BBP Modřice - 3.3.2007

Tato sobota začíná hodně brzy, vstáváme v šest. V 7:15 jsme na bazéně. Kometa pořádá oddílový přebor na dlouhých tratích. Kristýnka chtěla sice raději běhat (netvrdila ještě nedávno, že takovou dálku neuběhne??), ale přemluvil jsem ji na plavání. Poté si to představovala tak, že stihne vše – plavání, běh, basketbal. Terezka o bazénu nechtěla ani slyšet. Tak sleduji, jak od půl osmé je bazén plný rozplavávajících se dětí. Je radost se na ně dívat. Plavou klidně, uvolněně, do dráhy se jich vleze klidně dvacet. Oproti plavání v hodinách veřejnosti přímo neuvěřitelný rozdíl. Závody začínají nejmenší kluci na 400 metrů. Vítěz plave 7:50. A další o dost hůř, poslední asi 10:30. Ale uplaval. Nicméně při představě, že bych mezi nimi nebyl poslední, se na tribuně dmu pýchou. Malé holčičky v druhé rozplavbě mou pýchu sráží. Vítězka asi 7:12, do osmi minut se jich vejde spousta, čas poslední raději ani nesleduji. S holkama se nejspíš plavat nedá… Ale to už přichází na řadu rozplavba s Kristýnkou na 800 metrů. Oproti loňsku je vidět, že vyrostla, zesílila, plave si ve vodě pěkně uvolněně, nikam nespěchá. Brzy je jasné, že i dnes skončí poslední, ale vylepšuje si osobní maximum na 16:57. První, druhá i poslední stovka pod 2:00. Skvělý výkon. Na místě jí uděluji titul nejlépe plavající basketbalistky. Přijde vám to divné u poslední plavkyně? Mně ani ne. Kristýnka ani není poslední v rámci Komety v této disciplíně. Ty ostatní se jen bojí přijít. Dlouhé tratě trochu bolí. Ostatně, jeden bázlivý příklad máme i doma. I když Terča by poslední nebyla ani náhodou. No, nepřišla. Od bazénu vycházíme 8:55, do Modřic na běhání se to stihnou nedá, mladší začky startují v 9:05. Asi naštěstí. Odvážím Kristýnku na Purkyňku na basketbalový dvouzápas. Když ji po poledni vyzvedávám, je vidět, že toho má dost. Její tělo to dává najevo mírnou "svalovou horečkou". No já bych si na dvě intenzity denně netroufl. Ale vysvětlete to malé velké holce, která ví, že za pár hodin zregeneruje.

Já to do Modřic stíhám docela dobře, i když se mi ani moc nechce. Ranní tep 50 a známý tlak v břiše naznačují, že dnes asfalt trhat nebudu. No, jednou za 3-4 týdny se dají dva dny s problémy přežít. Naštěstí mne mé problémy nikdy nepostihly na maratonu nebo dlouhém trialonu. Deset kilometrů je vlastně taková ozdravná kůra. Modřice jsou docela rychlá trať, měla by mi sedět, z loňska vím, že to však tak není. Asi díky tomu, že během každého ze tří okruhů se párkrát mění tempo. To já nerad. Sníh na horách není, na startu hlavního závodu přes 200 běžců. Snadné body dnes nebudou:-) Vím, že v Modřicích nesmím vyrazit rychle, přesto mne začátek strhnul a srovnávám krok až v půli prvního kola. Se mnou běží Standa, který už měsíc vyhlašuje, že právě zde mne porazí. První kolo za 13:51 je v normě, Standa se mi však vzdaluje. No, jsou tu i jiní běžci. Začátek jich přepálilo víc, doprovázen Jarkem začínám s předbíháním. V půli druhého kola mám před sebou větší skupinku, připadá mi nedoběhnutelná. Jenže než přeběhneme železnici, jsou všichni za mnou. Až na jednoho. Stanislava Juránka. Jihomoravský hejtman bere běhání vážně, ani nepamatuji, kdy bych byl tak blízko za ním. Asi nemá den, měl by být tak o dvě minuty vepředu. Druhé kolo za 14:08, stahuji mezeru na padesát metrů. Ve třetím kole už toho mám dost, přesto pomaličku stahuji metr za metrem. U seběhu za železnicí mi chybí ještě pět metrů, to už vím, že hejtmana dnes nepředběhnu. Mívá silný závěr. A taky jo. Do cíle na mne naběhne 12 vteřin. Já mám poslední kolo za 14:20, to beru. Tep avg 159, max 166, to také beru, na rovinaté trati to za flákárnu nepovažuji. Loni jsem s celkový časem 42:52 byl na 112. místě. Letos stačí 42:20 jen na 125místo z 202 (31 z 47MV1). Úroveň BBP roste holt rychleji, než moje výkonnost. Budu muset přidat. Tak třeba příště – na Myslivně.