LBP Obřany 27.6.2007

Závody LBP po těžkém víkendu běhávám rád. Mám pocit, že když se pěkně zapotím, ukončí to povíkendovou únavu a můžu zase začít něco dělat:-)

Před startem je mezi brněnskými tragédy veselo. (Foto rk, který tím chybí:-))

Když však před startem zjišťuji, že stojím hned za Danem, moudře se přece jen posunuji kousek dozadu. 139 závodníků vytváří po startu slušnou masu, jsem rád, že úvodní kus ulicí přežívám bez kopance:-) Když koukám kolem sebe, zatím jsem z fóristů první?!? Mrknu na hodinky, tep 169. No konečně docela vysoké číslo. Plány na negative split evidentně padají hned po startu, pokračuji dál zvolenou rychlostí a za chvíli jsem příjemně spocený. Prostě taková letní sauna:-) Za chvíli za sebou slyším družný rozhovor tragédské skupiny. Hlasy postupně zmlkají a jeden za druhým mizí. Pochopitelně dopředu. Dnes přijel z dálav i Hejkal, vidím ho kousek před sebou, na pronásledování však není možné ani pomyslet. Sláva, už je tu obrátka, oproti Moraviamanu dnešní trápení nepotrvá dlouho:-) Jako poslední z bloggerů mne míjí Luckyboy v mých botech, možná jsem v nich měl běžet já:-), přebírám zodpovědně pozic posledního tragéda a zvolňuji. Za mnou nikdo, přede mnou žádný odpadlík, kam bych se hnal. Dva kilometry před cílem přichází nový impulz - začínají mne dobíhat nějaké děti:-) Zkouším se za ně zavěsit, docela to metelí. No ale přece to jen tak nenechám, běžím ze všech sil - až do cíle:-)

Strhující finiš. Všimněte si polekaného výrazu běžce vedle. Má štěstí, že už proběhl cílem a jen vyklusává :-)) (foto dao)

V cíli mne čeká velké překvapení. Nikdy jsem na hodinkách neviděl vyšší údaj svého tepu než 172. A dnes tam svítí maximum 182. Kdo ví, jak to je vlastně s tím mým maximem. Každopádně pokud je tělo ochotno jít do vyšších tepů, je to u mne předzvěst lepších výsledků. Uvidíme. Ty dnešní pochopitelně nic moc - čas 39:23 však není historicky nejhorší ( v roce 2005 jsem "uměl" 41:25). Můj zatím nejlepší čas na této trati 38:04 svědčí o tom, že se mi zatím nepodařilo Obřany běžet za ideálních podmínek. Uvidíme příště. Body nejsou nejhorší - 63,1 se možná bude v celkovém součtu hodit. Pochopitelně tentokrát daleko od první půlky - 82. ze 139, v kategorii 19. z 24.

Následuje přesun na další tréninkovou fázi do Komína. Tam to vypadalo zhruba takto:

V hospodě není tak veselo jako před závodem:-) (foto rk)

Předání speciální ceny vítězi duelu: (foto rk)

I tato večerní fáze se velmi povedla a v časných ranních hodinách jsme vyrazili domů. Obdivuji Hejkala, že zařadil ještě třetí fázi, a to cyklistický trénink, po únavě z předchozích dvou fází bylo těžké jet nejkratší možnou stopu:-). Ale nadšení pro triatlon si žádá své. Inu, všechny fáze se povedly, třeba se sejdeme na podobném soustředění časteji. Stačí málo - vsaďte se někdo s Forestem. Mně to prozatím stačilo:-)

Týden 25/18.-24.6.2007

Týden s jedním z vrcholů sezony. Inu, vrcholů...

Pondělí - 0-0-0 Zahajuji volnem, proč ne v takový týden.

Úterý - 0,5-0-0 Celý den pracovně dost daleko od domu. Aspoň se na zpáteční cestě trochu okoupu v Nechranické nádrži. Jsem tam jediný plavec. V dešti musím působit zajímavě:-)

Středa - 1,4-15,3-0 Ráno vezu Kristýnku na plavání, svůj pobyt v bazénu zkracuji na 45 minut. Plavecky se cítím být na Moraviamana v rámci možností připraven poměrně slušně. Odpoledne vyjíždím na kolo, vezmu to jen přes kohoutovický kopec a šup domů. 40 minut 15,3km.

Čtvrtek - 1-0-5 Ráno opět plavání, tentokrát už jen půlhodinka volně, asi 1km. Večer výklus 5km 27:56.

Pátek - 0-0-0 Volný den s jen velmi krátkým kolem, ani ho nebudu vyčíslovat:-)

Sobota - 3,8-180-42,2 Moraviaman

Neděle - 0-0-5 Výklus. 5km za 30:40. Nohy bolí, ale běží bez problémů rychleji než včera. Nechápu:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	52,2	5:57
Plavání	4x	6,7	3:19
Kolo	2x	195,3	7:13
			16:29

Zhodnocení: Tak takový byl týden s Moraviamanem. Pořád nějak nechápu svůj "běh" rychlostí přes 7 minut na km. Možná přejdu na běh přes překážky. Nebo tak něco:-)

Moraviaman 2007

Letošní Moraviaman pro mne byl akcí, na níž jsem snažil cíleně připravit. Ne že bych tomuto cíli podřídil úplně vše, ale řadu věcí přece. Jen pár příkladů - loni jsem na plavání bez neoprenu dostal docela silné křeče. To jsem letos nechtěl opakovat. Pochopitelně nejlepší by bylo naplavat v přípravě tak 500km, výrazně posunout své plavecké schopnosti a bylo by po problému. Kdo sleduje můj tréninkový deník tak ví, že tak vážně sport neberu, pořád jsem v kategorii hodně hobby. Přesto jsem se snažil něco udělat počínaje otužováním, po kterém mi i Lužánky přestaly připadat jako zimní stadion:-) Při svých řídkých plaveckých trénincích jsem hodně plaval jen nohy, naopak i dlouhé kusy bez kopání. Při "normálním" plavání jsem zkoušel intenzitu kopání omezit na minimum a přesto se snažil udržet dobrou polohu těla. Koupil jsem si plaveckou kombinézu od Axisu. Nesliboval jsem si od ní kompresní vlastnosti, spíše udržení tepelné pohody těla. Kombinézu jsem vyzkoušel na Plumlovském maratonu s pocitem, že pomáhá. Trať 3km byla o kus delší, přepočtený čas na 3,8km mi vycházel cca na 1:34. I když poplavu na Moraviamanu volněji, mělo by to být kolem 1:40, minutka sem, minutka tam. To je oproti loňsku zlepšení, snad by se mi mohly křeče vyhnout. Udělal jsem v přípravě i další dříve nemyslitelné věci - např. vynechal jsem poslední dva běžecké závody. Poslední dva týdny jsem docela zvolnil, vynechal kávu (ať kofein v závodě správně učinkuje:-)) i víno. V posledním týdnu jsem jen trochu plaval - pro uchování pocitu vody. V pátek jsem si vzal dovolenou, abych se zbytečně nestresoval. Mohl jsem udělat víc? Mně to přišlo dost:-)

