Brněnská 25 - 16.9.2007

Tento závod jsem měl v dlouhodobém plánu. Závod s dlouhou tradicí, letos s novou tratí vedoucí téměř kolem mého domu, si přece nenechám ujít. Chtěl jsem si zkusit běžet 25km v tempu maratonu na 3:30 (tedy cca 4:58) a kdyby to náhodou šlo, tak poslední pětku zrychlit. Jenže po kombinaci hodinovka+PIM10km minulý víkend mne zlobilo lýtko pravé nohy. Hodně. Do úterka s tím šlo tak tak chodit, pak trochu chodit. Ve čtvrtek ráno jsem zkusil popoběhnout, nic moc. V sobotu jsem zkusil večer 5km, subjektivně to bylo lepší, takže jsem se rozhodl na B25 jít. Zkusit doběhnout. Když už je to závod v Brně, nejblíž ze všech k mému bydlišti.

Prostě v neděli o půl dvanácté jsem na stadionu Moravské Slavie, dostávám poměrně vysoké číslo. Že by se zvýšila oproti loňsku účast? Samé známé tváře, Pavel Tyleček se mne ptá, jak se dnes dohodneme, tak mu rovnou říkám, že se necítím dobře a v klidu ho dnes nechám být přede mnou. Výměnou za Blažovice:-) Jen ať si dnes užije pocitu vítězství, když už těsně před stadionem naťuknul na křižovatce auto. Možná nová metoda seznamování. Avšak řidička druhého auta se moc seznamovat nechtěla:-)

Start v pravé poledne je dnes z hlediska počasí optimální. Svítí sluníčko, 18 stupňů, vypadá to dobře. Ne však s mojí nohou. První kolo na dráze je příšerné. Upřímně řečeno mám chuť to už na stadionu vzdát. No, můžu taky popoběhnout ven a nedělat tu divadlo, že. Na tvrdém povrchu se bolest mírní. Zkusím kousek po stezce. Běžím pocitově velmi ztěžka, přesto zkouším nastavit maratonské tempo. To je tep 150. Tep nepřekročuji, kilometrovníky se mi však míhají pod nohama nějak moc rychle. Na pátém kilometru jsem za 23:40 a to tam byl první kopeček. Přijde mi to moc rychlé, trochu zvolňuji, zároveň přestávám vnímat nohu. Na občerstvovačce nestíhají nalívat, stejně nespěchám, pár vteřin si na kelímek klidně počkám:-). Dobíhá mne Pavel a běžíme spolu. Coby místní přemýšlíme, kudy zkrátit trať, ale Pavel můj návrh přeplavat řeku zavrhuje a na lávce stojí pořadatel. No, co se dá dělat, poběžíme to celé:-) I druhá pětka je pod 25 minut, zkusím si to doběhnout rovnoměrným tempem. Ve stoupání k obrátce však musím zpomalit, obrátka je pro mne však nečekaně brzy. Za cca 1:01:20? Není ta trať kratší? Možná o kousek jo, no mně to rozhodně nevadí:-). Poctivě počítáme protiběžce, jsme na 52. a 53. místě. Zpět to z kopce jde dobře, na stezce zlobí silný protivítr. Už abychom se schovali do zahrádek. A kupodivu - přibližujeme se snad čtveřici běžců před námi. Prvního míjíme Ivo Zejdu, který častuje vítr nepublikovatelnými výrazy. K dalším se přibližujeme nějak pomalu, zkouším trošku zrychlit. Daří se, avšak v zápalu boje se Pavel ztrácí dozadu. No co dohoda? Třeba to stihne ve finiši jako na Malém svrateckém maratonu, pokračuji v klidu svým tempem, daří se mi další trojici předběhnout. No, víc už nestihnu. 25km je moc krátkých:-) Blíží se stadion, zpomalil mne kopeček, finišuji, abych dostal i poslední pětku pod 25. Daří se. Čas v cíli 2:02:27 s tepem avg 149, max 165 znamená, že jsem se buď dost zlepšil, nebo je trať opravdu o fous kratší. Takový čas jsem při pocitově mizerném běhu opravdu nečekal. Loňský osobák na 25km jsem si vylepšil o 12,5 minuty:-) Jen nám tento závod poněkud narušil fungující dohody s Pavlem. On to dnes prostě nestihl. Uvidíme v Blažovicích:-)

Na závěr bych ještě rád připojil poděkování pořadatelům za skvělou organizaci. Měl jsem obavu ze tří přeběhů silnice, po celou dobu závodu bezproblémově řídila dopravu Městská policie. Zároveň chci vyslovit pochybnost, zda Lesy města Brna řídí soudný člověk, když dokáže zakázat trasu běžeckého závodu přes oboru, v níž se denně pohybují spíš tisíce než stovky lidí a zároveň v ní jezdí Pragy V3S upravující cestu se slovy "jde o hromadnou akci a velké množství diváků na otočce by rušilo zvěř". Je vidět, že vedení Lesů je holt politická funkce a papír snese všechno...

V cíli jsem toho měl dost. Holt nemám tak usilovně finišovat, když Dao fotí:-)

Jediný účastník všech čtyřiceti ročníků Brněnské pětadvacítky Karel Fuksa. Nevyhrál nikdy žádný velký závod, prostě se hýbe pro radost. V klidu si dal letos i Moraviamana, vždyť je mu teprve jedenašedesát, tak co by si netroufl. Průměrný dnešní student by mu však nestačil ani ve štafetě. Karle, hodně zdraví do dalších ročníků!