Grafilit HalfIronman 09.06.2007

V pátek večer po příjezdu z Vysočiny si chystám věci na sobotu. Dávám Kristýnce tištěné propozice na dálkové plavání a přeji jí hodně štěstí na 1,5km trati. Zajišťuji jí i doprovod. Žena prý na závod nemůže, Kristýnku doprovodí děda. Za pár minut je Kristýnka zpět za mnou. Prý jestli si uvědomuji, že v plavání je starší zákyně? V kategoriích je docela zmatek. V basketbale ještě není mladší žákyně, v atletice poslední rok ano, v plavání je už starší. No sranda:-) Co to znamená? Starší žákyně startují ve 12:30 závod na 3 km. Omlouvám se Kristýnce, že jsem to nezjistil dopředu, plavat 3km je nesmysl, chystám se volat dědovi, že se nikam nejde. 3km je moc. Znám své dítě. Loni jsme spolu plavali delší štreky, po půl hodině jí dochází síly. Podivně soustředěná Kristýnka mi říká, že ona prostě plavat jde. Je přihlášená. Už v životě něco uplavala, tak proč by si to nezkusila? Přiznávám, zvyšuji hlas. Připomínám, že plave jednou, dvakrát týdně. Holky, co tam budou startovat, plavou i dvakrát denně. Dítě, které se mnou diskutuje, je nějaké vyměněné. Klidné. Odhodlané. Rozumné?!? Neví však, do čeho jde. 3km ještě nikdy ani neuběhla. A chce je uplavat. Ve studené vodě přehrady. Před spoustou lidí. Bude muset v pravou chvíli vzdát a to je často těžší než dokončit. Moc rád bych tam byl s ní. Nemůžu. Asi přišel čas na takovou zkoušku. Dobrá, zkus to. Držím palce.

V noci nějak nemůžu spát. Není to respektem před 1/2 ironmanskou tratí. Ale co, aspoň brzy vstávám a dorážím do Litovle. Zkouším dojet po pečlivě vyznačených šipkách na místo startu, což se mi nedaří a jsem šipkami docela zmaten:-) Nicméně zatopený lom nakonec nacházím jako jeden z prvních, potkávám Ječmínka, který má organizaci pevně v rukou:-) Záhy jsem pomalován číslem 4 a můžu čekat na start. Čekání zpříjemňuje příjezd Děvčete s doprovodem. Zachary je evidentně rád, že dnes bude běhat jen za hozenými klacky a nemusí na půlmaraton. Využívám volného času a zkoumám rozdíl mezi výší řidítek mého kola a Kouty Roberta Fojta. Opravdu je mám o dost výš, jsem takový turista:-) Tajně taky zkoumám, kde má Kuota namontován přídavný motorek, zatím jsem ho neobjevil:-)

Naposledy zavolám Kristýnce, ať jen prozkoumá, jak to na závodech chodí a v klidu vzdá. Budou i další závody:-) A vypínám telefon. Neopreny jsou povolené, je to prostě závod amatérů. Tak to má být? Na 1,9km je mi to fuk. Navíc když mé hubené dítě má plavat 3km v podstatně studenější přehradě. Do neoprenu se soukám na poslední chvíli. Cestou na start se mi daří zábavná věc - o nějaký binec na cestě si trochu rozřezávám nohu. Při rozplavání to docela pálí, snad se ranky rychle uzavřou.

Start. Plavou se tři kola s obejitím sudů u břehu po každém kole. Letos plavu poprvé v neoprenu. Vím, měl jsem si to zkusit, styl je oproti bazénovému plavání jiný. Jenže nějak nebyl čas:-) Kupodivu s neoprenem problém nemám. S brýlemi ano, vidím tak na deset metrů dopředu, bojky jsou mnohem dál:-) Zkouším poprvé plavat za plavcem přede mnou. Jde to. Snad mne vede správně. Po prvním kole spravuji brýle, hned je to lepší. Bohužel mi uplaval můj vodič a vzdaluje se. Na pronásledování nemám. Nacházím si svůj rytmus a v klidu si plavu. Jde to. Ani se nenadám a je tu třetí kolo. A moooc příjemný pohled. Nejsem totiž ani náhodou poslední:-) Voda je teplá, snad poprvé v životě cítím, že bez neoprenu by to bylo možná příjemnější:-) Časy 12:33-13:26-14:01. Tak rychle jsem nikdy 1,9km neplaval. No, možná nějaký metr chyběl. Každopádně můj čas je 131 procent času vítěze. Zatím nikdy jsem se ani na krátkém triatlonu nedostal pod 150 procent času vítěze, s plaváním jsem proto velmi spokojen, asi jsem se zlepšil:-).

