pondělí, května 14, 2007

Pražský maraton - 13.5.2007

Když jsem si připravoval roční plán, chtěl jsem PIM vynechat. Je dost blízko Moraviamanovi a přece jen únava z maratonu bývá významná. Jenže loni se mi běžet PIM osvědčilo, v květnu jsem toho moc nenaběhal, aspoň jsem měl jeden dlouhý běh:-) Zkrátka jsem se letos přihlásil už v únoru s tím, že poběžím volně jako Memoriál Františka Ohery - nejlépe s vodičem na 3:45. Jenže... brněnský půlmaraton minulou sobotu jsem zvládl běžet hodně volně. Starobrnotour v úterý jsem vynechal. Plandry sice byly jen s menší rezervou, ale to loni taky. No prostě jsem na PIM plánoval pokus o čas 3:30. A už je tu neděle a já na srazu u Prašné brány potkávám spoustu stejně odhodlaných. Na čas 3:30 i jiné. No samí dobří běžci:-)

1-10 V koridoru si stoupám za Ondru - vodiče na 3:30 s cílem držet se ho hned od začátku. Je příjemné teplo, jsem jediný, kdo na sobě má kromě trička i igelit. Teplo je tak veliké, že ho zahazuji minutu před startem a ne až na druhém kilometru jako obvykle. Start! Cesta na čáru v Praze mi přijde nekonečná, navíc v Pařížské se nedá rozběhnout, spousta pomalých běžců se plete pod nohy. Nás slečna v koridorech buzerovala, že máme stát o dva metry dál, klidně však do koridoru před námi pouštěli běžce, kteří už na první pohled maraton pod 4 zvládnout nemohou. Oproti loňsku sice aspoň trochu snaha, ale zatím marná. Kličkuji za Ondrou, který využívá každé skulinky na prosmýknutí se dopředu. Styl brzda-plyn mi bere síly, ale kdo by se tím na začátku zabýval, že. Rád běhám prvních pět kilometrů zvolna, v tempu nad 5:00/km. Dnes je to rychlejší. Ondra chce rychle dohnat zpoždění za oficiálním časem, místy mám skoro půlmaratonské tempo i tep. Úseky s kostkami mi také sil nepřidávají, občerstvovačky už od začátku přichází vhod. Na devátém kilometru dosahuji dalšího životního úspěchu a předbíhám dva keňany. No, oni už jen jdou. V tunelu, aby je nikdo neviděl:-) Proč tak brzy? V davu běžců jejich přítomnost budí docela emoce. Jestli jim pořadatelé zaplatili za to, že odstoupí, byl to od nich dobrý tah, dav spokojených běžců jen hučí:-) Těsně před hranicí 10km se pouštím vodiče. Dnes je to na mne rychlé, nebudu si dělat násilí. Přestože desítka za 49:15 je pomalejší než v Linzi a tam jsem se cítil naprosto v pohodě.
Tragédské dvojice nebyly nijak neobvyklé, tady spolu se Standou. Dnes bez řečí:-)

10-20 Tento úsek mám docela rád, je shodný s půlmaratonskou tratí, mám pocit, že tu znám každou dlažební kostku:-) Běžíme spolu se Standou, ale na rozdíl od minulé soboty to dnes na povídání není, nějak nejsou síly. Na 15.km si zapomínám zmáčknout mezičas, doženu to o kilometr později. To už je mi jasné, že ani svému osobáku 3:34 se nepřiblížím, snad to doběhnu za 3:40. Proč mi tak tuhnou nohy, když běžím relativně pohodovým tempem?

