Memoriál Františka Ohery 10.2.2007

Tento týden jsem měl v plánu běžet o víkendu něco delšího. Asi 35km. Jenže to už je vzdálenost, která se mi samotnému běhat moc nechce. Je hloupost nahradit takový běh maratonem v mírnějším tempu? Rozhodl jsem se tuto variantu vyzkoušet a vyrazil jsem do Ostravy na Memoriál Františka Ohery.

Ostrava přivítala běžce krásným počasím, v 9 hodin 3 stupně nad nulou, bezvětří, dokonce vykukovalo sluníčko. Na startu se schází asi padesátka běžců, pár z nich běží jen půlmaraton. Trať je osm kol, tedy vlastně obrátek. To nemám moc rád. Více mi vyhovuje menší počet opakování. Třeba dvě kola :-) Tady bude velký počet opakování umocněn tím, že po obrátce se běží zase po stejné cestě. No co už. Můj plán je jasný - půlmaraton pod 1:50 a pak zvolnit a doklusat někde pod 4 hodiny do cíle. Proč takto? Jednak je mi jasné, že první půlku se budu těžko více brzdit, jednak bych nechtěl být doběhnut o kolo prvním půlmaratoncem:-)

Skoro celou trať jsem běžel v téměř březnovém počasí sám. (foto PM)

Po startu mi dělá největší problémy vykukující sluníčko, teplota jde nahoru. Přece jen mám na sobě lehkou bundu, naštěstí se dá rozepnout. Po prvním kole odkládám rukavice, šátek, zvažuji, že si zaběhnu do auta jen pro triko. Naštěstí jako na objednávku se po druhém kole objeví na obloze větší mrak a je klid. Přesně na tuto teplotu jsem oblečen:-) Závod beru i jako trénink stravování, od druhého kola se poctivě cpu gely. Se znepokojením sleduji vedoucího půlmaratonce v tragédském tričku Petra Walu , vypadá to, že mi kolo dá. Běžím proto trošku rychleji než jsem plánoval. A docela mi to jde:-). Po třetím kole za 1:19:56 je jasné, že první cíl je splněn. -W- potkávám asi sto metrů po obrátce:-) Půlku dobíhám v pohodě za 1:47:46 a dle plánu okamžitě o dost zvolňuji na tempo cca 5:40.

Většina maratonců jsou zkušení běžci, dávají mi neúprosně kolo jeden za druhým. No, nejsem já vlastně cyklista omylem zabloudivší na běžecký maraton? Kolo mi dává i Robert Fojt, jehož silnou zbraní na ironmanu je právě cyklistika. Takže asi nejsem cyklista, jsem prostě jen o něco horší:-) Kolo mi dává i Mount, který dokáže být i před takovýmto ironmanem. Běží téměř na 3 hodiny, to už není vůbec tragédský čas! Já si běžím v klídku, v šestém kole si beru vlastní láhev Powerbaru, prostě dobře zorganizované proběhnutí. I v pohodovém tempu míjím Jarka, který jako obvykle přepálil začátek:-) Asi za odměnu dostal silné křeče. Další brňák Ivo Zejda má taky docela problémy, chvíli jde, je už víc jak půl kilometru za mnou. Začínají mi dělat problémy nerovnosti povrchu, mám boty, co už mají své odslouženo, obávám se křečí do chodidel, v sedmém kole proto trochu neplánovaně brzy opět zpomaluji, teď na rychlost přes 6 min/km. Není to úplně vynucené, prostě si jen tak klušu. Do osmého kola si beru láhev koly s tím, že už to to takto doklušu. Ivo Zejda předvádí neuvěřitelné zmrtvýchvstání a na začátku osmého kola mne dobíhá s úsměvem od ucha k uchu a hrne se přede mne. Mám dost sil, nicméně dnes se ho nebudu držet. Přece mu nezkazím takovou radost, ne? Z letargie mne vytrhuje obrátka posledního kola. Běžci za mnou také cítí konec a přiblížují se! A mezi nimi i jeden velmi neobyčejný běžec. Dokonce prezident! A ne jen tak obyčejný prezident nějaké země, prezident slovenských sběračů maratonů! Má jich na kontě možná už 400. Pro něj je tato vzdálenost zcela běžná, možná ještě přidá na rychlosti! Konec klusu, chci skalp prezidenta. Kdo ví, jestli se mi ještě někdy v životě podaří. Beru nohy na ramena, tep letí nahoru, zase lapám po dechu, za chvíli je zase v dohledu Ivo. Dnes je opravdu ve formě, rve to co to jde pod 3:50, což se mu nakonec daří. I já si svoji pozici hájím, v cíli jsem za 3:51:37. Zvláštní maraton. Mám poslední pětku rychlejší než předposlední. No to se mi asi jen tak nepovede zopakovat:-) Úprk do cíle byl téměř zbytečný, prezident si zachoval důstojnost a rozvahu a doběhl do cíle ve svém rovnoměrném tempu. Zcela mu asi stačilo, že přede mne poslal eN. Ale když uvážím, že na obrátce jsem měl na prezidenta malinko přes minutu a v cíli o dost víc, tak z toho vyplývá, že tam byli další, kteří mne chtěli předběhnout. Tak to až příště:-)

Medaile potěší. Obzvlášť vzácný kousek - handmade exemplář pro pouhých pár desítek účastníků.

V cíli se cítím skvěle, jako bych ani neběžel maraton, jen delší výběh. Čas je díky závěru lepší než podzimní Kladno běžené naplno (ale o fous hůř než Amsterdamský čas), pocity o třídu lepší. Zdá se, že dlouhé běhy tuto zimu mne zase kousíček posunuly. Moji dobrou náladu podtrhuje skvělá organizace Otto Seitla. Ve stovce startovného není jen občerstvení během závodu, ale i dobrá gulášová polévka, poháry pro nejlepší a pro každého diplom, medaile i cena - knížka. To snad musí doplácet ze svého! Každopádně díky za takový závod. Navnadil mne na další maraton. Ten už je nějakou dobu naplánován i zaplacen - 15.4. Linz. Třeba se po něm budu cítit také tak dobře:-)