonnosti nevěřím, že by nějaká menší změna kola mohla pohnout s časem. Přesto jsem změny udělal, z mnoha dobrých důvodů. A... minulou sobotu jsem si objel svou tréninkovou trasu a v nepříliš pěkném počasí jsem si tam zajel svůj nejlepší čas. Divný. Mám najeto letos jen 689 km, z toho na silničce slabé tři stovky. Potvrdí Vídeň cyklistické zlepšení? Jedou se čtyři okruhy po 22,5km. Na konec ostrova a zpět. Úplně uzavřená trať. Místy uzší silnice, občas horší povrch. S chutí do toho.

Vyrážím, kodrcám přes pár kostek a docela se rozjíždím. Na cyklocomputeru vidím divné rychlosti, někde k 35km/hod a to jedu vcelku bez úsilí. Fouká vítr? Předjíždím prvního cyklistu. Divný. O pár kilometrů dál dalšího. Dost divný. Tři ženy si skromně nepočítám. Mnohem větší počet žen než u nás je na závodech v zahraničí normální. A je jasné, že na kole máme my chlapi přece jen podstatnou výhodu. Jsem už na spodním kraji ostrova, vracím se zpět, to jde přece jen hůř. Je to proti větru. Ale není to žádná hrůza, velkou část cesty zpět brání stromy tomu, aby se mohl vítr víc opřít. Nejsem na trati ani chvíli osamocen. První kolo je za mnou a průměr skoro 32km/hod. Ty brďo. Definitivně se probouzím a zvyšuji trošku úsilí. Je jasné, že jinak bych zpomaloval:-) Míjí mne čelo závodu, docela sviští, ale mám pocit, že jim chybí obvyklá vabrouškovitá jiskra:-) Předjíždím další cyklisty. Za chvíli mne předjíždí první žena. Inu, profík. Otepluje se. Kdybych měl s sebou doprovod, cyklotriko shodím. Takto si beru aspoň další bidony s pitím, jím, piju, hezky se mi jede. Kdesi jsem četl, že se tu hodně dělají skupinky cyklistů. Já teda žádnou nevidím. Občas se nás samozřejmě pár sjede, ale není to žádný vláček, za chvíli je složení úplně jiné. Rozhodčí na trati jsou a dávají o sobě vědět, žádné napomínání však nevidím. Přesto je ve výsledkové listině pár diskvalifikovaných, důvod diskvalifikace však neznám. Ale na hákování je tu prostě potřeba dát si pozor. Povrch cesty je místy opravdu problém, ač organizátoři trať zametli a třeba povrch dřevěného mostku pokryli kobercem, přesto vidím pár defektů. Někteří rezignovaně pochodují zpět k depu. Výhoda je, že to tady je velmi blízko, málokdo pochoduje víc než pět kilometrů. Řítím se do posledního kola a je jasné, že se mi konečně splní sen - objet na triatlonu kolo průměrem nad 30km/hod. Předjíždím ještě pár cyklistů, kteří se jen protahují, naopak pár finišujících fanatiků mi předjetí vrací a za nádherných 2:53:58 sesedám z kola. I podle GPS trať 90km určitě má. Takže průměr nad 31. Na kole jsem se posunul o 22 míst dopředu! Jsem plný endorfinů:-) Ale zase ne tolik, abych do depa běžel. Klídek. Přezout, sundat triko, vyndat pivo, vypít pivo:-), odskočit si na toaletu a můžu si jít zaběhat:-) A co to slyší moje ucho? Vítěz není ještě v cíli? Třetí vbíhá do posledního kola běhu? No nejsou ti rakouští triatlonisté nějací pomalí? Nebo jsem já zrychlil? :-)

Na kole mám přes kombinézu cyklodres. Déšť to nádherně odehnalo a bylo teplo:-)

Běží se pět kol. Vlastně obrátek. Dva kilometry tam, dva zpět. Po poměrně úzké cestě. Trať je tak dost plná, pořadí je naprosto nepřehledné. Od začátku roku mám naběháno 600km, dost na to, abych 20km uběhl docela v pohodě. Rozbíhám se tak jak tělo zrovna napadlo a předbíhám a předbíhám. Je nádherné počasí, krásné vedro. Určitě nad 25 stupňů, v kombinaci s vysokou vlhkostí s tím má řada závodníků problém a jen pochodují. Já si vedro užívám. Konečně mi není zima! Polévám se vodou z kelímků. Nádherný den! První kolo za 20 minut. Jestli nezpomalím, bude to pod 5:30:-) To je pochopitelně nereálné, zpomalovat trochu budu. Překvapuje mne, že trať není tak rovinatá, jak bych čekal. "Tam" se běží o dost hůř než "zpět". Rozdíl dělá skoro minutu! Při mém obvykle velmi rovnoměrném tempu je to na dvou kilometrech hodně velký rozdíl. Na startovním čísle jsou natištěna jména, to mé opět vídeňáky fascinuje. Fandí mi důchodkyně s řehtačkou, mladý pár i děti. Přece nebudou fandit nějakému Wolfgangovi nebo Thomasovi, když můžou Wladymyrovi, že :-) Běžím a hnán fan clubem předbíhám. Uvažuji o tom, jaké mám štěstí, že jsem slabý plavec a podprůměrný cyklista. Na běhu pak můžu spoustu soupeřů předběhnout:-) Postupně se ochlazuje, blíží se mrak. Možná deset kilometrů daleko prší. Tady ne. Po čtvrtém kole všichni čekají, že už běžím do cíle. Ne, mám ještě kolo. Ale díky, že mi tak věříte. Opravdu běžím líp než ti okolo. Vypadám prostě jako triatlet s výkonností 5:10 :-D. Poslední kolo je i pro mne náročné, já uvadám a ti kolem s blízkostí cíle ožívají. Pár závodníků mi předběhnutí vrací. A co, za 1:44:42 mám běh za sebou. Dost dobrý běh. Předběhl jsem 40 závodníků. Běžeckým časem jsem v půlce startovního pole, mám 136 běžecký čas. Celkově jsem 196 a čas 5:32:58 je na půlironmanské trati nejlepší a to o dost:-)

Cíl. Únava i spokojenost. Jako obvykle u delších triatlonů:-)

V cíli finišerské tričko, hezčí než to startovní, ale zase bez uvedení vzdálenosti. A dostávám medaili. A na ní vzdálenosti jsou, heč! Jsem půlironman:-) Čepují tu i pivo, dávám si jen malinkaté, prohodím pár vět s Rudou Vilčekem a plný pozitivních dojmů mizím. Jestli jste to nepoznali, jsem svým výkonem nadšen:-) Vždycky po takovém závodě si říkám, že bych mohl začít i trénovat. Hlavně to kolo a plavání, že? Ale on pak nikdy není čas. A tak se zase poněkud nepřipraven postavím někdy na další start. A doufám, že ještě párkrát zažiju to, co dnes - pozitivně sám sebe překvapím:-)

Podrobné mezičasy. Dobře udělané, vlastní stopky tady fakt nejsou potřeba.