Jo, duel. Taky novinka. Nikdy jsem se s nikým moc nehonil. K sázce mne vyprovokovalo Forestovo tvrzení, že nikdy v životě neskončí za mnou. Mohl jsem v duelu vůbec vyhrát? Myslím, že šance tu byla. Chcete vědět jaká? Bylo jasné, že Forest vyleze z vody dřív, zjevně má lepší techniku plavání, nemá však naplavané objemy a delší kusy aby rozdíl byl velký, odhadoval jsem ho na cca 1:30 bez neoprenu, 1:22 s. Rozdíl po plavání jsem tedy viděl na 10 minut bez, možná 5-8 minut s. Neopren stírá rozdíly mezi plavci. Cyklistika? Ta se mi odhadovala nejhůř. Viděl jsem to na v podstatě shodný čas. Očekával jsem, že Forest pojede na kole v lepší společnosti, tedy ze začátku že se mu pojede lépe, ale taky jsem očekával, že v závěru se pojede o něco líp mně. Svůj čas cyklistiky jsem viděl na cca 6:20 za bezvětří, 6:30 v horších podmínkách. Podobný čas jsem předpokládal u Foresta plus mínus deset minut. Po kole jsem viděl rozdíl mezi námi dvěma od 0 do 20 minut ve Forestův prospěch. Kde jsem chtěl vyhrát? Ano, v běhu. Asi vám to zní neuvěřitelně, jestli je Forest v něčem výrazně lepší, pak to je běh. Maraton má lepší o dvacet minut. Jenže - jen o dvacet minut. Pamatuji si na loňského Moraviamana. Ač jsem byl vyřízený, za maratonci s rekordem o hodinu lepším jsem zaostal třeba jen o dvacet minut. Velkou řadu lepších běžců jsem v pohodě předbíhal, když oni pochodovali. Jedno ze zdůvodnění je asi můj teplotní "posun". V 18 stupních mi na běhu bývá chladno, v 35 jsem schopen ještě běžet ( v suchém vzduchu Atlanty i ve 40:-)), i když samozřejmě s teplem také zvolňuji, tak méně, než ostatní. Očekával jsem obvyklé vedro. Díky mému zvýšení obecné vytrvalosti jsem si troufal na rozdíl v maratonu i více než 20 minut ve svůj prospěch. Prostě Forest byl dle mých výpočtů s maratonem za 4:40 (ono je to zvlněné) a s 10 minutami depa zhruba na 12:50, můj čas mi matematicky vycházel s maratonem za 4:20 lépe. Čím větší vedro, tím větší rozdíl v můj prospěch. Vsadil jsem se po chladné rozvaze. Vyhrát můžu, když prohraju, nebude to o moc. Pod 13 hod bych se vejít měl v každém případě, v tom mne utvrdila půlka v Litovli za 5:51 (běh volně), ostudu si netrhnu. Ať to dopadne jakkoli, nic se neděje. Sejdeme se s ostatními v hospodě, pohoda. Zvláštní, že u Foresta jsem se vcelku trefil. Sebe asi moc neznám, pojďme na popis, jak to opravdu bylo:-)

V pátek si jen chystám věci, mám spoustu času, letos nic nezapomenu. Jedu kousek projet kolo, ze servisu je divně seřízený přesmykač. Morduju se s ním půl hodiny, pořád to není ono. Když už nevím, kudy kam, hledám na internetu návod. Nacházím precizní popis, kde je vše vysvětlené po americku i s obrázkama. Za dalších deset minut snad je vše jak má být. Někdy si říkám, jestli bych se vůbec uživil rukama? Raději na to nemyslet:-) Odpoledne nakládám Jarka a vyrážíme. V Otrokovicích jsme včas, stíháme večeři i rozpravu. Po ní začíná pršet. No, pršet. Proudy vody jsou tak hutné, že se neodvažujeme ujít pár metrů, zůstáváme schovaní v místě prezence půl hodiny. Já bych ale potřeboval do auta. Nakonec jsem přece jen něco zapomněl. Lahvičky s guaranou. Asi každý, kdo se věnuje déle trvající zátěži, občas vyzkoušel kofein. V různé podobě. Mně kofeinové tablety moc nesedí - některé dráždí žaludek, jiné mají poměrně krátký účinek, po němž přichází zákonitý útlum. Hodně závodníků používá Gutar, ten taky nemůžu. Nevím proč, taky mne po chvilce utlumuje. Čistý guaranový sirup mi vyhovuje nejvíc. Povzbudí, pomůže, nedráždí žaludek, efekt je poměrně dlouhodobý bez nějakého patrného prudšího útlumu. A tento vyzkoušený extrakt si leží doma. Mám zajet domů? Nechce se mi. Jedu do obchodu v Malenovicích koupit nějaký kofeinový připravek. Žádný nemají. Nic se nedá dělat, mám s sebou i jakési nově objevené povzbuzovadlo, které jsem koupil na vyzkoušení. Zkusím ho při závodě. Vezmu ho později než obvykle, i kdyby pak přišel útlum, zvládnu to. Do zásoby kupuji i Red Bull. Na maratonu ho mám vyzkoušený.

