BV Vysoký kámen 29.8.2008

Odhadoval jsem, že omezení příspěvků mi u čtenářů jen tak neprojde. No, jakž takž jsem své rozhodnutí psát méně ustál:-) Co jsem však neodhadl byla reakce mých slečen. "To jako nebudeš psát?""Co budeme číst???""Prostě když budeme na závodech taky, tak napíšeš a hotovo!" Hrozné děti.:-) Pravda, závody v dálkovém plavání jsem srdnatě nepopisoval. No přece nebudu psát, že jsem nejčastěji vzdávajícím plavcem, na rozdíl od mé třináctileté slečny, která si v klidu doplavává i v 11 stupních s vodou o malinko teplejší.:-) Na pokračování Běžce Vysočiny vyrážíme celá rodina, což je dobrá příležitost zase něco napsat.

Kristýnka si poslední prázdninový týden vyrazila s dalšími plavci na Vysočinu. Na kolo. Denně 50-70km, přičemž její nejdelší letošní vyjížďka byla tak 10km:-) Vytrvalecké vlohy jsou však zřejmé, všechno ujela:-). A čeká nás na nádraží v Jihlavě, kde ji se zbytkem výpravy šťastně vyzvedáváme před čtvrtou odpolední. Na místě startu jsme o pár minut později, tedy poněkud brzy, závod samotný startuje o půl šesté. Pochopitelně si od Lenky vyslechnu dlouhý seznam činností, co všechno užitečného by mohla dělat místo planého čekání na start.Běží taky. S dorostenci coby příchozí čtyři kilometry. Soudě podle energie by však měla být přihlášena na hlavní závod.:-) Terča vidí Andreu a vymýšlí taktiku, jak ji porazit. No, na kopcovité trati půjde porazit holku z Vysočiny jen těžko. Přece jen Terča mimo volejbalové tréninky prakticky neběhá. Andrea zjevně ano. Ale zkusit se to může:-) Kristýnka smutně vzpomíná na své loňské slavné vítězství, dnes je tu Natálie a to věstí pro naši plavkyni špatné body. Nevadí, Kiki, po týdnu na kole máš u mne body jen za odvahu postavit se na start!:-)

Hlavní závod startuje před dětskými, vybíhám jako první na svoji oblíbenou trať. Oblíbenost však není daná profilem, ten mi vůbec nesedí. Líbí se mi však běh hlubokým lesem, kousek podél dálnice, která se pak podbíhá, o kus dál pak přebíhá po polozapomenutém mostě. Kontrast spěchající dálnice, na níž trávím víc hodin než během s klidem lesa vytváří velmi zajímavý zážitek. Jakýsi obraz doby. Tož si tak běžím, kochám se a najednou koukám, že jsem skoro sám. Zajíci vepředu, mladíci 60+ to dnes nějak flákají a jsou kus za mnou. Já jsem v jakési mezeře, což znamená jediné, není motivace se hnát:-) Jo, loni s Hejkalem, to byl souboj na ostří dechu:-) Běžím si, kochám se a záludně si přeji, aby někomu přede mnou došel dech. Ať mi to vrátí trošku motivaci:-) A taky jo, pomaličku se přibližuji ke dvojici běžců, kteří normálně bývají daleko přede mnou, na Vysokém kameni dokonce jednoho předbíhám, mne dobíhá někdo zezadu, jsme taková nesourodá trojička. To se mi před seběhem hodí, málokdy se donutím běžet z kopce rychleji. Dnes to zkouším, chvilku i skupinku vedu, vzápětí se ukáže, že na lídra skupinky nemám, naopak běžec, který mne doběhl, vypadá poněkud vysíleně. Je tu cíl - daří se mi uhájit druhé místo ve skupince. Čas 1:05 je kupodivu vcelku srovnatelný s loňským , kdy jsem však soupeřil s Hejkalem o každý metr tratě. No snad se mi po prázdninovém lenošení nevrací forma:-)

Průběh závodů holek se dozvídám jen z popisu a z vyvěšených výsledků. Terča se s kopcovitou tratí poprala krásně, doběhla vteřinku za Andreou. Už zase:-) Já vím, je mnohem příjemnější dobíhat vteřinku před než vteřinku za. Ale není všem dnům konec:-) Kristýnka po náročném týdnu potvrdila, že není žádné ořezávátko a závod doběhla v podstatě v loňském čase. Dobrý!:-) Co na tom, že Natálie umí tuto trať mnohem rychleji. Nejsme žádní atleti:-) Pro Lenku byl závod taky evidentně těžký - kopce, dorostenci pochopitelně utekli už na startu... Doběhla však ve slušném čase, pravidelné ranní běhy, ač kraťoučké, začínají učinkovat. Jsme prostě sportovní rodina:-) Jen mne trochu bolí nohy. To je asi věkem:-)