20-30 Někam se mi ztrácí Standa, asi spíš dozadu. Míjím dost naprosto zničených běžců. To je takové teplo? Nezdá se mi. Není to horší než v Linzi. Tempo klesá a klesá a to se běží kousek po rovinaté Strakonické. Úsek na ní je zkrácený, začínám toho litovat, přece jen po rovině se běží líp než po kostkách v centru. Už jsem pomalejší než v závěrečných kilometrech Linze. No, měním předsevzetí na doběhnout v celku, tedy žádná chůze. Ono už kolem mne pár běžců pochoduje. A to jsem pořád někde mezi těmi, co skončí 3:40. Vážně i na takový čas se chodí? Tak brzy? Po trati je výrazně více diváků než loni. Občas i fandí. "Tragéde přidej!" a podobné věty jsem zvyklý slýchat už z minula. Dres Tragéd teamu je pojem. Ale letos je to umocněno něčím, co jsem neznal. "Ahoj Vláďo!" slyším od předbíhajících běžců. Neznám je. Tak tak, že odpovím. "Hop, hop, Wladymyr" prozrazuje se další čtenář mého blogu:-) Bohužel "svým fanouškům" dnes nepředvádím můj ladný styl (teda podle Foresta ladný:-)), ale jen toporný pohyb vpřed. No, ono nic v životě není zadarmo. A před každým velkým úspěchem lze najít řadu drobných neúspěchů, z nichž se musí ti dobří poučit. Snad mi dnešní poučení z Prahy bude také k něčemu dobré. Těším se na velký úspěch. Jednou:-).

30-40 Předsevzetí nechodit se nějak samo zrušilo v kopečku na 32.kilometru. No, chůze, jen taková ironmanská. 50 kroků a znovu běh. Dokud to jde. Vlastně si připadám jako na ironmanu, rychlost, vedro i pocity tomu odpovídají. A k tomu patří v mém pojetí i občasná chůze. Rosťa - vodič na 3:45 - mne míjí fantastickou rychlostí na 36km. Rosťo, příště nebudu dělat v květnu blbosti a poběžím s tebou, fakt! Předbíhá mne spousta vyrovnaně běžících seniorů, v tragédském dresu se přede mne přežene Pavli a další a další. Když náhodou občas běžím, předbíhám naopak já pochodující zombíky:-) Upřímně řečeno je však lepší vidět spoustu pochodujících uvědomujících si své možnosti než řadu běžců polehávajících u sanitek. Češi mi přijdou v tomto směru rozumnější než běžci v Linzi, ale berte to jen jako subjektivní pohled, počet lidí odvezených do nemocnic jsem nezjišťoval:-) Mně říká žaludek, že mu nemám posílat gely a ionťák a že to dokončíme na vodu. No, už to není ani ironmanská chůze, ale normální pochoďák, tak o co jde:-)
Další tragédská dvojka:-) (foto Lasky)

40-Cíl Na 40.km si uvědomuji, že jestli budu pochodovat až do cíle, bude absolutní čas nad 4 hodiny. Nepřiměje mne to ke zrychlení, spíš k úsměvu. No tak to bude jako loni:-) Nicméně ve stínu se na kousek rozbíhám. O kus dál je stánek s pivem. Dávám si ho a ... během chvilky se mi zklidňuje žaludek, zostřuje zrak, no já se snad můžu rozběhnout! V Pařížské je stín, řítím se do cíle. Forest mne fotí, velmi doporučuji tyto fotky nezveřejňovat. Mohly by odradit ostatní od odběhnutí maratonu. Přitom uvnitř jsem v pohodě. Dostávám křeč do pravého chodidla, teď už na ni kašlu, zbývající kilometr uběhnu i s kulháním. 3:55 svítí na hodinách, reálný čas 3:53:44. Lepší než loni. Hurá:-) Umístění 1070 z více jak 3185 dokončivších účastníků. 184 v M40.

Nakonec to foto z Pařížské není až tak zlé:-)

Nečekejte však zklamání ze špatného času. Můj pocit je pozitivní. Najednou si velmi vážím čtyř posledních maratonů, které jsem dokázal zaběhnout rychleji. Nedá se pořád se jen zlepšovat.

Za cílem potkávám spoustu známých. Brňákům Michalovi a Pavlovi útok na 3:30 nevyšel. Přestože tito mladíci umí půlku o hodně minut rychleji, maratonský čas mám pořád lepší. No nejsem já nakonec přece jen dobrý? :-)) Radek hranici 3:30 o pár vteřin pokořil. Je na tom momentálně běžecky asi podobně jako já, ale je daleko větší profesionál. Stanoví si cíl a k němu jde. Já své úsilí trochu rozmělňuji mezi více zážitků. Každý máme jinou cestu. Bez ohledu na počasí je těch, kteří své osobáky v Praze pokořili více. Milan, kterému 3:00 uteklo jen o kousek. Frajer, který se zlepšil o spoustu minut. A další a další...