V noci nemůžu spát, což se mi prakticky nestává. Pořád slyším silný déšť. Neuvěřitelně mne štve. Ochladí příjemně teplou vodu na hraničních 24 stupňů u jednoho břehu, na druhé straně bude voda studená. Raději bych letos neopreny. Nemůže pršet míň nebo naopak víc? Takhle je to napůl. Nakonec usínám, přes ranní brzké vstávání se cítím vyspaný. Spal a odpočíval jsem v předchozím týdnu do zásoby:-)

Přichází mi SMS, že voda má 24,8 stupně. Mé obavy se potvrzují, neopreny zakázány, ale jako obvykle v den závodu mi to je už jedno. Jdu na to! Mažu se indulonou, oblékám plaveckou kombinézu. Chvilka zmatků na startu s páskou a už jsem ve vodě. Konečně. V klidu, tempo za tempem si plavu. První kolo 31:30. Pohoda. Vím, že v dalším o 2 minuty zvolním sám od sebe. Rozhoduji se zvolnit výrazněji, plavu velké kusy bez noh, navíc se mi daří plavat půlku kola v závěsu. Šetřím síly. Druhé kolo malinko přes 35 minut a já se cítím dobře! Není mi chladno, hurá do vody. Opět víc zapojuji nohy a pochvaluji si, jak mi to letos jde. Už jsem za půlkou třetího kola, jen kousek a já vyrazím na kolo! Křeč do obou lýtek přichází letos naprosto bez varování. Po 1,5 hodině pobytu ve vodě. Asi by se podle toho času daly seřídit hodinky. Au. Křeč je silná. Doplavu ke břehu, protahuji, nepovoluje. Vztekle se odrážím ode dna a poskakuji směrem k cíli, míjí mne poslední dvojice plavců, kterou vidím. Vím, že křeč za chvíli povolí. Nezajímá mne. Jo, už můžu plavat. Tak zase jen rukama - to už znám - a až do cíle plavání. Z vody vylézám za 1:49. Křeče mi přidaly skoro deset minut. Jsem vyřízený. Neumím to přesně popsat jak moc, tak jen popíšu, co si pamatuji z depa. Ještě na schůdkách se mi daří rozepnout zip na kombinéze a shrnout ji z horní poloviny těla. Doběhnu ke kolu, beru do ruky ručník. Ale dokud mám na sobě kombinézu, nemá smysl se utírat. Pokládám ručník. Beru do ruky ponožky. Ponožky přece nemůžu obléknout na mokré nohy, co to dělám? Odkládám ponožky. Hledám ručník. Není na zemi. Kdo mi ho vzal? Nikdo další tu není. Odložil jsem ho na kolo. Konečně mne napadá sundat zbytek kombinézy a utřít se. Oblékám cyklodres. Nemůžu najít ponožky. K tomu se klepu zimou a soustředím se na každý nádech. Kdo nezažil, nepochopí. Opouštím depo. Nevím, za jak dlouho. Na schůdkách z vody jsem místo zmáčkutí mezičasu stopky zastavil. Klepu se a chci se zahřát.

Jedu! Za chvilku bych měl rozmrznout. Letos mi to trvá skoro celé kolo. Jedu ho nakonec 1:03. Začínám normálně fungovat a rozhoduji se, co dál. Všímám si Foresta, jede v pěkném chumlu jezdců, je mi jasné, že mu to bude dobře ubíhat. Tím však vůbec nechci říci, že by jel v háku! Jen to, že ve větší společnosti se jede líp. Ztrácím na něj rozhodně víc jak 20 minut. Nemá cenu ho honit, smiřuji se s porážkou v duelu, kterou jsem si zavinil už v plavecké části. Jedině velká Forestova chyba by mne mohla vrátit do hry, snad rozdíl nebude v cíli moc velký. Začíná foukat vítr. Snažím se střídat hrazdu a protahování, jde to. Předjíždí mne závodníci z čela - letos vlastně docela pozdě:-) Ve třetím kole je vítr možná nejsilnější. Mine mne soupeřící dvojice cyklistů. Přestože jsem za nimi 10 metrů, evidentně i tato vzdálenost pomáhá. Hodně mi pomohou na dlouhé rovince ke Kroměříži. Zpět narovnám záda a využívám vítr. Kolo jedu na tepu 120, nemám chuť jít na plánovaných 130. Nohy na vnější straně lýtek bolí. Baštím poctivě tabletky proti křečím. Za půlkou trati sem tam předjedu nějakého opozdilce. Překvapuje mne, že kolo jedu v podstatě dle plánu někde k 6:30. Necítím únavu, kdyby lýtka nehrozily další křečí, nazvu svůj stav totálně pohodovým:-) Vidím Foresta opravovat defekt. Je však jistě šikovný mechanik, naše časy cyklistiky se tím jen srovnají, žádná duelová šance to není. Po pátém kole si beru nevyzkoušený kofeinový přípravek, bez problémů zvládám stále zalehnutí na hrazdu na úsecích, kde jedu přes 30km/hod. Je tu však problém - směrem ke Kroměříži je velký mrak. Jedu přímo pod něj. Vypadá to na přeháňku:-) A taky jo. Za pár vteřin jsem mokrý na kost. To mi moc nevadí, vidím, že brzy přestane pršet. Bojím se však křečí při ochlazení svalů, déšť je studený. Náběh na ně opravdu zesiluje. Ale za pár minut pršet přestává, během chvíle vyjížím z mokré oblasti. Kopeček u Kvasic jedu naposledy docela opatrně. Hurá, už jsem nahoře. Sedám do sedla, malinko roztočím nohy... A už je tam. Křeč do pravého lýtka mne dohnala. Nepříjemně na boku lýtka. Protahuji, masíruji, jsem v cíli cyklistiky. Dle cyklocomputeru 182,4km za 6:34. Průměr téměř 28km/hod beru. Až na bolest pravé nohy se cítím svěží.

