úterý, července 31, 2012

Týnišťské šlápoty 27.7.2012

Týnišťě byla loni moje první stovka. Silný a intenzivní žážitek. Proto není divu, že jsem se na ni vydal i letos. A opět nasbíral spoustu silných a intenzivních dojmů. Nemám žádné pěkné fotky ani sílu psát obvyklý typ reportáže, tak jen pár krátkých dojmů z horkého a extrémně bouřkového dne...


Předstartovní spánek:-) Já uprostřed:-)
O startu
První kilometry jsou hooodně divné. Dva tři. Skoro v čele závodu:) Aspoň tak poznávám běžce, které znám jen z fotek:)

O trase
Zdánlivě podobná loňské - přes Kralický Sněžník do Polska, pak Orlické hory a courání do Týniště. Ale úplně jinými cestičkami. Olaf avizoval, že zelená značka po česko-polské hranici povede borůvčím. Jsem chytrý, přestože má být v noci poměrně teplo, oblékám si tříčtvrťáky, podkolenky a kamzičí stezkou v klidu poskakuji skoro neprůchozím borůvčím z kamene na kámen. Mé oblečení mi však je houby platné, když docházíme k "Olafovu vlastnímu značení". Představte si hooodně prudký, hooodně dlouhý svah. Nepropustně prorostlý křovinama. Ve svahu co dva metry cedulka se šipkou. Jinak by se člověk ztratil. Přestože párkrát visím ve křoví za batoh, nakonec se mi daří projít. Dopíchaný od keřů od hlavy k patě. S drobně poškozeným oblečením. Tady by neobstálo ani oblečení speciálních vojenských jednotek.... Když už jsme konečně ve fádních Orlických horách, zde jsou pěkné cesty vysypány hrubým kamením. Asi abychom si to užili. Dobré je, že se podle toho dá orientovat na křižovatkách i bez značek. Naše cesta dál je pravidelně ta nejvíc kamenitá. Připočtěte k tomu nohy v bažině, nezbytné kilometry asfaltu a je to v podstatě komplet. Prostě standard :)

O počasí
Číšník: "Co si dáte?"
"Zatím espresso, nealko pivo a kofolu do půllitru..."
Číšník: "V jakém pořadí si to přejete?"
"No všechno naráz!"

Po dvou minutách - dal bych si to znova. Jenže to by zdejší obsluhu asi kleplo. Dám si něco o kus dál...

Prostě je příjemné teplo. Co víc si na výlet přát. Nemám rád zimu. A déšť.

O Olafokilometrech
Jeden Olafokilometr je dlouhý jako minimálně jeden normální kilometr, někdy i o dost víc. Není to však jen jednotka délky, ale též způsob, jak poutníka vychovat. Tedy např. - běžíte pět olafokilometrů z kopce stejně dloho, jako jste se předtím šourali pět olafokilometrů do kopce. Z toho můžete udělat různé závěry. Já udělal ten, že jsem se v kopcích děsně zlepšil :-)) Zkrátka a dobře 117 avizovaných Olafokilometrů=asi tak 123-125 těch normálních. Měl jsem gps, takže bych to měl vědět přesně, jenže...

Jak jsme nepodpálili Panoramu a nenabili gps
Skoro celou trasu jdu s Jardou Koptišem. Jako správní poutníci si vždy vytyčujeme další cíl a jdeme nekompromisně po něm. Třeba... měli bychom si dát nějaké pořádné jídlo. Koukneme do itineráře - za 10km hotel Panorama. Romantické jméno. Tam se najíme. Jak se Panorama blíží, míjíme pár hospod. Jenže my jíme až v Panoramě! Hlad se stupňuje a s ním i výroky. Jarda: "Jestli nám tam nedají najíst, tak ten hotel podpálím." A už jsme u hotelu! Chci dobít Garmina. Jenže hospoda je podivně potemnělá. Objevuje se servírka a říká, že nejde proud. Co teď? Navrhuji jít pár metrů k další hospodě. Jenže Jarda že ne, že už sedí! Začínám chápat. Jestli odejdeme, musí tu barabiznu podpálit. Sedám si zpět a diskutujeme, co nám mohou udělat bez proudu. Prý steak a opečené brambory. Plyn jede. Dobře. Čekáme hodně dlouho. Nicméně čekám odevzdaně. Nechci být žhář. Nakonec se jídla dočkáváme, platíme nekřesťanskou cenu a jdeme dál. Další hospoda je jen o pár metrů dál, je plná lidí. A stejně mám dobrý pocit z toho, že jsme nemuseli jeden z nejhorších hotelů v Orlických horách podpálit, přestože se mi díky této příhodě brzy vybíjí gps :-))