Co říci závěrem? Dnes bych chtěl ocenit úsili organizátorů. Já jsem zaznamenal několik změn k lepšímu:
- funkční triko ve startovním balíčku je perfektní (lepší než třeba triko z Amsterdamu) a výrazně "snižuje cenu" startovného. Asi si můžu kdykoli jít takové triko koupit, ale neměl bych tam logo PIM 2007. Mně tím udělali organizátoři velkou radost.
- přesunutí EXPA na Výstaviště velmi prospělo. Pěkné expozice, škoda, že jsem neměl víc času. I tak jsem si stihl koupit slevněné trenýrky. Oblečení není nikdy dost:-)
- jakási snaha o řazení do koridorů tu konečně byla. Ale organizátoři by měli být více důslední. Nebo přesunout start jinam. Běžců přibývá a Pařížská je úzká.
- nová trasa měla zkrátit úsek na Strakonické. Oceňuji organizátory za snahu o změnu, mně však kostky a nerovnosti neprospěly a ač jsem si loni přál kratší kus po Strakonické, raději bych nakonec loňskou trasu:-)
- po návratu domů mne čekají na internetu dostupné a správné výsledky. Konečně se to povedlo:-)

Takže dojmy nakonec dobré a jestli zdraví dovolí, příští rok běžím v Praze zase. Snad se nepřehodí termín, já bych ho ponechal jak je:-)

A na závěr obvyklá tabulka. Na začátku zlobilo měření tepu, chvílemi vypadávalo. První pětka byla spíš s průměrem 155. To, že jsem v závěru šel s tepem 127 už však není chyba, ale fakt:-)

A teď opravdu hurá na ty triatlony. Snad na nich nebudu z tragédů sám - včerejší PIM dokončil i velký tragédský bojovník Mirek Thums i se zlobícím kolenem. Tak tak jsem ho zaregistroval, jak rychle běžel:-) No když už koleno zvládne maraton, tak to kolo nějak obtočí, ne? :-)

7 komentářů:

Hejkal řekl(a)...

Gratuluji, Vláďo !
Myslím, že jsi PIM zvládl velice dobře, i když to nebyl osobák.
To, že sis ho původně plánoval jen jako vedlejší akci bez nároku na OR, dává logiku tomu závodění na Plandrech.
PS. TF 180 a chyba ? Já bych se divil, že mám tak málo :-)

Tosk řekl(a)...

Perfektní článek i fotky (mimochodem máš i jednu v hlavním PIM článku na behej.com :-), výkon jakbysmet! S takovou tropickou objemovou přípravou toho moravského ironmana dáš levou zadní :-)). Gratuluji! T.

PS: Mnichov nebo Berlín? Prý na zážitky i osobáky je Braniborská brána lepší..

Vl001 řekl(a)...

Berlín určitě je větší maraton s rychlejší tratí. Ale je blíž léta a já zvažuji ještě případně i nějakého srpnového ironmana a možná i Kladno na začátek podzimního běhání. Pro mne je Mnichov prostě v lepším termínu. No, ještě uvidíme:-)

forest řekl(a)...

tu fotku jsem určitě nefotil já, autor je někdo jiný (asi Kamil nebo Hanka...)

Vl001 řekl(a)...

2 Forest-zmínka o autorovi vyhozena a těším se na tvé fotky:-)

stj řekl(a)...

Gratuluji, tvůj čas je na to vedro hodně dobrej.
Já jsem to nezvládl psychicky, ani fyzicky a zase jsem šel kapku (osm minutových kapek) nad 4h. Asi jsem těch 3:30 moc chtěl a když jsem viděl, že to nezvládnu, ztrácel jsem motivaci. Posledních 7km byl pochod smrti - spousta chodeckých vložek. Poslední dvě pětky za 35minut a 39 minut hovoří za vše ...

rk řekl(a)...

Dva maratony v měsíci bych možná (=možná)uběhl, ale psychicky bych strádal určitě. Máš můj obdiv. Teď mám pocit, že mi dva za život stačí:-)
Výhoda jednotného úboru spočívá v tom, že máš ihned několik zdařilých fotografií ze závodu a já ne:-( To mám asi za to, že jsem utrousil mírně kritickou poznámku na adresu tragédích triček a jejich tmavých barev.
Až poleví období děšťů, rád ti budu dělat garde při nabírání kilometrů na kole.