neděle, ledna 07, 2007

BBP Křenovice 6.1.2007

Křenovice jsou asi poslední z těch tratí, které mi sedí méně. Nevím přesně proč. Skoro rovinka, tempařské, přesto to není ono. Dokonce jsem zvažoval, že bych po vyčerpávajícím pátku nešel. Ranní tep 48 však značil, že jsem z nejhoršího venku a tak jsem vyrazil.

Počasí vypadalo opět spíš na jaro než na leden, od rána 7 stupňů, pohoda. Nechal jsem v autě i rukavice. Stinnou stránkou počasí je, že nikdo nejezdí na hory, na startu opět narváno - 351 účastníků celkem, 197 v hlavním závodě na 12km. No, slabší účast by mi přinesla více bodů, ale zase kde jinde v Česku najdete takto narvaný závod? V Brně v zimě každých 14 dnů. V Křenovicích si dali navíc dostaveníčko triatlonisté, z těch "dlouhých" poznávám Petra Vabrouška, Tomáše Bednáře i další. No, vidím je pochopitelně jen před startem:-)

Po startu obvyklý průběh - po pár metrech mne míjí Sváťa a mizí v dáli, já těžko hledám, za koho se zachytit, v prvním mírném klesání utíkám "své" skupince a zavěšuji se za vysokého blonďáka. A on to je další ironman Miloš Bayer:-) Pochopitelně čekám, že mi uteče, ale v prvním kole běžíme více méně spolu. Do kopečka poodběhne, v klesání ztrátu ztáhnu. Oproti pondělnímu půlmaratonu se mi však neběží moc dobře. Jsem bez energie, kterou přece jen občas mívám. Přesto se Mildy držím celé první kolo. Míjí mne Vlastík, a vydává se stíhat Sváťu. Já si ve vzpomínce na Syrovice říkám - teď by to chtělo ještě Rudolfa Vilčeka nebo Jarka a může Vilma stisknout spoušť. Jen to domyslím, Rudolf se v černé vestě Ironman mihne okolo. Dnes se nesnažím ani kousek držet. Evidentně spěchá:-) Kousek. Miloš se totiž rozhoduje, že si to nenechá líbit a stahuje. Kupodivu se ho skoro držím, až do posledního stoupání. V cíli jsme v průběhu půlminuty. Jo, takovouto ztrátu bych v Otrokovicích na tyto dva o 10 a 20 let starší matadory bral všemi deseti:-)

V cíli jsem za 53:32 (fakt to má 12km?), to je oproti loňsku zlepšení o 2 minuty. 124 místo ze 197 běžců, 29 ze 46 v kategorii MV-1. Na páteční problémy slušné, beru všemi deseti. Skoro to vypadá, že se nebudou Křenovice v celkovém součtu škrtat. Většina tragédů byla jako obvykle přede mnou, ale já je ještě proženu. Někdy. Někde. Přece jen neběháme jako stroje, ne?

6 komentářů:

forest řekl(a)...

jak tě tak pokaždé čtu, tak uvažuju, že někdy speciálně pro tebe uspořádám závod. Akorát nevím, jak zranit všech tři sta závodníků, abys mohl vyhrát ;-) Jinak do Křenovic jsem plánoval na cyklo-foto výlet, ale z postele jsem se dostal až v 11, což už byla pokročilá doba abych někoho ještě stíhal fotit v cíli.

Tosk řekl(a)...

Foreste, nešlo by takových závodů uspořádat více :-)? T.

Vl001 řekl(a)...

Vyhrát? To snad ani ne. Musí být docela stresující uvažovat, jestli pak vyhraju ještě další závod. A stres při běhu fakt nepotřebuji. Takhle si v klidu užívám, že doběhnu do cíle, srovnám si čas s loňským a zatím se zlepšuji:-) Je pravda, že bych rád končil třeba v první půlce startovního pole. Na řadě závodů se mi to loni dařilo, BBP je fakt nadupaný, tam to nejde. Ale není všem dnům konec. Vždyť se zase trochu hýbu jen dva roky...

Anonymní řekl(a)...

dobře, tak vyhrát nemusíš. To nechám Toska ;-)

Vl001 řekl(a)...

To nemusíš ani zařizovat. Je rychlejší:-)

running observer řekl(a)...

Zapomněl jsi zmínit, že dříve, než jsem Tě předběhl, jsi Ty předběhl mě :- ))

Startoval jsem s bolavým lýtkem po čtvrteční křeči a rychlost jsem zvyšoval velmi opatrně, abych vůbec necítil v lýtku bolest. Nakonec se ukázalo, že křenovický běh měl pro mé lýtko silně regenerační charakter, takže v neděli už to lýtko bylo úplně v pořádku a nebolelo ani při tlaku rukou.