První depo se mi nějak nedaří. Noha bolí, od vody opatrně jdu, neběžím. V depu už není Děvče! Škoda. Schválně jsem si dal kolo hned vedle ní:-) Pod neoprenem mám kombinézu, přesto se na kole rozjíždím až za 05:42. Toto depo je zjevně nejhorším výkonem dne:-)

Cyklistika se jede na dva okruhy. Druhý je asi kousek delší. Těším se, jak díky vzrůstající cyklistické výkonnosti budu předjíždět jednoho hobíka za druhým. Místo toho mne dojíždí závodník za mnou a snaží se ujet. Chvilku ho nechávám, ve stoupání si beru zpět svoji pozici. Poté se otevře výhled na dlouho dopředu. Nevidím žádného cyklistu:-) A najednou se přiřítí zezadu mladík a předjede mne. Ach jo. A to se snažím jet kolo docela ostře, mým cílem je průměr 30km/hod. Mohl bych kousek sjet Ječmínka? Houby. Na konci prvního kola ho potkávám. Má tak 12 minut náskok. Přesto svůj rychlostní průměr v prvním kole plním - 1:28:08. Druhé kolo je pro mne výrazně těžší. Začínám cítit rameno, nemůžu tak zalehnout do hrazdy. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo, na táhlých rovinkách se nedokážu vyhecovat. Díky tomu, že jsou kola "jen" dvě a všichni jedou dobře si připadám osamoceně. Až v přidané obrátce vidím dva cyklisty tak kilometr přede mnou. Do konce cyklistiky je však nedojedu. Druhé kolo 1:36:20. Opravdu bylo o kousek delší. A náročnější. Cíl 30km/hod nesplněn. Na kole to dnes nebylo ono, cyklistická forma ze Sudet je fuč:-) Přesto i s připočteným prvním depem je cyklistická část 126 procent času vítěze. To bych loni bral všemi deseti.

Druhé depo mi chystá velké překvapení. Kdo to sedí vedle mne? Šarina:-) Tak to nebyl na obrátce přelud. Není ve své kůži, asi křeč v noze, sotva se rozchází. Dávám si pivo a běžím. I s občerstvením druhé depo za 3:38. To už je lepší:-)

Půlmaraton se skládá ze dvou okruhů. Po pár metrech se nohy rozbíhají. Vybíhám z Litovle, kde se otevře pohled na víc než kilometr dopředu, nikoho nevidím. Rozhoduji se trochu se šetřit, koriguji tempo na odhadem "maraton za 4 hoďky" a běžím si na pohodu. Trať za chvíli mizí v lese, je tu fajn. Až na spoustu ovádů. Dobíhá mne Šarina, už je skoro v pohodě. Utíká. Tak to má být. A ejhle, zapomenutý závodník přede mnou. Běh mu činí problémy, šup a jsem zase o místečko vepředu:-) Oceňuji bohatě zásobené občerstvovačky i pro nás poslední, předbíhají mne závodníci z čela o kolo a už jsem taky v cílové bráně. První půlka běhu za 59:10. Dobrý. Navíc mám spoustu sil, pohodově si běžím dál. V polích opět nikoho nevidím. Po chvilce běhu lesem však zažívám překvapení - přede mnou je snad tříčlenná skupinka? Jen si doběhnu na přidaný "ocásek" a předběhnu si je. Už se těším:-) Pak vidím, že jeden z trojice je i Ječmínek. Asi bude zklamaný, když si takhle před něj přefrčím. Nedá se nic dělat, snad ho tato drobnost od startu v Otrokovicích neodradí. Tak se snažím pronést aspoň nějaké to hřejivé slovo a v příjemném odpoledním parnu běžím do cíle. Čas druhého kola 58:46 znamená, že se mi povedl negative split. Holt když je koho předbíhat, tak i nechtěně přidám:-) Běh je příjemným překvapením dne. Dlouho jsem nic delšího neběžel, přesto to bylo asi i díky volnějšímu tempu hodně v pohodě. A byla tam taková ta příjemná lehkost. No prostě ťap ťap:-) Jasně, ve srovnání se špičkou běh slona. Ale já jsem se sebou spokojen, přestože v běhu mám dnes netradičně 134 procent času vítěze, tedy nejhůř ze tří disciplín. Asi začínám být vyrovnaným triatletem:-)

V cíli jako první hledám telefon. Rozesmátá Kristýnka mi vysvětluje, že pochopitelně 3km uplavala a že jí bylo potěšením předplavat několik líných dospěláků. Čas 1:07 svědčí o jistém výkonnostním odstupu za nejlepšími, odvaha a odhodlání něco dokázat je však větším vkladem do života než nějaký čas. No, uvidíme...

Hele, Foreste, mám návrh na změnu. Postavíme proti tobě štafetu. Kristýnka poplave dvě nebo tři kola, já zbytek. Co ty na to? Nebo se bojíš basketbalistky ze šesté třídy? :-D

Jako dovětek bych se chtěl ještě vrátit k organizaci. Dušan Kyjanka je zkušeným triatlonistou, navíc majitelem firmy Grafilit. Prostě si řekl, že předvede perfektní organizaci a dokázal to. Plavání v krásné lokalitě, dokonale zabezpečené kolo, firemní peugeotky rozesety jako korálky po trati, policisté na problematických místech, dokonce na železničním přejezdu zaměstnanci Českých drah ve vestách. Zastavili by před čelem závodu vlak? Nevím, já ho nepotkal:-) Na běhu na občerstvovačkách skvělé týmy, které dopředu zjistili, co chci a v běhu(!) i mně vzadu podávali kelímky. To se pak jeden stydí přejít do chůze i na občerstvovačce. Moje zmatkaření při ranním vjezdu do Litovle bylo dáno tím, že jsem si šipek všiml na místě, kde se sbíhal běh s kolem a vyvodil nesprávný závěr:-) Také Dušanův komentář v průběhu celého závodu byl zasvěcený a zábavný zároveň :-). Prostě perfektní. 14.7 pořádá ve stejné lokalitě olympijský triatlon Grafilit Man. Plánuji sice BeskydTour, ale po sobotě jsem na pochybách. Rozhodně Grafilit můžu s klidným svědomím doporučit. Není to žádný místní pouťák, ale dobře zorganizovaný závod. Díky.