Bratislava marathon 29.3.2009

Hezká ilustrační fotka. Ze začátku neprší, skoro ideální počasí. (foto:ultrabeh.sk)

Na jaro jsem plánoval Treviso, jenže tuhá zima a zdravotní problémy se podepsaly na tréninku a bylo jasné, že na vylepšování osobáku to nebude. Rozhodl jsem se jet do skromnější a bližší Bratislavy. A dva týdny před závodem začalo pro mne velké niterné drama. Proč? Předpověď počasí avizovala na maratonský víkend přechod studené fronty. Déšť se neustále přesouval od soboty do pondělka a stále více se usazoval na neděli. Připadal jsem si jako v hororovém snu. Loni začala divná šňůra velkých závodů, na kterých mi nepřeje počasí. Paříž, Roth a do třetice Bratislava? Detailní předpověď v sobotu ukazovala, že ano. 8 stupňů, od 11 hodiny trvalý déšť. Dobré je, že start je v 10, aspoň chvíle by mohla být bez deště. Ale fakt se mi na Slovensko nechtělo. Jenže jsem musel. Manželka slovenského kolegy mi vyzvedla číslo, ještě by si mysleli, že se bojím nějakých legračních 42km. Ne, takový strašpytel nejsem. Já se bojím jen počasí:-)

Na Slovensko jedu s Jarkem, který má z Bratislavy osobák. Moc mu nevěřím, že trať je rychlá, přece jen historické centrum není placka a na některých úsecích by mělo foukat. Také se obávám, že v druhém kole poběžím osamocen, na startu se čeká asi 350 maratonců. Naštěstí se běží i půlmaraton a půlmaratonské štafety, v prvním ze dvou kol bych neměl trpět samotou. U kolegy si vyzvedávám své číslo, na prezenci přesto jdu. Jarek číslo nemá. Kupodivu je vše bez front. V šatně nacházíme také místo na převlečení, beru si dlouhé triko, kalhoty tříčtvrťáky a podkolenky. Kromě dvou gelů si dávám za pásek i lehoučkou cyklovestu. Já jsem fakt do teplého počasí a aktivity v dešti nemusím:-) Na náměstí se dostáváme až pár minut před startem, přesto jsme kousek od startovní čáry. Je to malý maraton nebo velký?

Start se o dvě minuty odkládá kvůli televizi. Snažím se usmívat. Co kdyby mne zabraly kamery:-) A už je tu start! Jsem nervozní kvůli počasí, snad se to během spraví. 40 sekund na čáru a hurá kupředu. Běžet se dá v podstatě od startovní čáry. Davy se kolem mne míhají, řada běžců přepaluje. U půlmaratonců s červenými čísly to tak nevadí, ale pár maratonců s modrými čísly si asi vytrpí své:-) I někteří vodiči blázní, přede mnou je skupina na 3:45. A to běžím první tři kilometry tempem cca 5min/km, tedy tempem na cca 3:30. Utíkám skupince na 3:45, probíháme centrem i mně neznámé uličky, na jedné uvolněné velké dlažební kostce se mi propadne noha, naštěstí se to obchází bez nějaké újmy, mám ještě síly reagovat:-) Koriguji tempo na maratonských 150 tepů. Jaká je to dnes rychlost? Zdá se, že jen těsně pod 5min/km. Ach jo. Zázrak se nestal, osobák nebude. Zkouším trochu přidat. Tepy lezou nahoru. Potvory. Běžíme přes most do Petržalky, držím se jedné velmi pěkně oblečené běžkyně. S krásným zrzavým culíkem. Spoza ní je to bratislavské panorama takové nějaké hezčí nebo co:-) Ani moc nesleduji tabule s kilometry, jsou nastavené podle GPS přesně, moje rychlost nic moc. Před desátým kilometrem odhaduji své dnešní možnosti na cílový čas 3:35-3:40. Když se budu snažit. V podstatě jako Frankfurt. Po něm jsem byl dost zničený. Vědomě se snažím zvolnit, povoluji si běžet na nižších tepech. Je před sezonou, přece se nezničím. Doběhnu třeba za 3:45, i to je dobrý čas. Zrzka zpomaluje taky:-) Úplné souznění duší:-) A najednou... co to cítí můj nos? Čistírna odpadních vod. Nic moc. Naštěstí je cítit jen kousek. A hele - jedné běžkyni se z toho udělalo nevolno a bude možná zvracet. Citlivka:-) V Brně smrdí čistírna mnohem víc. Také mi ten odér vadí, jezdím kolem ní na kole velmi pomalu a zatajuji dech:-) Vbíháme na cyklostezku, tady se běží příjemně. Škoda, že není vidět hladina Dunaje, to bylo v Linzi fajn. Ale i stromy jsou lepší panorama než šedivé paneláky. Utekl jsem zrzce. Fakt nevím proč, třeba mne ještě doběhne:-) Blízkost cíle půlmaratonu způsobuje časté změny pořadí. Někteří červenáčci nemůžou, a já je předbíhám, někteří se na poslední chvíli snaží vylepšit svůj čas a běží jako o život. Co dělali doteď? Mijí mne i zrzka:-) Šikovná běžkyně. Běží fakt elegantně, uvolněně, rád ji opět kousek následuji:-) Kousek před cílem půlmaratonu opět zvolňuji a vnímám zcela němou atmosféru závodu. Diváci jen na pár metrech, nikdo nefandí. Probíhám měřením prvního kola za 1:46, nic moc. A vtom - jako jediného z probíhajících běžců - mne nečekaně povzbuzuje soukromý fanoušek - Aleš Borek. Když mne povzbudí takový běžec, hned se cítím líp. A stahuji dvojici před sebou, abych neběžel osamocen. Škoda, že si blog nepíše Aleš. Jeho trénink by mohl být pro mnohé ambiciozní mladé běžce velmi zajímavé čtivo. No, pro mne už ne. Běhám jen když je čas a chuť. Na maratony, ironmany a podobné krátké neultra akce moje běhání stačí:-)

