Běžec Vysočiny - Dačice - 8.6.2007

Dačice jsou velmi příjemným běžeckým závodem, charakterem trati už spíše jihočeským než z vysočiny. Bohužel červnový termín znamená, že už jsou v triatlonové sezoně. Na Grafilit 1/2 Ironmana jsem se přihlásil už před dvěma týdny, rozhodnut Dačice bohužel oželet. Jenže... Kristýnka už týden chodí, že nutně potřebuje na běžecký závod. Prý jí to děsně svědčí. A těch bodů, kolik tam rozdávají:-) Dačice jsou dost daleko od Brna, nechce se mi dělat jen řidiče, nakonec však kývnu. Aspoň si popovídám s malou slečnou v autě. Kdo ví, co se zase dozvím:-)

Letos nejsou objížďky, na místě jsme včas. Jdu s Kristýnkou pro číslo, když už jsem u toho stolku, zkouším požádat o číslo do kategorie příchozích. A dostávám ho:-) 3km volněji třeba přežiju. Zkoumáme s Kristýnkou trať, zjevně se běží do zámeckého parku, tam je vyznačené kolečko. A pak zpět? Asi. V propozicích je něco o modrém okruhu, ten nikde není. Potkávám Hejkala, ten se mne ptá, zda jsem nakonec přijel běhat. "Ano", odpovídám jako správný pionýr, který nikdy nelže. Číslo jiné barvy je zatím schované v autě:-)

S lítostí sleduji start hlavního závodu na 14km, hned bych si tu trať zaběhl. Poté startují ti nejmladší. Docela se to jimi po cestě hemží. Je taky vidět, že už od mala jsou dispozice k běhu prostě různé. Ale běhat může každý. Ještě zbývá ale spousta kategorií - od mladších žákyň výš. No jak to pořadatelé všechno stihnou před doběhem hlavního závodu? Snadno. Ostatní kategorie startují dohromady. Mladší žáci si dají v zámeckém parku kolečko, starší dvě, dorostenci (a příchozí) tři. Trať mladších žákyň má prý 1,8km, naše 3km. Jestli poběží Kristýnka pomalu, teoreticky bych ji mohl doběhnout. Tak ji zlobím, ať si dnes mákne:-)

Start! Na startu jsem si jako obvykle stoupnul dozadu. Tedy za děti, které jsou mi některé po pás. Dnes musím obzvlášť hledět na cestu, abych nějaké dítě nezašlápl:-) Navíc se cesta zužuje na pěšinku k zámku, některým dětem dochází síly. Běžel bych, ale není kudy. Jednoho kluka předběhnu po poli, vzápětí mi z posledních sil předběhnutí vrátí, zpomalí a ucpe cestu. Chápu ho. Je věcí cti porazit toho lenošného dospěláka:-) Vbíháme do parku, tam je místa víc. Trošku přidávám. Nechtěl bych, aby mi ti šikovní dorostenci nadělili kolo, to by byla ostuda:-) Předbíhám si pár teď už starších žáků a zkouším doběhnout malou holku před sebou. Nejde a nejde to. Když už se přibližuju, zatáčí ven z parku a mizí do cíle. A já abych ještě běžel! Ta nespravedlnost. Nakonec si svá kolečka obkroužím a běžím zpět. V dohledu není ani Kristýnka, ani nikdo jiný, v pohodě dobíhám do cíle. Jestli má trať 3km, tak jsem si časem 11:29 stanovil pěkný osobák:-) No, nevím. Vítězný dorostenec má 9:12/3km, Kristýnka na své trati fantastických 9:07/1,8km. I když připočteme popoháněcí faktor táty v zádech, tak to neodpovídá výkonnosti, asi jsou ty metry jinak.

Cena pro vítěze z Dačic. Dnes jsem běžel fakt bezkonkurenčně:-)

Po doběhu odevzdávám číslo a jdu se vyklusat po trati závodu. Rád bych poprvé v životě viděl, jak běží čelo Běžce Vysočiny. Docela na ně musím čekat, ale stojí to za to. Zejména lehkost běhu Ivana Čotova po 14km je fantastická. Vracím se do cíle, kde mne čeká rozzuřená Kristýnka. Mezitím bylo vyhlášení výsledků a já ho zmeškal! Tak mi mé naštvané dítě předává cenu pro vítěze kategorie příchozích. Já VYHRÁL! Ano. No jestli já nejsem dobrý. Teda formu v posledních dnech cítím, ale toto? Na stará kolena vítězství? Fantastické. Jdu napravit zameškacé focení a pořizuji fotku Kristýnky na stupních vítězů. Dnes je opět druhá a inkasuje krásných 8,2 bodu. Prostě po všech stránkách lepší než já. Nějaké místní holce nadělila skoro 3,5 minuty. No to zase bude řečí:-)

Zapadající slunce a vycházející hvězdička :-)

Opouštíme Dačice a mizíme domů. A probíráme zítřejší závody. Na mém 1/2 IM toho moc není k probrání, před časem jsem však navrh Kristýnce, ať si zkusí závody v dálkovém plavání. Zítra je závod na Brněnské přehradě. Mladší začky plavou 1,5km. Vím, to je docela štreka na malou holku. Zatím její nejdelší plavecký závod měl 800 metrů. Navíc bude na závodech beze mne. Přesvědčuji Kristýnku, že není hamba vzdát a připomínám, že to v případě nutnosti udělala i Yvetta Hlaváčová. Kristýnka vážně pokyvuje hlavou. Je na ní vidět obava z otevřené vody, která přes vedra nebude nejteplejší. A zároveň odhodlání poprat se s tratí. Startuje v 9:30, měla by doplavat do mého startu na Grafilitmanovi. Mám přislíben telefonát hned z cíle. Abych nebyl v průběhu závodu nervozní. A jak to dopadne? To se uvidí...