Druhé depo už je v pohodě, hlava funguje. Na občerstvovačce je i Red Bull a pivo. Dávám obojí naráz. Vyrážím na běžeckou část, docela se těším. Jenže... nohy neběží. Vůbec nevím proč. Jo, běžím, není to chůze, jen je to zatraceně pomalé. Tep nejde přes 120. Zkouším prodloužit krok, protáhnout, pořád to nejde. Rezignuji, tvářím se jako běžec a pokračuji tempem, které tělo umožňuje. První ze čtyř kol za 1:11, ostuda. Forest má náskok přes půl hodiny, šance už není ani teoretická. Proč mi to neběží? Nevím, vůbec netuším. Může za to ten neznámý kofeinový přípravek? Propad mi přijde moc velký, aby byl zdůvodněný pár gramy nějaké chemikálie. Rychlé kolo? Ani náhodou. Křeče? Na běhu je necítím. Nemá cenu spekulovat. Zastavuji na velký pit stop, zkušeně mířím rovnou na WC pro invalidy. Dobře se z něj vstává, jsou tam takové ty opěrky:-) I se zastávkou druhé kolo také za 1:11. Ostatní však pomalu mizí z trati, pár horších běžců jde, snažím se předběhnout aspoň je. Třetí kolo 1:16, pořád běžím jakýmsi mizerným ultratempem. Proč vůbec ještě běžím? Pořád ještě mám šanci na ironmanský osobák, ač je to k nevíře. A taky mám slíbený malou výkonnostní odměnu, když budu v cíli před 21 hodinou:-) Ve čtvrtém kole už je nás na trati hodně málo. Inu, nečekal jsem, že bych byl mezi nejlepšími. Kousek už jdu, nebaví mne to. Vidina osobáku opět nohy rozpohybuje. Poslední kolo 1:23. Jsem v cíli a mám velkou radost! Nekecám. S dokončením 226km trvajícího dobrodružství na mne přišla euforie. Osobák to je, byť jen o 3 minuty lepší než loňský Slovakman, pohoda. Do hodiny se však euforie mění v hluboké zklamání. Ještě nikdy jsem se nepřipravoval tak cíleně na jeden závod jako na tohoto Moraviamana. Propad za očekáváním je obrovský. Zklamání je o to větší, že nevím, čím byl špatný výkon - hlavně na běhu - způsoben. Plavání totiž vcelku beru. To, že se nechce technickému delegátovi měřit teplotu jinde než u pláže je mi fuk, no tak mi plavání bez neoprenu vezme víc sil a třeba dostanu křeče. Kolo je kousek za spodní hranicí očekávání. I s připočteným zmateným depem je 134 procenty času vítěze, na to, jak málo mám na času na trénink kola je to slušné a oproti loňsku pokrok. Čas z běhu nechápu, to je totální propadák. Loni v Nitře jsem polovinu maratonu odpochodoval v polomátožném stavu a čas běhu jsem měl přesto o sedm minut lepší! Odstup za Forestem raději ani nevyčísluji. Je vidět, že jsem měl zůstat v kategorii turistů a mladíka raději nedráždit:-)

Letošní Moraviaman mne zklamal i jinak. Bez špičky nemá lesk. Vidět loni Petra Vabrouška, jak se přede mne žene neskutečnou rychlostí, navíc s úsměvem na tváři, to byl zážitek! I další byli skvělí. Letos bylo příznivější počasí, přesto by letošní vítěz bral loni až šesté místo se 40 minutovým odstupem. Jistě to není úplně špatný výsledek, lesk Moraviamana to však docela narušuje. Nevím, jestli jsem si nevyrobil proti Moraviamanu averzi. V tuto chvíli jsem rozhodnut příští rok raději zkusit Roth nebo Curych. Do Otrokovic se mi už vůbec nechce, sotva vidím hladinu Štěrkoviště, dostávám křeče. Uvidíme, co s tímto pocitem udělá čas:-) Nebo jste někteří čekali, že řeknu, že na IM už nikdy? Tak to teda ani náhodou. Ještě letos nějakého zkusím. Jen ještě přesně nevím kterého...

Duel má jasného vítěze

No, on to vlastně duel ani nebyl. Forest zvítězil s naprostým přehledem, od plavání si udržoval velmi komfortní náskok a k žádnému "souboji" v podstatě nedošlo. Nepřepálil, šel všechny disciplíny v pohodě. Je vidět, že je přece jen velmi dobře připraveným sportovcem i na dlouhotrvající zátěže. Možná kdyby si odpustil některá vyjádření, měl by i bohatší fanklub, který by mohl oslavovat jeho výborné druhé místo v kategorii K23.

Je pravda, že jsem mu vítězství v duelu usnadnil velmi špatným výkonem. Na plavání jsem jako obvykle dostal křeče, což vedlo už po plavání k větší ztrátě než očekávané. Pokračováním byly křeče i na kole, žádné stahování rozdílu se tedy nekonalo. Nohám se pak vůbec nechtělo se rozběhnout. Přestože jsem skoro celý maraton tentokrát odběhl, na čase to není vůbec znát, mé tempo bylo horší než ultramaratonské, nebál bych se ho nazvat tempem naprosto mizerným:-).

Blahopřeji tedy i virtuálně Forestovi a jak bylo avizováno, jeho skvělý výkon zapijeme po LBP tuto středu na nějakém vhodném místě. Navrhoval jsem Večeřův dvůr v Komíně, má-li někdo lepší návrh, sem s ním. Zváni jsou pochopitelně zástupci obou táborů, tedy mladíci i mladíci duchem, samozřejmě nejen triatlonisté. Kdo se s námi znáte ze závodů běžeckých i jiných, nebo máte prostě chuť přijít, přijďte:-). Třeba tato akce přispěje k zakopání mezigenerační válečné sekery. Aspoň do dalšího duelu:-)

Budu rád, když mi budete svoji účast předběžně avizovat mailem, nejlépe (přezdívka)@volny.cz.

Týden 24/11.-17.6.2007

Moraviaman klepe na dveře. Už jsem i omezil své účasti na závodech, ach jo:-)

Pondělí - 0-0-0 Volný den. Po půlce v sobotu přišel vhod.

Úterý - 1,4-22,8-0 Ráno plavání 40 minut 1,4km. Odpoledne kraťoučké kolo přehrada-golf-zpět. 22,8km za 56:31.
Středa - 1,8-0-10,6 Ráno jdu plavat s Kristýnkou, za 50 minut 1,8km. Docela mi to jde:-) Odpoledne běžecký závod LBP. 6,6 závod + 4km klusání. Naprosto mi to nejde:-( Nechápu.
Čtvrtek - 0-95,8-0 Kolo s Radkem ve volném tempu. Po stezce po Pasohlávky, pak Hustopeče, Ořechov, Žebětín, Jundrov. Z projížďky se mi nejvíc líbila hodina v hospodě zařazená kvůli dešti:-) Ale docela to šlo, nohy se rády protáhly na nižších tepech.