Ve vestě mi to sluší:-) Druhé kolo už prší. Číslo je pod vestou, trochu jsem ho při oblékání natrhl a do cíle jsem ho nesl v ruce. Stane se:-) (foto www.s-team.sk)

V prvním kole chvílemi drobně mrholilo, teď začíná pršet. Dost. Začíná mi být zima. A já mám vestu, heč! Až mi bude opravdu zima, obleču si ji. Šup a při sbíhání z mostu do Petržalky je oblečená. Přede mnou dlouhý úsek po planině, vyhlížím společnost. Sice nefouká, ale ve skupince se líp poběží. Během pár stovek metrů vlaju na chvostu pětičlenné skupiny. Tepy se zase zvyšují skoro ke 150, ale to je jedno, za tu společnost to stojí. Když tak je nechám na cyklostezce utéct. Dvojice přede mnou se těší do Hamburku. Nedivím se jim. Hezké počasí, davy diváků... Tady celý promokám, diváci kromě cílových deseti metrů nikde. I na brněnském půlmaratonu bývá bouřlivější atmosféra. No, to je jedno. Běžím. Shleha. Občerstvit. Dlouhá rovina končí, blíží se cyklostezka. Pouštím se skupinky. Zatáčím kolem čistírny odpadních vod a budu se už jen vracet sedm kilometrů k cíli. Najednou je mi neskutečně zle. Chce se mi zvracet. To mám asi za to, že jsem v prvním kole zlehčoval situaci chudiny spoluběžkyně:-( Přecházím do chůze, tělem probíhá vlna zimnice, zvracení rozdýchávám. Cítím náběh na křeče pravé holeně. Rozbíhám se a vím, že si budu muset vzít solnou tabletku. To jsem zvědav, co na to kamarád žaludek. Kupodivu s vodou na další občerstvovačce tabletu přijímá. Měl bych si vzít gel, ale na to fakt nemám odvahu. Proč není na občerstvovačce nealko pivo??? Dám stovku za pivo:-) Není. No, co nadělám. Tentokrát donesu gely nečekaně až do cíle. Běžím a předbíhám většinu běžců. Jsem já to ale rychlík:-) Cítím náběh na křeče a všichni předbíhají mne. Jsem já to ale slimák:-) Tempo na houby, ale blížím se k cíli. Míjí mne vodiči na 3:45. Jsou dva. Nikdo je nedoprovází. Všechny uštvali:-) No, oni budou v cíli na čas. Z ohlasů se zdá, že další vodiči běželi rovnoměrněji. Inu, stane se. Na čtyřicátém kilometru si gelu cucnu. A docela dobrý. Rozbíhám se, předbíhám, další křeč a do cíle už jen kulhaje sleduji, jak se přeze mne žene finišující Ivo Zejda a další. Jarek to kupodivu nestihl:-)

V cíli se nejdříve sápu po nedočepovaném nealko pivu. Hned je mi líp. Cítím se čerstvý a klidně bych se ještě kousek proběhl. Asi jsem se dnes nějak nestihl unavit:-) Ale prší, minutu po mně dobíhá Jarek, jdeme do sprch, kde mně coby známé celebritě dělá místo na lavici Téčko. Zase běžel závod jako splašený. Asi si chce zazávodit s Advidem:-) No, jen ať se kluci mezi sebou honí, já se letos na ironmanu nejspíš jen zúčastním. Jako obvykle:-)
Pohled do výsledkové listiny je nakonec vcelku milosrdný. Oficiální čas 3:51:01 stačí na 210 místo z 337 dokončivších. V cíli půlmaratonu bylo dřív než já jen 319 půlmaratonců z 694 dokončivších. A jen 39 štafet z 88. Příští rok zkusím nalákat své ženské na štafetu. Třeba mne předběhnou:-) Mně se prostě v Bratislavě přes počasí a divný zážitek líbilo a nejspíš si tam ještě někdy zajedu:-)

Tentokrát je zábavný graf s tepy. Všimněte si, co udělal gel kolem 40.km. Tepy najednou vyletí téměř k TFmax a až do cíle se drží na cca 160 (to mívám na desítce) a to při tempu chůze:-). A já se cítil vnitřně úplně v pohodě teda až na křeč v holeni.

Obvyklá tabulka na závěr:-)

Pár postřehů z jiné strany je také tady.