Pastvinský maraton 1.9.2007

Jet plavat na Pastviny chtěla hlavně Kristýnka. No, proč ne, na Pilmana v tomto počasí by se mi stejně nechtělo. Po destáté vyjíždíme z Brna a s obavami sledujeme oblohu. Vypadá to na déšť. Ne že by ovlivnil teplotu vody, ale jistě by to nebylo nic příjemného. Navíc od Brna neustále klesá teplota vzduchu. U Pastvin se zastavuje na 15 stupních. Nic moc:-) S Kristýnkou se v autě dohadujeme, že pokud je voda studená jako na Seči, poplaveme jen kilometr. Slečna kupodivu souhlasí, Seč byl asi dost silný zážitek, navíc jsme nebyli dva týdny plavat, no ono bylo zase basketbalové soustředění. Teplota vody na Pastvinách mi dělá opravdu obavy, jak je vidět třeba z blogu L. Taranta, on zřejmě plaveckou sezonu na této přehradě ukončil už na začátku minulého týdne, kdy bylo ještě teplo. A Děvče tu nebylo hodně dávno:-)

U prezentace zjišťujeme, že nejsme v seznamu přihlášených, nicméně ochotně nás dopisují. Voda má prý těsně přes 18 stupňů. To se mi u této horské přehrady nezdá, tipoval bych o stupeň míň, prostě se hlásíme na kilometr a je to:-) Dospělí startují na 5 a 10km ve 13:00, je jich výrazně míň než posledně. Budeme startovat přesně půl hodiny po nich, obrátková bójka se zdá být blízko, nějak to zvládneme. Kristýnce je zima, vůbec se jí nechce svlékat do plavek, dokonce má řeči, že by třeba vůbec neplavala. No ale když už jsme tady, jsem vyjímečně nekompromisní - do vody prostě musí a když to nepůjde, ať si klidně vyleze. Když už nás sem vytáhla, zkusí to a hotovo. Já vím, hrozný táta:-) Poslední měsíce se opět ráno sprchuji studenou vodou, možná proto se mi do vody jde vcelku snadno. Kristýnka ne a ne. A najednou bác - je tu start. Moudře nechávám dětem dvě tempa náskoku a plavu za nimi. Poprvé na plaveckých závodech jsem před Kristýnkou:-) Ta odstartovala s pár vteřinovým zpožděním, vidím ji vzadu zkoumat vodu. Napřed zkouší prsa, pak kraula... Ono to dnes jde. Plaveme. Máme před sebou pouhý kilometr a to se dá. Po asi 400 m přecházím na prsa, nějak mi tuhnou ruce a kraul je hodně divný. Kristýnka mne předplavává, na obrátce má asi pět metrů náskok. Vracíme se. Břeh je blízko a daleko zároveň. Fakt to studí, už abych byl venku. Předplavávají mne dvě dospělé prsařky, už potkávám v protisměru čelo závodu na 3km. A já trojku nemusím, nemusím:-) Najednou za sebou slyším nějakého opozdilce. Finišuje a předplavává mne. Desetiletá Veronika, ruce už červené, spěchá na břeh. No já o pár vteřin déle ve vodě vydržím:-) A na to, že mně předplave kdejaké děcko už jsem si taky zvykl:-)

Kristýnka na mne čeká v cíli, dnes mi ani moc neuplavala. Utíráme se a shodujeme se, že nám je vlastně teplo a že bychom vydrželi ještě jeden kilometr. Ale třetí asi ne, na to nemáme. Zvláštní, jak rychle Kristýnce začíná fungovat intuice - v této vodě se dá s naší úrovní otužilosti opravdu vydržet možná těch 45 minut, ne víc. V autě se převlékáme a najednou, z ničeho nic, nám začíná být oběma zima. Teplý čaj to trochu spravuje, Kristýnka má však na sobě jen mini sukni, začíná závidět okolním zimní bundy. Prostě hospoda plná klepajících se navlečených lidí:-) No, mám v autě nějaké to oblečení, nasedáme, nastavuji vnitřní teplotu na 26 stupňů a jedeme domů.

Z výsledků se později dozvídám, že prý jsem kilometr uplaval za 18:08. I když venku plavu rychleji než v bazéně, nějak se mi to nezdá. Bójka asi trochu cestovala po hladině, vcelku to potvrzují i časy ostatních - Kristýnka 17:04, vítězný kluk (12 let) 10:53 a třeba vítězka na trojku (13 let) 33:48. Tak třeba těch chybějících metrů nebylo moc. A na závěr superpřekvapení - na kilometr jsem nebyl poslední:-)

Škoda, že je u nás plavecká sezona tak krátká. Venkovní plavání mne začalo bavit. A to jsem se ještě ani nenaučil plavat:-)