Pátek - 0-0-0 Volný den. Vypuštěný závod v Opatově. Velká oběť Moraviamanu.
Sobota - 3-0-0 Plumlovský maraton - 3km plavání s Kristýnkou za 1:23:40

Neděle - 0-0-7 Výklus. Tentokrát podél Moravy. Val je krásně posekáný, parádně se běží. Troufám si jen na 41 minut, asi 7km, možná o fous víc. Bojím se, že bych tu jinak dostal vynadáno:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	2x	17,6	1:34
Plavání	3x	6,1	2:53
Kolo	2x	118,6	4:43
			9:10

Zhodnocení: Objem není zase tak nízký, kromě středy je však vše na nízkých tepech. Cítím se docela dobře, snad Moraviamana zvládnu:-)

Plumlovský maraton 16.6.2007

Že jste nikdy neslyšeli o maratonu v Plumlově? To bude asi tím, že většina návštěvníků mého blogu je z řad běžců. A ono jde o maraton plavecký. Ano, odhadujete to správně, Kristýnku plavání na otevřené vodě nadchlo a chtěla jet tento týden znovu. Je to kousek od Brna, proč bych ji nevzal. A vlastně když už tam budu… Jo, taky jsem se přihlásil. Taky na 3km. Určitou překážkou bylo, že nejsem členem žádného plaveckého oddílu, pořadateli nakonec nevadilo uvedení oddílu triatlonového. Ve výsledcích je neregistrovaných víc. Na stará kolena jedu poprvé na plavecký závod. Závodit s Kristýnkou? To ne. Vím, že mi uplave. I ostatní plavci. Zkusím nebýt poslední:-)

Nad Plumlovem se honí mraky, na déšť to však nevypadá. Voda se zdá být teplá. Malinko mne zaráží, že se na rozpravě nemluví o neoprenech. Jasně, na plaveckých závodech jsou zakázány, škoda:-). Plavci na 15km už nějakou dobu plavou. Taky bych tak chtěl umět plavat! Dnes tu budu za ostudu. I děti mi uplavou. Ach jo:-)

Start! Moudře nechávám děti uplavat, ještě by mne zkusily strhnout k divokému tempu. Plavou se tři obrátky na jedinou bójku. Půl kilometru je docela daleko, sotva bójku vidím. Nedá se orientovat ani podle břehu, je hodně členitý. Vzápětí zjišťuji, že nejsem sám, kdo má problémy s orientací. Zprava do mne naráží starší plavkyně. Na chvilku se orientuji a vidím kousek před sebou Kristýnku, která se srazila zase s nějakým chlapem:-) Brzy se však vše srovnává a já jsem vzadu osamocen. První kolo přesto docela pohoda. Na konci prvního kola obcházím bójku u břehu, všichni na mne koukají nějak divně. V tu chvíli si uvědomuji, že plavci na 15km kolem podobně umístěné bójky plavali i v osmdesáticentimetrové hloubce, přestože jim pomocníci podávali občerstvení. Možná se na těchto závodech nesmí dotýkat dna! Snad mne nediskvalifikují:-) Druhé kolo už mne tak nebaví, připadám si hodně sám. Vzápětí mne míjí čelo závodu a pohodovou rychlostí si míří do cíle. Nechci, aby se mnou měli pořadatelé zbytečné problémy, rozhoduji se doplavat jen druhé kolo a vzdát. Cítím taky, že už mi dochází síly. Na konci druhého kola proto stoupám a ani nevím proč se ptám zapisovatele, jestli jsem poslední. "Je jich za tebou ještě asi pět." No řekněte, vzdali byste závod, ve kterém je šance porazit pět zkušených plavců? Já teda ne. Byť je jasné, že jsou asi většinou poněkud vyššího věku než já. Znovu se vrhám do vln a plavu. Ve třetím kole se dostávám přes hodinu pobytu ve vodě, začíná mi být chladno. Cítím trochu náběh na křeče, plavu hodně dlouho bez kopání nohama. Od loňska jsem tuto variantu dost trénoval, docela to jde. Do cíle nějak nemůžu trefit, motám se vlevo vpravo, konečně jsem u bójky, musím přidat ještě pět metrů podél břehu. Jsou to jednoznačně metry nejtěžší. Vylézám, třesu se jak ratlík. Já jsem holt konstruován do teplejších podmínek:-)

Kristýnka spokojená jako želvička už je dávno převlečená. Balíme si věci a mizíme. Nejen můj čas 1:23, ale i Kristýnčin 1:15 a čas vítěze svědčí o tom, že délka trati je nějaká divná. Rozhodně proti minulému týdnu jsou ty 3km nějaké delší. Když se asi za hodinu přestávám třást ( v autě nastavených 25 stupňů a pár šálků teplých nápojů pomohly), vidím na závodě jen samá pozitiva. Nedostal jsem křeče. Mým rukám je úplně jedno, jestli mají plavat jeden nebo tři kilometry. Dřív jsem cítil ramena, dnes pohoda. Uplaval jsem to. Nebyl jsem poslední, ba naopak, ve své kategorii druhý. Ze tří:-). Devátý ze třinácti mužů. O jedno procento se vlezu do 200 procent času vítězného superplavce (dorostence:-)). Kristýnka svou kategorii dokonce vyhrála. Druhá starší žákyně na závodech totiž plavala pětku:-) Prostě úspěšný rodinný závod před Moraviamanem. Docela se něj těším.

Víte, taky jsem po závodě cítil, jak mi tikají biologické hodiny. Kristýnka mne předplave už i na vytrvaleckých tratích. Je větší a silnější než loni. A už popříští sezonu je v plavání mladší dorostenka, což znamená, že budeme plavat pět kilometrů. Doufám, že budeme. Spolu. Mám necelé dva roky na podstatné zlepšení v plavání. Tik-tak. Jinak to těžko uplavu. Tik-tak:-)

Moraviaman 2007 je už tuto sobotu!