Jak jsem to málem zabalil
V motelu Skalka, na 92km (tedy správně olafokm, normálních km je víc:)) si tak přemýšlím, jestli se mi chce docházet nudných 25km do Týniště. Hledám si spojení veřejnou dopravou... a je rozhodnuto. Jdu pěšky dál. Ono se totiž do Týniště jede s třemi přestupy. A stejně bych nestihl poslední vlak. To se radši projdu. A jak se vzápětí ukazuje, poslední kilometry vůbec nejsou nudné...

O počasí II
"Kéž by zapršelo!" - věta přací
"Jéé, to je příjemný deštík!" - věta zvolací
"Zasraná bouřka!" - věta sprostá, v rachotu hromů však prakticky neslyšitelná...

O dešťové magii
Když nad vámi visí olověné mraky, máte dvě možnosti - obléci se hned anebo počkat až začne pršet. Když se v teple oblečete do teplého, bude vám o hodně víc teplo. Když se budete v prudkém dešti na louce dlouho oblékat, bude vám zima. Mám radši teplo, proto jsem přinutil naši skupinku k oblečení v závětří lesíku. Tento krok má o chvíli později neskutečný dopad - prší před námi, prší vedle nás, jen ne na nás! Mraky prostě vidí, že jsme na déšť připraveni. Jdeme hoodně dlouhou loukou. Kdyby tu pršelo, máme mokré boty. Olověné mraky na nás z výšky koukají a říkají si, ještě chvíli se pečte, my vydržíme. Hloupé mraky! Mám rád teplo. Vyzráli jsme na ně naší oblékací magií... Když už lije vlevo, vpravo, vepředu i vzadu, začínájí blesky křižovat krajinu blíž k nám. A my se blížíme k bodu, ze kterého mám fakt strach.

O osudové rozhledně
Všichni už Olafa známe. Jakmile vede trasa poblíž jakékoli rozhledny, určitě k ní půjdeme a na jejím vrcholu bude tužka s kontrolou. I kdybychom měli z trasy odbočit. No, to už jsme dnes zažili, v noci jsme lezli na jednu kymácející se dřevěnici a ve dne si zašli pro změnu na kovovou průhlednou. Cožpak o to, výhled z nich bývá pěkný. Jenže teď je obloha plná blesků a my už pár kilometrů vidíme vysoký stožár. Kovový. Na něm navěšené anteny. Téměř jistě slouží i jako rozhledna. A stoprocentně je tam kontrola. Pořád přemýšlím - lze na ni v bouřce lézt? Přežiju to? Nevím. Fakt nevím, co dělat. Ale co to? Pod rozhlednou auta. Ona je to fyzická kontrola! Nahoru se neleze! Uffff. Připadám si jako znovuzrozený:-)) Na oslavu záchrany života si dávám pivo. Alkohol rychle proniká do krve, začíná mi být všechno jedno. Začíná pršet. No a? Začíná otřešná, prudká bouřka. No a? Do cíle je to jen kousek. Bundička nestačí, navlékám pláštěnku z Tesca. A jsem zcela v pohodě :-)

Průhled dolů kovovou rozhlednou:-)
LED Lenser H7
Ano, už od Krakonošky mám novou čelovku. Úžasnou. 170 lumenů, dosvit 180 metrů. A od této akce vím, jaký dosvit má v prudké bouřce - tedy má dosvit přesně po lýtka Radka Mareše, to je asi dva metry. Svítit s ní po stromech, zda tam není značka, je zbytečné. Nic není vidět. Ano, tolik prší. Vím, neuvěřitelné. Naštěstí poslední úsek lesem známe, odevzdaně jdeme potokem tekoucím v místech, kde loni byla cesta. Vstříc Týništi....

O botách
Mám na nohou nové Brooks Cascadia. Výprodej, tedy model 6, koupený přes internet. Obouval jsem je s obavami, přestože jsou "moje" číslo, přišly mi malé. Ale ony jen mají trochu jiný tvar, obstály na výbornou. Přes vedra, mokré louky a závěrečnou cestu potokem žádný významný puchýř. Jeden pidi zárodek odchycen ve stadiu pokusu. Do Alp pojedou tyto boty.

