neděle, května 20, 2007

Běžec Vysočiny - Stonařov - 18.5.2007

Ve Stonařově se běhá krásná dvacítka. V nádherném lese, místy připomínajícím Šumavu. Bohužel se běhá den před triatlonem, který "oficiálně" zahajuje sezonu. Loni jsem proto Stonařov vynechal a chystal jsem stejný postup i letos. Jenže... "Kdy je další závod?" chodí neustále vyzvídat Kristýnka. Prostě nutně potřebuje běžet. Medailistka malá. Velká. Dobře, zavezu ji tam a zaběhnu si závod pro příchozí. Běží 4km, snad budu v sobotu ok. Mám velkou šanci, že bych mohl vyhrát. Už vidím titulek na blogu - Ve stoprvním závodě kariery zasloužené vítězství. Druhé jenže... Ve středu na LBP jsem se asi nachladil. Škrábe mne v krku. Už jen při představě, že bych měl skočit do studené přehrady na mne leze zápal plic. Sobotu vynechám. 20km ve Stonařově odklušu. Vítězství se prostě odkládá na neurčito.

V pátek jsme na místě samozřejmě včas. Stonařovské aleje mají jubileum. 30 let. Pozvali jednu známou běžkyni z vesnice o kousek dál. Přiznávám, neznám moc běžkyní. Jarmilu Kratochvílovou samozřejmě ano. Žena, která dala sportu vše a dostala se až na úplný vrchol. Je stále stejná. Štíhlá, se zamyšleným výrazem. Ve skutečnosti menší, než se zdála být v televizi. Rozhodně osobnost, jakých je málo. Na startu bude společná fotka. Normálně si stoupám dozadu, dnes ne. Třeba najdu někde na internetu fotku ze startu... Je odstartováno, aby mne lepší nemuseli předbíhat, jdu začátek s čelem, po obtočení hřiště zvolňuji a klidím se na stranu. Dnes nemám síly na trhání rekordů. V osmi dnech běžím čtvrtý závod. Budu mít 78,2 závodních kilometrů. To se projevit musí, nepočítám s nijak dobrým výsledkem. Přesto nohy docela běží. Ve stoupání se zařazuji do pětičlenné skupinky. U zámečku, kolem kterého se probíhá třikrát, je občerstvení. Je sice chladno, ale kelímek vody každých 5km osvěží. Škoda, že jsem zapomněl gel, dal bych si ho po půlce, energeticky jsem úplně vybitý. Přesto se rozhoduji skupince utéci. To tempo je nějak pomalé. Můj "nástup" zachytává jediný běžec - Hejkal. No, jestli mne chce letos porazit, měl by se snažit tu získat dobré body. Ještě v půlce jsme však spolu. V dalším kolečku kde se vzala, tu se vzala, předbíhá nás lepší dvojice. Hejkal se chytá, já nemůžu. Nohy by běžely, energie není. Nicméně Hejkal ve stoupání od dvojice odpadává, motivuje mne to ke snaze udržet odstup. Mám to těžké, do cíle se sbíhá z kopce. No, jakž takž se držím. Už asi dupu jako slon, ale co, už je tu cíl. Čas 1:32:07 je o pět minut lepší než před dvěma lety. Taky napovídá, že trati asi nějaký ten metr do dvaceti kilometrů chybí. Na 20km si troufne překvapivě málo běžců, asi i proto nejsem v první půlce ani náhodou - 29. ze 45. V kategorii dnes zaslouženě poslední na 11. místě. Za svůj výkon dostávám 7,439 bodu, což je rozhodně víc, než jsem čekal před startem. Škoda toho gelu, k 1:30 jsem se mohl přiblížit i dnes. Tak někdy jindy. Jo, Hejkal mi utekl asi o půl minuty, Ghost Buster o parník:-)


Mezičasy mačkány u občerstvení, vyšlo mi, že kolečka nahoře jsou delší...

Kristýnka mezitím odběhla svůj závod na dva kilometry. Spokojená jako želvička. Stonařovští kluci totiž nejsou takové bábovky, aby pořád seděli doma a Kristýnka jich pár porazila. Pečlivě studuje výsledkovou listinu a stěžuje si, že za ní prý bylo těch kluků i víc:-) V kategorii holek žádná velká konkurence nebyla, opět má více bodů něž já - 7,678. Medaili ji dala na krk osobně Jarmila Kratochvílová, na diplomu za druhé místo je její podpis. Zvláštní. Světová legenda dává na krk medaili mé basketbalistce, zatímco malé atletky jsou kdo ví kde. Možná někde potají trénují. Možná mají důležitější závody. Kdo ví.





Cestou zpět Kristýnka vyzvídá, jak je to se světovým rekordem Jarmily Kratochvílové. Prý kolik to je. Čísla si nepamatuji, časem 1:53,28 jsem si však docela jist. Po chvíli zamyšlení mi Kristýnka vysvětluje, že jsem se asi spetl, protože tak rychle běhat nejde. A taky není možné držet světový rekord od roku 1983. Ano, je to skoro nepředstavitelné. Přijde mi to stejně málo pravděpodobné, jako že moje dítě bude mít někdy běžecký diplom s podpisem legendy světového sportu. Prostě někdy se stanou i věci, na které by si dopředu nikdo nevsadil. Diplom jsem pochopitelně okamžitě zabavil, aby se nepomačkal. Musím ho nechat zarámovat. Co na tom, že je za výkon 13:00 na 2km.


Mému nachlazení ta dvacítka moc nepomohla, na zápal plic to však naštěstí není. Na pár dnů volna jo. No, dlouho volno nebylo...

2 komentáře:

rk řekl(a)...

Ty teda jedeš! 78,2km za 8 dní je slušná porce kilometrů a ještě k tomu porce závodní.
Že Kristýnce gratuluji. Já si podobné diplomy (mnohem nižší úrovně podpisu a umístění) pořád schovávám.
Možná budou v blízké budoucnosti výsledkové listiny v bězích, cyklistice a triatlonu obzvlášť, okupovat rodinné klany Diatků a Mišáků, jak už se ostatně děje.
Jen houšť!

milan řekl(a)...

Závodních km máš skutečně požehnaně.Mě bohatě stačily poslední dva závody (48,8km).
Přidávám se ke gratulaci Kristýnce.Vláďo ještě máš v rodině další rezervy.My jsme vyčerpaly možnosti neb dcera běhala naposled na gymplu a vnoučata jsou ještě hodně daleko (aspoň předpokládám). .-))