Ano, je to tak. Už není čas dohánět přípravu. Není žádné co by kdyby. V sobotu v sedm skočíme do vod Štěrkoviště a ti šťastnější z nás do půlnoci dokončí všech 226 kilometrů ironmanské trati. Letos to pro mne nebude obyčejný závod. Bude to DUEL!

Forest, jak se zdá, se na poslední chvíli uchýlil do mlčenlivosti. Nereagoval na nabídku, že do plavání postavím místo sebe Kristýnku. Jeho blog i tréninkový deník mlčí. Nejspíš se připravuje vysoko v horách na rozhodující boj. Se mnou, tedy skvěle připraveným důchodcem - čekatelem, vlastně chci říci veteránem ve všech sportech, které triatlon tvoří. Zvláštní výběr soupeře. Inu, což. Ale tentokrát ti to nevyjde, Foreste! Jsem skvěle připraven a cítím formu. Pojídám přesně odměřené dávky potravin doporučené předními odborníky na výživu a zapíjím to tím nejlepším vínem domáci produkce. Kolo jsem dal do servisu k mistru světa (nebo co to vyhrál). Z bot jsem oklepal bahno z Veselky. Navštívil jsem holiče, abych s sebou netahal zbytečně moc vlasů. Provádím dechová i meditační cvičení. Každou buňku svého těla přesvědčuji o velkém vítězství a věřím, že jsem na dobré cestě!

Já tedy o svém vítězství příliš nepochybuji. Co však úplně nevím je to, v jakém čase zvítězím. Připravil jsem proto další anketu, kde můžete můj čas odhadovat. Ať nemusíte hledat, mé prozatímní ironmanské časy jsou Moraviaman 2006 - 14:33, Slovakman 2006 - 13:39. Jak vidíte z nastavení ankety, letos si věřím na lepší čas. Který se ovšem nemusí dostavit:-), takže směle do hlasování. Můžu ještě prozradit, že můj tréninkový deník eviduje od začátku roku 1165 běžeckých kilometrů. Během jsem strávil 4dny, 5hodin a 58 minut. Na kole jsem za 2 dny 18 hodin a 4 minuty najel 1724km. A ve vodě jsem byl 1 den, 15 hodin a 25minut, během nichž jsem uplaval 76,7km. A těchto více než 8,5 dne v pohybu bych chtěl zúročit dokončením Moraviamana v lepším čase než loni.

Toto je jen obrázek hlasování, které je z pochopitelných důvodů uzavřeno:-)

Ještě připomínám, že anketa na vítěze duelu je stále aktivní. Zatím v ní kupodivu vedu:-) Díky všem za hlasy. Doufám, že má zpráva z Moraviamana bude stejně optimistická jako tento text:-)

LBP Anthropos 13.6.2007

Na závod jsem zvolil pudovou strategii. Tedy pude to - nepude to. Už při rozbíhání, kdy můj tep byl netradičně o 20 tepů výše než u spoluběžců to vypadalo na variantu B. To se bohužel krátce po startu potvrzuje. Nejde to a nejde to, necháme to na léto:-) Ano, další výkony v LBP jsem se tudíž rozhodl nechat na léto, příští týden vynechám. V závodě samotném jsem se tedy dále věnoval spíše osvětové činnosti. Například jsem prozradil Sváťovi, že Radek se chystá pokořit jeho čas. Do té chvíle volně běžící Sváťa zatnul zuby a vyrazil vpřed. Aspoň pomohl Radkovi s tempem:-) Poté jsem Vlastíka informoval, že běžím dnes hodně pomalu a tudíž by už měl být dávno vepředu. Reakce byla jako přes kopírák:-) Dalším běžcům nemusím říkat nic, neboť mne zdárně předbíhají i bez instrukcí. Až když mne předbíhá běžkyně s culíkem a krásným dresem, měním taktiku a běžím v závěsu. Ano, Brno má krásná panoramata! Přemýšlím, zda slečnu přede mnou pozvat na zmrzlinu nebo reaději nabídnout třeba doučování deskriptivní geometrie? Když pod vrcholem stoupání odpadám a opět se mi daří nadechnout se trochu kyslíku, tak si uvědomuji, že já vlastně deskriptivní geometrii nikdy neměl. No, slečna asi taky ne:-) Dále se v závodě neděje nic zajímavého, za zmínku stojí rozvázaná tkanička, která mne trápí v seběhu. Je vidět, že ani předzávodní příprava nebyla v pořádku. Dnes je to jedno. Dobíhám do cíle v čase 29:50 na 116 místě z 164 běžců. 19 z 24 v kategorii. Není to však můj nejhorší výkon na této trati. Loni v týdnu po Moraviamanu byl můj čas o sedm sekund horší. No, aspoň je co zlepšovat:-)

Týden 23/4.-10.6.2007

Dva týdny před Otrokovicemi byl čas na první letošní triatlon. Grafilit HalfIronman. Program týdne se tomu trochu přizpůsobil objemem, správné vyladění však nějak zařadit nešlo. Bylo to asi takto:

Pondělí - 1-0-0 Ranní plavání má spíše regenerační charakter. Po Sudetech minulou sobotu mám dost.
Úterý - 0-27,4-0 Na kolo zbyla jen chvilka, takže na Veveří a zpět za 1:05.
Středa - 1,4-0-8 Ráno jdu plavat s Kristýnkou a hlásíme ji na sobotní plavání, jelikož 1,5km přece zvládne:-) Já sám neplavu celou hodinu. Po 45 minutách jsem z vody, povídám si s trenérkou a studuji styl lepších prťavých plavců:-) Odpoledne závod LBP v superbahně Popůvek. Aspoň důvod proč ho jít malinko volněji:-)
Čtvrtek - 0-0-0 V podstatě volný den. Ráno mám tep 52. Netuším proč, únava by to být neměla, zdánlivě mi nic není. Odpoledne jen chvilka posilování.

