Tuřanský novoroční půlmaraton 1.1.2007

Přísloví "Jak na Nový rok, tak po celý rok" je hrozné. Aby se jeden bál pak něco prvního dělat. Třeba jít na půlmaraton. Při představě, že bych ho měl běhat každý den mi nějak není nejlíp:) Ale asi to tak doslova neplatí, tak jsem se na toto novoroční setkání brněnských běžců vydal, stejně jako už loni.

Loni jsem trochu podcenil trať, přece jen se běží z Tuřan nahoru na Mohylu míru, kde je otočka a vrací se zpět. Snažil jsem se držet lepších běžců a to se mi při výběhu na Mohylu a cestě zpět docela vymstilo. Letos jsem přijel s taktikou v klidu si odběhnout, přece jen se výsledek nikam nepočítá a na minutě nezáleží:-) Jenže po startu se to nějak zvrtlo. Dan Orálek vyběhl poněkud manifestačně a mně se dařilo se ho dvě přídavná kolečka u startu držet. A to vám je docela dobrý pocit:) Pochopitelně pak zrychlil nejen on, lepší běžci začali mizet v dáli. Sváťovo úsilí nedávalo pochyb, že pokusit se ho držet není dobrý nápad, držel se ho jen Standa Holeček. Přede mnou se "objevil" Jarek. Vím, že v řadě závodů přepaluje tempo, nicméně nechtělo se mi běžet samotnému a zachytil se za něj. Běžíme si tak spolu až po občerstvovačku na osmém kilometru, ve stoupání k Mohyle se mi začíná vzdalovat. Je vidět, že jsem kvůli kolenu dlouho vynechával z tréninku kopce. Tak to pojmu aspoň jako trénink stravování a dám si k čaji gel.

Vedoucího Dana (škoda, že letos neběžel Jirka Krejčí!) potkávám nějak neobvykle pozdě. Neběžím moc rychle? Ale už je tu vrcholek, cítím se dobře. Oběhnu si v klidu Mohylu a hurá po cca 52 minutách zpět. V klesání se zdá, že Jarka dobíhám. Na občerstvovačce jsme spolu. Bere si vlastní pití a skoro zastavuje. Běžím dál svým tempem. Fakt to není rychle? Zvažuji zpomalení, jenže slyším dupání za zády. No tak to ne. Své nádherné umístění Jarkovi nedám. No, nechtěl já si to jen tak volně oběhnout? Předsevzetí je pryč. Dupání za mnou je usilovné a přibližuje se. Pořád to nějak zvládám - přes Kobylnici, stoupání, Dvorska... Pak mi nezbývá než kapitulovat. Jenže běžec za mnou není Jarek (ten je v cíli za mnou 5 minut), ale další z brněnských ironmanů Rudolf Vilček. Fakt byl až doteď za mnou? Nezvykle brzy jsou tu znovu Tuřany, dobíhám do cíle a cítím se v až neuvěřitelné pohodě. Na to, že je začátek roku, cestou chvíli pršelo, jsem durch mokrý a mám mokro i v botách.

Pohled na hodinky je překvapením dne - 1:42:17. Já vím, vyhrát se s takovým časem žádný půlmaraton nedá, ale oproti loňsku je to zlepšení o 8 minut! Čas je lepší než loňský 1/2 PIM i Otrokovice, po Olomouci je to můj druhý půlmaratonský čas vůbec. Umístění až tak skvěle nevypadá - 30. místo z 39. Ale fakt dobrý začátek sezony. Běžecká forma mi asi nechybí. Kdyby se to tak dalo říci o všem...