Běžec Vysočiny - Kněžice - 31.8.2007

Konec prázdnin znamená také konec přestávky Běžce Vysočiny. Těšil jsem se na známé tváře jako malý kluk:-) Je to docela zvláštní, já většinu běžců v podstatě neznám, s většinou jsem nikdy nemluvil, ale jak s nimi nějaký čas neběhám, chybí mi:-) Kristýnka doma nervózně přepočítávala body a má tedy jasný přehled kdo jí může porazit, prostě kvalitní příprava. Takže v pátek vyrážíme směr Kněžice, projíždíme Brtnicí, kde je jako obvykle pouť... prostě jako doma. Loni jsem běžel v Kněžicích velmi dobře a hlavně - porazil jsem Hejkala:-) To jsem zvědav, jak to dopadne letos...

Na místě jsme včas, stíhám Kristýnce ukázat trasu starších žákyň a slyším spoustu stížností - je to moc do kopce, moc nerovné, no kdo má tady běhat? Během rozklusávání se Kristýnka aspoň pětkrát zastavuje, že už nemůže. Připomínám jí, že je to jen běh a zítra nás čeká plavání na Pastvinách. Dozvídám se, že plavání je daleko přirozenější pohyb, protože se u něj dospívající sportovkyně méné spotí. A navíc si zapomněla doma nový deodorant Adidas Woman, no to po běhu ani nebude moci mezi lidi:-)

Od záplavy slov mne vysvobozuje start. Slečna startuje až za pět minut, musí si poradit. Vybíhám v klidu loukou, cítím se lépe než loni. Možná díky počasí - je sedmnáct stupňů, zataženo, chvilkama to vypadá na déšť. Třeba to bude pohodový běh:-) Houby. Na druhém kilometru mne dobíhá Hejkal. Víte, to je hodně zvláštní. Scénář našich soubojů bývá jiný. Dříve to bylo tak, že mne Hejkal v půlce doběhl, pronesl pár veselých slov a zmizel vepředu. Postupně jsem se zlepšoval a Hejkal mne dobíhal později - z toho bylo pár nepříjemně ostrých závěrů. A pak přišel den, kdy mne Hejkal nedoběhl. No ale na druhém kilometru, to tu fakt ještě nebylo. Co teď? Zdá se mi to brzo, mohl by se ještě unavit:-) A přitom je jasné, že mi bude chtít utéct. V nějakém seběhu, pochopitelně. Na trati je jich pár, nejsou však dlouhé a jsou obvykle následovány protikopcem. Rozhoduji se k velmi rafinované strategii - zavěšuji se za Hejkala a čekám na klesání. Už je tu, Hejkal chce utéci. Hodinky mu pípají, že je nad jakousi nastavenou mezí, ale nedá si říci:-) Já makám naplno, což v seběhu normálně nedělám, dechu se nedostává, ale držím se. Ve stoupání zvolňuji, přesto Hejkalovi o pár kroků utíkám. Už jsme nahoře na asfaltové cestě, chci se Hejkala udržet aspoň po vrácení se do terénu. V klesání jdu naplno, mezera mezi námi se nemění. Uf. Ve stoupání poodbíhám a docela cítím svalová vlákénka. Prý to starší běžce nepotkává, ale asi ne všechny:-) Do terénu vbíhám první. Mám pocit, že toto klesání - resp. protikopec rozhodne souboj. Nehledím na rezervy a přestože tep je kolem 164 teprve na teprve 6.km, snažím se co to jde. V protikopci mám dost, je jasné, že budu muset zvolnit. Měním strategii, jdu v sebězích "normálně", snažím se do kopce. Získávám dalších pár metrů. Jenže doběh do cíle je z kopce. Potřebuji zabrat i ve stoupání k vodárně. Přes hvězdičky před očima vidím, že se přibližuji běžcům, které obvykle moc nevidím - rozeznávám třeba Ghost Bustera. Ale na stíhání to fakt není. V seběhu po louce se snažím srovnat dech, abych na asfaltku vběhl před Hejkalem. Když už musím celou cestu makat, nechce se mi v bloggerském souboji prohrát:-) Na asfaltce jsem opravdu dřív, raději se neohlížím a zařazuji nejvyšší možnou rychlost. Dechu se nedostává, infarkt se blíží, avšak já už vidím své auto a hlavně - neslyším Hejkala:-) V cíli jsem opravdu dřív a opravdu, ale opravdu na kaši. V předklonu se snažím naplnit nějaký ten plicní sklípek kyslíkem a už do mne někdo žduchá. Kristýnka. Musím se prý jít nutně podívat na vytištěné výsledky žáků. No to jsem zvědav, co se dočtu... A už to vidím. Kristýnka si také prožila cílový finiš a v souboji vyhrála, takže je opět na bedně. Pravda, její soupeřka byla o něco mladší, ale nejspíš atletka a to se počítá dvojnásob.

Přes rozdíly ve velikosti patří všechny slečny do stejné kategorie:-)

Až teď se dívám na svůj čas - 40:38 je o 1:02 lepší než skvělý loňský čas. No pěkně mne Hejkal prohnal:-) Jsem na 28. místě ze 47 běžců, 11. ze 14 v kategorii. Neskutečný je bodový zisk - můj zatímní rekord za uplynulých 30 závodů je 7,569 bodu. A dnes 8,171 - rekord jako bejk:-) Daný prý nějakým potriatlonovým problémem lídra naší kategorie Františka Tichého. Ale stejně si myslím, že jsem běžel dobře a body těší:-) Prostě prima den. Krátce probíráme s Hejkalem dojmy a on si jede v klidu domů na pivo. Mne zítra čeká plavání na Pastvinách. To jsem zvědav, kdo za mne bude kopat nohama:-)