Pátek - 1,8-0-5 Tělo na ranním tepu 52 trvá (kdyby to bylo zátěží, tak by po dni volna klesl na 45). Něco na mne leze? Necítám žádný příznak. Ráno si jdu zaplavat za 50min 1,8km, odpoledne jedu na běžecký závod A POPRVÉ V KARIEŘE VÍTĚZÍM! Ani to nemůžu zapít, bo jdu v sobotu na ten triatlon, kde asi nevyhraju:-)
Sobota - 1,9-90-21,1 Ranní tep 60. Asi nějaká nervozita nebo co:-) Grafilit HalfIronman. 20 metrů rozplavání započítávat nebudu:-) Večer rozebíráme podrobně s Kristýnkou její plavecký závod.

Ladný styl:-) Více fotek z Kristýnčina plavání je zde

Neděle - 0-0-7 Výklus. 7km za 34:12. Asi jste si všimli, že jsem svou trasu 5,4 opravil na 5 km. Sedmičku opravovat nebudu, ve své delší variatně opravdu sedm má, jak ověřilo trojí cyklo měření. V létě běhám kratší variantu, zatím nebudu zavádět jiné označení tratě. Jsem prostě konzervativní:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	41,1	3:37
Plavání	4x	6,2	2:45
Kolo	2x	117,4	4:14
			10:41

Zhodnocení: Po snaze o převahu kola v minulých týdnech se disciplíny "vyrovnávají". Myslím, že je to tak správně. Objem není nijak extrémní, myslím, že i to je správně. Na Grafilitu menší otazník nad kolem, jinak dobrý. Asi jsem se sebou spokojen. Uvidíme, co s tímto pocitem udělají Otrokovice.

Grafilit HalfIronman 09.06.2007

V pátek večer po příjezdu z Vysočiny si chystám věci na sobotu. Dávám Kristýnce tištěné propozice na dálkové plavání a přeji jí hodně štěstí na 1,5km trati. Zajišťuji jí i doprovod. Žena prý na závod nemůže, Kristýnku doprovodí děda. Za pár minut je Kristýnka zpět za mnou. Prý jestli si uvědomuji, že v plavání je starší zákyně? V kategoriích je docela zmatek. V basketbale ještě není mladší žákyně, v atletice poslední rok ano, v plavání je už starší. No sranda:-) Co to znamená? Starší žákyně startují ve 12:30 závod na 3 km. Omlouvám se Kristýnce, že jsem to nezjistil dopředu, plavat 3km je nesmysl, chystám se volat dědovi, že se nikam nejde. 3km je moc. Znám své dítě. Loni jsme spolu plavali delší štreky, po půl hodině jí dochází síly. Podivně soustředěná Kristýnka mi říká, že ona prostě plavat jde. Je přihlášená. Už v životě něco uplavala, tak proč by si to nezkusila? Přiznávám, zvyšuji hlas. Připomínám, že plave jednou, dvakrát týdně. Holky, co tam budou startovat, plavou i dvakrát denně. Dítě, které se mnou diskutuje, je nějaké vyměněné. Klidné. Odhodlané. Rozumné?!? Neví však, do čeho jde. 3km ještě nikdy ani neuběhla. A chce je uplavat. Ve studené vodě přehrady. Před spoustou lidí. Bude muset v pravou chvíli vzdát a to je často těžší než dokončit. Moc rád bych tam byl s ní. Nemůžu. Asi přišel čas na takovou zkoušku. Dobrá, zkus to. Držím palce.

V noci nějak nemůžu spát. Není to respektem před 1/2 ironmanskou tratí. Ale co, aspoň brzy vstávám a dorážím do Litovle. Zkouším dojet po pečlivě vyznačených šipkách na místo startu, což se mi nedaří a jsem šipkami docela zmaten:-) Nicméně zatopený lom nakonec nacházím jako jeden z prvních, potkávám Ječmínka, který má organizaci pevně v rukou:-) Záhy jsem pomalován číslem 4 a můžu čekat na start. Čekání zpříjemňuje příjezd Děvčete s doprovodem. Zachary je evidentně rád, že dnes bude běhat jen za hozenými klacky a nemusí na půlmaraton. Využívám volného času a zkoumám rozdíl mezi výší řidítek mého kola a Kouty Roberta Fojta. Opravdu je mám o dost výš, jsem takový turista:-) Tajně taky zkoumám, kde má Kuota namontován přídavný motorek, zatím jsem ho neobjevil:-)

Naposledy zavolám Kristýnce, ať jen prozkoumá, jak to na závodech chodí a v klidu vzdá. Budou i další závody:-) A vypínám telefon. Neopreny jsou povolené, je to prostě závod amatérů. Tak to má být? Na 1,9km je mi to fuk. Navíc když mé hubené dítě má plavat 3km v podstatně studenější přehradě. Do neoprenu se soukám na poslední chvíli. Cestou na start se mi daří zábavná věc - o nějaký binec na cestě si trochu rozřezávám nohu. Při rozplavání to docela pálí, snad se ranky rychle uzavřou.

Start. Plavou se tři kola s obejitím sudů u břehu po každém kole. Letos plavu poprvé v neoprenu. Vím, měl jsem si to zkusit, styl je oproti bazénovému plavání jiný. Jenže nějak nebyl čas:-) Kupodivu s neoprenem problém nemám. S brýlemi ano, vidím tak na deset metrů dopředu, bojky jsou mnohem dál:-) Zkouším poprvé plavat za plavcem přede mnou. Jde to. Snad mne vede správně. Po prvním kole spravuji brýle, hned je to lepší. Bohužel mi uplaval můj vodič a vzdaluje se. Na pronásledování nemám. Nacházím si svůj rytmus a v klidu si plavu. Jde to. Ani se nenadám a je tu třetí kolo. A moooc příjemný pohled. Nejsem totiž ani náhodou poslední:-) Voda je teplá, snad poprvé v životě cítím, že bez neoprenu by to bylo možná příjemnější:-) Časy 12:33-13:26-14:01. Tak rychle jsem nikdy 1,9km neplaval. No, možná nějaký metr chyběl. Každopádně můj čas je 131 procent času vítěze. Zatím nikdy jsem se ani na krátkém triatlonu nedostal pod 150 procent času vítěze, s plaváním jsem proto velmi spokojen, asi jsem se zlepšil:-).

