Běžec Vysočiny - hodinovka - 7.9.2007

Strávil jsem pěkné tři dny v Barceloně. Plavání, běhání, víno, kultura, teplíčko, pohoda. Jo, taky nějaká ta práce, ale to není důležité:-) Letadlo mne přivezlo včera večer do deště a zimy. Fuj. Na hodinovku nejdu, přece se nenachladím, mám příští týden jakési povinnosti. Chodím na dost závodů, no tak nějaký vynechám. Od včerejška mne však popichuje Kristýnka, že bychom jít měli. Páteční odpoledne trávím na hodonínsku, 12 stupňů, lije. Nejedu. Kristýnka tvrdí, že v Brně je teplo a svítí sluníčko. Nekecá? Ani ne, při návratu kousek od Brna vidím, že přestává pršet, i teplota jde na 16. Že by? Kontrolní telefonát u jihlavské rosničky, tedy Hejkala, je také optimistický. Ne tak hodinky, do startu nezbývá moc času. Ale je rozhodnuto, zkusíme to. Kristýnka čeká připravená u domu, cestou probíráme cíle. Kristýnka by chtěla během dvanáctiminutovky překonat dva kilometry, já bych na hodinovce rád přes 13. V Jihlavě je přece jen zataženo, fouká, já jsem do pěkného počasí. Dnes to asi na rekord nebude.

Slečna dnes startuje dřív, před startem reptá, že je tam nějak moc holek. Nebude na bedně. No proč sem jezdila? Nakonec volí od startu rozumné tempo, běží pěkně rovnoměrně, přes 2km to bude. Zůstávají síly i na finiš, paráda. Na to, že neběhá, tak je to perfektní:-)

Já od startu nasazuji pocitově tempo, které bych mohl vydržet. Podle hodinek docela svižné. No, asi odpadnu. Hejkal mne dobíhá po pár kolech, zavěšuji se za něj. Dobíháme takto po čtvrtý kilometr, pak Hejkalovi malinko podrážím nohu. Prostě vím, jak na těžké soupeře:-) Hejkal to ví taky a pouští mne za trest dopředu. Prý ať udávám tempo já. Nechce se mi, ale zkusím to. Běžím a běžím, pořád se mi běží fajn, dnes by mohl být můj den. Pocitově dobré, časově těsně pod 14km. Třeba by se to dalo překonat finišem. Nebo zrychlením. Tak zrychluji:-) Pořád dobrý, mám čas i sledovat, že mi tep proti větru jde nahoru a na druhé straně klesá. Hlava funguje a nekompromisně počítá, že i se zpomalením to bude těsně pod 14, nad nemám šanci. Zpomalení přichází po desítce, naštěstí mírné. Teď už se sebou trochu bojuji, neustálé předbíhání mne však utrvrzuje v dojmu, že mi to dnes prostě jde:-) Po signálu minuty do konce nasazuji finiš, síly nejsou. Nějakým nedopatřením zastavuji dřív, pak se zase rozbíhám. Obral jsem se možná o dvacet metrů:-) Výsledek 13.909 je i tak velmi příjemný osobák, ke 14 kilometrům moc nechybí. Koyama má pravdu - stačí jediné - běžet cca 4:17/km:-) Já běžel takto:

Čekáme netrpělivě na výsledky, rozzářená Kristýnka přichází se zprávou, že ostatní holky jsou starší a ona je druhá. Dostává medaili. Já zase nic:-) Tak ji cestou zlobím, že mám víc bodů. 8,6 je můj nový rekord. Moje 14 místo ze 41 účastníků je i rekordním umístěním, stejně jako 5. místo z 9 v kategorii. Doma zjišťujeme, že Kristýnka má bodů víc - přes 9. Na místě byly asi nějak jinak spočítané:-)

Zatím jsou podzimní závody Běžce Vysočiny pro mne velmi příjemným překvapením. Škoda, že příští týden nebudu moci přijet. No, zítra běžím desítku v Praze, po dnešku to bude výklus, žádná Vysočina. Ale zase běh večerním městem. Přece nepůjdu místo toho do hospody:-)