Běh na Býčí skálu 10.12.2006

Tento závod je takový trochu odlišný od ostatních. Původně trasu 30km běhali horolezci v pohorkách. Čas prý nebyl důležitý (on někdy je???), šlo hlavně o to doběhnout. Později přibyla ještě trasa 15km pro slabé, nemocné, ženy a ty, kteří 30 už nebo ještě neuběhnou - zvláštní charakteristika. Obtížnost závodu však nedělá délka s docela výživným převýšením, ani krosový charakter trati. Survival game dělá z této trati prosincový termín a tím - počasí. Běžet to v hlubokém sněhu nebo za deště musí být fakt hodně silný zážitek. Loni jsem běžel kratší trať. Ne že bych byl nemocný nebo žena, loni jsem byl lenošný běžet 30. A to podmínky byly skoro ideální - sice místy stopy sněhu a namrzlo, v podstatě ale rychlá trať s pevným podkladem.

A co letos? Měl jsem strach ze seběhu do Adamova. Kdyby se mi ozvalo koleno, musel bych zpět vlakem, to se nedá dojít. Takže i letos jsem od začátku uvažoval o kratší variantě. Přes teplé podzimní počasí podmínky horší než vloni, pršet totiž přestalo někdy pozdě v noci. Určitě budou na trati bahnitá místa.

Na startu potkávám skupinku Tragédů - všichni připraveni na dlouhou trať, opásáni jídlem i pitím. Že bych si došel do auta pro vestu a zkusil to celé? Příjemných pět stupňů... Ne ne a ještě jednou ne. Někdy příště.

Po loňské zkušenosti, kdy jsem dobíhal sotva motaje nohama chci letos běžet první půlku volněji. A druhou to z kopečka napálit, jestli koleno vydrží. Přesně v souladu s touto strategií se po startu zavěšuji za skupinku žen, no, spíše dívek. Ani nevím, proč zrovna za ně. Nejspíš to tak vyšlo. Tipuji, kdy jim dojdou síly. Přes pohodové tempo prvních kopečků mne Milan předbíhá až po 22 minutách. Běží pochopitelně dlouhou, tempo vypadá přijatelně, že bych se zavěsil? Ne, závodím až po obrátce. O kus později mne dobíhá i Forest. Tedy dnes jsem fakt v dobré společnosti. A tempo umožňuje prohodit i pár slov. Příjemně měkké cestičky se střídají s menšími kalužemi, ba i hlubokým hnusným bahnem. Docela to klouže, víc než loni na namrzlém. Obzvlášť vyběhnutí do Útěchova je zábavné. Loni jsem musel kousek jít. Letos se vleču pomaličku, kloužu, ale přece jen běžím. Útěchov vidím letos nějak nezvykle brzy. A prvního vracejícího se běžce míjím později než loni. Nelapám po dechu, prostě si běžím. Na silnici pak vidím možná 250 metrů před sebou i Milana. Docela dobrý den. Na obrátce "krátké" trati v Útěchově přeji hodně štěstí Forestovi a otáčím to zpět. Za mnou Sváťa, Standa, Pavel a spousta dalších. Jo, takhle by ty výsledky měly vypadat. Snaha běžet zpět rychleji mi vydrží přesně do prvního klesání. Dámy z mého doprovodu ho zvládají lépe a mizí v dáli. No, jsou mladší, asi honí nějaké chlapy vepředu. Já nehoním nikoho a smiřuji se s tím, že to zpět naplno nepůjde. Přes opatrné tempo v úseku nejspíš přerytém v noci divokými prasaty kloužu a mířím k zemi. Nějakým zvláštním zázrakem to v mírném pokleku vybírám a můžu běžet dál bez nalepených několika kilo bahna. Ó děkuji, strážný anděli.

Cesta zpět je docela nudná. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. Sleduji fáborky, ať nezabloudím, po deštivé noci nejsou moc vidět. Ale cestu znám i z loňska, nacházím správný seběh do údolí a můžu srovnávat, jak se mi krásně běží oproti loňsku. To jsem v cílové rovince fakt nemohl, letos si ji zaběhnu na pohodu. A vtom uslyším za sebou usilovný dech. Ach jo. Zase nějaký mladík špatně zvolil tempo, zbyly mu síly a teď mne chce připravit o krásné umístění. Závěry mi nejdou, jsem spíš tempař, zkouším to od začátku pětisetmetrové rovinky rozběhnout jen s malou rezervou. A ejhle - mladík stále za mnou. Ani jsem nemusel použít rezervu, jsem v cíli dřív než on. Zastavím se, nahlásím jméno (běží se bez čísel), otočím se na mladíka - a on je to Vlastík. O deset let starší zkušený běžec končící obvykle přede mnou. Dle svých slov moc teď na podzim netrénuje. Tak mám aspoň cenný skalp.

Pohled na hodinky pak odhaluje, že přes pohodové tempo je čas 1:17:34 o tři minuty rychlejší než loni (a to byl loňský rok fakt rychlejší), mé lenošení na trati potvrzuje i nižší průměrný tep než loni - 150 je daleko od hranice cca 158, kterou bych si asi mohl na této trati dovolit. Že by fakt zlepšení? A navíc - až teď mi to dochází - nebolí mne koleno! Cítím ho, ale nijak zvlášť nebolí. Že bych ho otestoval při výklusu? Beru si vestu a teď ještě mírnějším tempem nabírám znovu směr Soběšice. Kousek před nimi míjím Dana, běží si pro jisté vítězství na dospělé trati. Nicméně třeba Kladenský maraton končil podstatně lehčím krokem. I běžci za ním toho mají zjevně dost. Proběhnu se kousek po Soběšicích a hurá znovu z kopce. Zvyšuji tempo - a zase nic. Možná koleno fakt bude jednou v pořádku. Teď na něj budu ještě chvíli hodný a budu se snažit běhat jen po rovině. Uvidíme pak na jaře. Výklus 40 minut a cca 6 km si připíšu taky k délce běhu a mám z toho aspoň půlmaraton. Že bych se příští rok přece jen podíval až na Býčí skálu? Zatím by se ten závod pro mne mohl jmenovat Útěchovská 15...

Oficiální výsledky jen potvrzují, že letošní časy jsou pomalejší než loňské. Jsem jedna ze světlých zlepšivších se vyjímek:-) 30. místo (ze 49) je posun i v pořadí oproti loňsku. Tak nevím, jestli si budu hezkou bilanci kazit příští rok na třicítce...