První depo se mi nějak nedaří. Noha bolí, od vody opatrně jdu, neběžím. V depu už není Děvče! Škoda. Schválně jsem si dal kolo hned vedle ní:-) Pod neoprenem mám kombinézu, přesto se na kole rozjíždím až za 05:42. Toto depo je zjevně nejhorším výkonem dne:-)

Cyklistika se jede na dva okruhy. Druhý je asi kousek delší. Těším se, jak díky vzrůstající cyklistické výkonnosti budu předjíždět jednoho hobíka za druhým. Místo toho mne dojíždí závodník za mnou a snaží se ujet. Chvilku ho nechávám, ve stoupání si beru zpět svoji pozici. Poté se otevře výhled na dlouho dopředu. Nevidím žádného cyklistu:-) A najednou se přiřítí zezadu mladík a předjede mne. Ach jo. A to se snažím jet kolo docela ostře, mým cílem je průměr 30km/hod. Mohl bych kousek sjet Ječmínka? Houby. Na konci prvního kola ho potkávám. Má tak 12 minut náskok. Přesto svůj rychlostní průměr v prvním kole plním - 1:28:08. Druhé kolo je pro mne výrazně těžší. Začínám cítit rameno, nemůžu tak zalehnout do hrazdy. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo, na táhlých rovinkách se nedokážu vyhecovat. Díky tomu, že jsou kola "jen" dvě a všichni jedou dobře si připadám osamoceně. Až v přidané obrátce vidím dva cyklisty tak kilometr přede mnou. Do konce cyklistiky je však nedojedu. Druhé kolo 1:36:20. Opravdu bylo o kousek delší. A náročnější. Cíl 30km/hod nesplněn. Na kole to dnes nebylo ono, cyklistická forma ze Sudet je fuč:-) Přesto i s připočteným prvním depem je cyklistická část 126 procent času vítěze. To bych loni bral všemi deseti.

Druhé depo mi chystá velké překvapení. Kdo to sedí vedle mne? Šarina:-) Tak to nebyl na obrátce přelud. Není ve své kůži, asi křeč v noze, sotva se rozchází. Dávám si pivo a běžím. I s občerstvením druhé depo za 3:38. To už je lepší:-)

Půlmaraton se skládá ze dvou okruhů. Po pár metrech se nohy rozbíhají. Vybíhám z Litovle, kde se otevře pohled na víc než kilometr dopředu, nikoho nevidím. Rozhoduji se trochu se šetřit, koriguji tempo na odhadem "maraton za 4 hoďky" a běžím si na pohodu. Trať za chvíli mizí v lese, je tu fajn. Až na spoustu ovádů. Dobíhá mne Šarina, už je skoro v pohodě. Utíká. Tak to má být. A ejhle, zapomenutý závodník přede mnou. Běh mu činí problémy, šup a jsem zase o místečko vepředu:-) Oceňuji bohatě zásobené občerstvovačky i pro nás poslední, předbíhají mne závodníci z čela o kolo a už jsem taky v cílové bráně. První půlka běhu za 59:10. Dobrý. Navíc mám spoustu sil, pohodově si běžím dál. V polích opět nikoho nevidím. Po chvilce běhu lesem však zažívám překvapení - přede mnou je snad tříčlenná skupinka? Jen si doběhnu na přidaný "ocásek" a předběhnu si je. Už se těším:-) Pak vidím, že jeden z trojice je i Ječmínek. Asi bude zklamaný, když si takhle před něj přefrčím. Nedá se nic dělat, snad ho tato drobnost od startu v Otrokovicích neodradí. Tak se snažím pronést aspoň nějaké to hřejivé slovo a v příjemném odpoledním parnu běžím do cíle. Čas druhého kola 58:46 znamená, že se mi povedl negative split. Holt když je koho předbíhat, tak i nechtěně přidám:-) Běh je příjemným překvapením dne. Dlouho jsem nic delšího neběžel, přesto to bylo asi i díky volnějšímu tempu hodně v pohodě. A byla tam taková ta příjemná lehkost. No prostě ťap ťap:-) Jasně, ve srovnání se špičkou běh slona. Ale já jsem se sebou spokojen, přestože v běhu mám dnes netradičně 134 procent času vítěze, tedy nejhůř ze tří disciplín. Asi začínám být vyrovnaným triatletem:-)

V cíli jako první hledám telefon. Rozesmátá Kristýnka mi vysvětluje, že pochopitelně 3km uplavala a že jí bylo potěšením předplavat několik líných dospěláků. Čas 1:07 svědčí o jistém výkonnostním odstupu za nejlepšími, odvaha a odhodlání něco dokázat je však větším vkladem do života než nějaký čas. No, uvidíme...

Hele, Foreste, mám návrh na změnu. Postavíme proti tobě štafetu. Kristýnka poplave dvě nebo tři kola, já zbytek. Co ty na to? Nebo se bojíš basketbalistky ze šesté třídy? :-D

Jako dovětek bych se chtěl ještě vrátit k organizaci. Dušan Kyjanka je zkušeným triatlonistou, navíc majitelem firmy Grafilit. Prostě si řekl, že předvede perfektní organizaci a dokázal to. Plavání v krásné lokalitě, dokonale zabezpečené kolo, firemní peugeotky rozesety jako korálky po trati, policisté na problematických místech, dokonce na železničním přejezdu zaměstnanci Českých drah ve vestách. Zastavili by před čelem závodu vlak? Nevím, já ho nepotkal:-) Na běhu na občerstvovačkách skvělé týmy, které dopředu zjistili, co chci a v běhu(!) i mně vzadu podávali kelímky. To se pak jeden stydí přejít do chůze i na občerstvovačce. Moje zmatkaření při ranním vjezdu do Litovle bylo dáno tím, že jsem si šipek všiml na místě, kde se sbíhal běh s kolem a vyvodil nesprávný závěr:-) Také Dušanův komentář v průběhu celého závodu byl zasvěcený a zábavný zároveň :-). Prostě perfektní. 14.7 pořádá ve stejné lokalitě olympijský triatlon Grafilit Man. Plánuji sice BeskydTour, ale po sobotě jsem na pochybách. Rozhodně Grafilit můžu s klidným svědomím doporučit. Není to žádný místní pouťák, ale dobře zorganizovaný závod. Díky.