Běžec Vysočiny - Polná - 5.10.2007

Polná je zvláštní místo. Kdysi jsem si jednomu známému dovolil říci, že tu dědinu neznám. No to opovržení jste měli vidět:-) Polná je totiž MĚSTO. Hrdě to každému návštěvníkovi hlásí na cedulích u příjezdových cest. Osvěta, aby se další nespletli. A jak říkám - zvláštní město. Má svého ducha. Svůj spirit. Jistě, to má více míst na Vysočině. Místa v minulosti velmi významná, později téměř nerozvíjená si zachovala svoji historickou tvář. Polná obzvlášť. Prošel jsem v ní kde co. Kostely, židovský hřbitov, zámek, ulice. Kdykoli vjedu do Polné, mám prostě pocit, že jsem na velmi zajímavém místě. Zkuste se tu někdy po cestě Praha-Brno zastavit. Není to daleko od dálnice. A možná na vás dýchne historie jako na mne. Třeba jsem tu v minulém životě žil:-)

Zvoneček na památku z historického města roku 2006 dostal každý...

V tomto životě jsem tu běžel už potřetí závod. Docela těžký kros s 10,8km. Já z té trati mám vždy pocit, že vede neustále do kopce. Tak nějak antihejkalovsky:-) Stoupání většinou spíše pozvolná, postupně se utahující. Nabraná výška se pak ztrácí dost prudce. Naštěstí na pěkné lesní asfaltce, kde se nebojím, že se rozplácnu:-). Trasa vedená kolem rybníka v pěkném lese prostě má něco do sebe. S Kristýnkou přijíždíme relativně brzy, probíháme trasu, začíná mírně pršet. Kristýnka je nějak nachlazená, trochu hřeší na svou odolnost a chodí pořád v mini:-) Prostě rozběhání moc nedáme, schováváme se do auta. Přestává poprchávat, jdeme na start. Napřed dospěláci, bum a jsme v lese. Vzduch je hodně vlhký, nedýchá se mi nejlíp. Přesto jsem neobvykle vepředu, většinou bývám v jiné společnosti:-) Pravda, není to pochopitelně čelo závodu. Jen jsem se nějak octl ve skupince, která běhává obvykle kousek přede mnou. No, čekat tu na tu svoji nebudu, běžím s touto:-) Po klidné části kolem rybníka začínáme stoupat lesem. Skupinka se trhá, já zůstávám spíše vzadu. Běžím za běžcem v zeleném. Do kopce mi utíká, v seběhu mu kupodivu utíkám já. Asi jsem se naučil prudké seběhy:-) V náběhu do druhého kola se ohlížím, loni jsem tu běžel skvělý závod, Hejkal byl kousek za mnou. Dnes si můžu krk vykroutit, vidím spoustu běžců, Hejkal nikde. Nepřepálil jsem? Stahuji dvojici přede mnou, raději podél rybníka zvolňuji. Po náběhu do lesa si nohy hledají cestu mezi kořeny o dost hůře než v prvním kole. Zvolnění nepomohlo, zbytečně jsem se připravil o hromadu vteřin. Prostě k dobrému výkonu potřebuji Hejkala za zády nebou kousek vepředu:-) Stoupám pomalu, přesto dvojici přede mnou dobíhám. Zezadu mne stíhá zelený běžec a Míla Zvěřina. I on je za mnou? Nahoře na kopci sotva pletu nohama, paradoxně v tuto chvíli naši pětičlennou skupinku vedu. V seběhu mi Míla ukazuje, že běh z kopce fakt neumím a předbíhá mne snad dvojnásobnou rychlostí. No, už jsme dole, mladíci se mi už nevzdalují, naopak se kousek přibližuji. Ještě rychleji se však blíží cíl. Čas? 51:10. Překvápko. Lepší než loňský. To jsem opravdu nečekal. 29. místo ze 46 běžců, 12. z 15 v kategorii. Dobrý:-)

Předstartovní optimismus. Fotka ještě z Řásné, až teď jsem našel čtečku:-)

Kristýnka čeká na cílové čáře s obvyklou otázkou kdeže se to flákám, že už jsou dobří běžci - to jako zejména ona - dávno v cíli. Jako obvykle je na medailové pozici, krásné druhé místo:-) Jen se nachlazení podepsalo na odstupu od vítězky, dnes mám víc bodů já. Tak nevím, jak je to s těmi dobrými běžci:-) Nicméně Kristýnka dosáhla historického úspěchu a dočasně se posunula na druhé místo celkového pořadí...

Polná byla poslední test před Mnichovem. Ukázala to, co zatím každý podzimní závod. Rychlostně jsem na tom líp než loni, možná líp než na jaře. S vytrvalostí to tak slavné není, kilometrů moc nebylo. No, úplně málo taky ne. Tak teď nevím, jak mám Mnichov běžet. Asi vyběhnu a pak se uvidí:-) Můžete mi zkusit poradit - toto je tabulka časů z Polné a říjnových maratonů:
Tak jak to vidíte?

Obrázek původní ankety. To by mne zajímalo, kdo hlasoval pro 3:20. Snad se jednou taky zadaří...