Týniště!!
Za 24:18 konečně v cíli! Zajímavostí je, že umístění je stejné jako loni:-) Co k tomu dodat? Spokojenost. A zajímavý pocit - klidně bych ještě pár hodin šel:-)


 Poutník v cíli :)

Tříčlenná cílová skupinka
Poděkování
Závěrem bych rád poděkoval za doprovod dvojici Jarda Koptiš a Radek Mareš. A pochopitelně Olafovi za zorganizování tohoto intenzivního zážitku. Natolik intenzivního, že pevně doufám ve svoji účast i příští rok. Už jsem dokonce viděl i návrh trasy, zajímavá :-))

Výsledky

V bouřce řada lidí vzdala kousek před cílem. Můžete si o tom přečíst třeba zde nebo pro mne zcela neuvěřitelný zápisek zde.

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Opět skvěle napsáno Vláďo...gratuluju k pěknému času.
mapo

Renda řekl(a)...

Skvělé, skvělé, skvělé. Článek, výkon, čas, odhodlání. Gratuluju.


Ještě že jste nám ten zarostlej krpál prošlápli a my se už nemuseli tak prodírat křovinama :-) Panorama byla fakt co se jídla týče zoufalost. Když jsme tam došli, tak elektrika šla, ale zase jim došly obě polévky.

Vl001 řekl(a)...

Díky oběma:)

Martino, poznámka o čase mne pobavila. Kdybyste s Pavlínou neměly v nohách to, co jste měly, byly byste v cíli v mnohem pěknějším čase:)

Rendo, máš někde poznamenáno, kdy jste kde byli? Myslím, že to bylo za námi jen kousek...

Anonymní řekl(a)...

s Jardou je legrace...víc jak 1/2 Hanče a Vrbaty jsme zvládli spolu...bylo to skoro furt z kopce dolů.
Radek je moc rychlej, s tím jsem zvládla jen 1. kopec na Ponitrianskej 100 loni...pak prásknul do bot
Olafokilometry - to fakt sedí...
Napsal jsi to moc pěkně.
mapo

Renda řekl(a)...

Bohužel jsem všechny papíry odevzdal v cíli a zapomněl jsem si o ně říct zpět. Ale v tom motelu na 92km jsme byli v půl osmé. Tak bych řekl, že jste byli tak dvě hodiny před námi. Asi jak máte dlouhý nohy, tak vám to hrozně rychle chodí. Nebo jste i běhali?

Vl001 řekl(a)...

Běželi jsme jen malé kousky. Zrovna motel nemám přesně zapsaný, ale byli jsme tam krátce po 17.hod a dost dlouho jsme tam seděli, na 102,5 km jsme pak byli v 19:30. Bouřka vám opravdu začla v dost nevhodnou dobu...

Renda řekl(a)...

Kdyby nás ta bouřka přepadla až za tou poslední rozhlednou a loukou, tak věřím,že jsme to pak došli. Ale nám se hrozně nechtělo přes tu louku :-)

12HonzaDe řekl(a)...

Jak to vsude ctu, muselo to bejt velkolepy... ovsem ja, kterej jsem schopnej zabloudit i na okruhu bych musel mit orientacne zdatneho partaka... legrace je, ze kamaradi jsou na tom tak podobne:)..
moc hezky, vtipny, gratulace!!! 12:)

Vl001 řekl(a)...

Honzo, díky. Na orientaci stačí gps ;)

Anonymní řekl(a)...

Hezkej komentář! Díky za zábavu a vzpomínku! A fakt se mi líbí ta nová SI jednotka, Olafokilometr. Plně se k ní přidávám. Viz i má zmínka o déce z Mezilesí do Němovova v http://novykopisty.blog.cz/1207/v-roli-paseraka-nebo-spis-spatneho-finance . Mě fááákt stačilo těch 60 olafích (mejch cca 70) km.

Ječmínek Máselník řekl(a)...

kvůli Tvému blogu jsem se pinožil na ironmanu a teď už cítím cukání kvůli tomuhle. Asi to tady přestanu číst :-D

Vl001 řekl(a)...

No já to po sobě nečtu vůbec :-D Ale projít se klidně běž ;)