BBP Radostice 20.1.2007

Dnešní termín je nějaký divný. Nejsou žádné plavecké závody ani basketbalový zápas. Zkusil jsem přemluvit holky, ať se jdou proběhnout. Uspěl jsem jen u starší Kristýnky. V Radosticích jsme proto už po půl deváté. No tak nízké startovní číslo jsem snad ještě neměl:-). Probíháme si celou trať mladších žákyň, Kristýnka mi celou cestu neustále vysvětluje, že 750 metrů je hrozná dálka a že to nemůže uběhnout. Že vůbec není na běh dobrá. Kdo ví, jestli to přežije. No, trochu stigma z minula. Zase to tak vážně nebrala, před startem se i usmívala...

Číslo předurčuje pořadí?

Pravda je, že Kristýnce běh úplně nejde. Z plavání má fyzicky na čem stavět, ale běhat se jí nechce. Zatím jsem jí to nijak nevymlouval, přece jen dost roste. Ono mít ve dvanácti letech 172 cm a 52kg znamená roční přírůstek hodně nad deset centimetrů. To pak jde koordinace pohybů docela těžko, taky si na takové roky vzpomínám:-) Ale je načase něco s tím udělat. Běžecká kondice se bude při basketu hodit. Kristýnka svůj závod dobíhá v "hlavním" poli. Pravda, na jeho konci, ale nemá v podstatě ztrátu a to je oproti posledímu běžeckému závodu úspěch. Patnácté místo je také podstatně lepší umístění než jakého dosáhnu já:-)

Máme spoustu času, před desátou si obíhám celé 4,8 km dlouhé kolečko, pochopitelně pomaličku. Trať je v mnohem lepším stavu, než jsem očekával. Je sice trošku měkčí, ale nic dramatického. Půjde to i v lehoučkých starých kroskách Adidas. Počasi opět ovlivnilo počet účastníků hlavního závodu. Přes neoblíbenost Radostického krosu je na startu hlavního závodu 209 účastníků. Bodů opět moc nebude:-)

Na startu se snažím být v půlce pole, ať nemusím předbíhat v prvním stoupání jako loni. Běží se mi vcelku dobře, na to, že jsem neběžel kvůli kolenu tři měsíce v terénu. Chvilku se pořadí míchá, od druhého kilometru běžím opět s Milošem Bayerem. Asi ironmanská přitažlivost:-) Čekám, že mi uteče, ale kupodivu běžíme pořád spolu - do kopce jsem na tom líp, jemu se běží líp rovinky. Náběh do druhého kola za 22:22, to jde. Dávám si závazek v druhém kole neběžet o víc jak minutu hůř.

Po prvním kole opravdu na krok stejně:-)

Bude to těžké, nohám dává krosový charakter zabrat. Ale nejen mým. S Milošem předbíháme řadu běžců, dobíhá nás jediný - Vladimír Pospíchal. Fakt ironmanská přitažlivost:-) Běžíme takto spolu většinu druhého kola. Dva železní muži a já. Prozatím tak hliníkový. Nebo z hodně tenkého železa. Dobíháme i Standu Holečka. Snaží se nás držet, ale není to ono. Jak se blíží cíl, morálně volní vlastnosti ironmanů se projevují a utíkají mi. Jenže... Dlouho jsem nefinišoval. Asi tak od brněnské 25. Z kopečka to prostě zkouším nakopnout a k mému překvapení zbývající trojici nejen dobíhám, ale na rovince jim i utíkám. Pravda, silně mi chybí kyslík. Dan Orálek si všímá mého možná příliš silového finiše a fotí a fotí. No to zase bude. Před cílem zvolňuji, na cílové čáře se skoro zastavuji. Standa Holeček toho využívá a pokusil se mne v posledních metrech předběhnout! Dle komentátora se mu to povedlo, podle mne ale až kousíček za čárou. Výsledky se přiklání na stranu komentátora, ale mně je to fuk. Dnes jsem prostě měl víc sil a počítám si to jako úspěch:-)

Druhé kolo jsem opravdu běžel o necelou minutu pomaleji, celkový čas 45:16 je o víc jak tři minuty lepší než loni. Pravda, tehdy byl sníh, nicméně celé zlepšení nejde na vrub počasí. Čas vítěze je jen o 1,5 minuty lepší a to dnes nevyhrál Dan, ale krosový specialista Milan Kocourek. Prostě jsem se zase zlepšil:-) Umístění 133 z 209 celkově, 30 z 43 v MV1. To docela jde. Už se těším na Kanice, na ty mám jen dobré vzpomínky:-)