Pražský střední triatlon (Bigman) 6.7.2012

Při plánování letošní sezony jsem si říkal, že jeden delší triatlon bych mohl zase zařadit. Delším obvykle myslím ironmanské distance, asi jediným kandidátem byl Moraviaman, ale ten se přece jen termínově bije s Krkonošemi.  Takže jsem začal koukat po půlkách. Těch je víc, jenže opět žádná neseděla termínově. Až jsem si vzpomněl, že existuje Bigman. Závod, který se sám prohlašuje za mistrovství světa, zatím v žádném ročníku nedokázal přitáhnout velký počet účastníků, má trochu podivnou pověst. Ale je tu kromě im distancí i půlka, začátkem července, to by mohlo být teplo, tak už v lednu platím startovné.

Poloviční distance nejsou vzdáleností, která by děsila. V limitu 8,5 hodiny by tento závod zvládla i pověstná Vojtěchovského bába s kozou. Na závod proto vůbec netrénuji, všechny síly věnuji přípravě na TDS. Když dva týdny před závodem zjišťuji, že můj tréninkový deník eviduje od začátku roku 3 km plavání a 269km kola (vše s Kristýnou), vyhlašuji poplach. V předposledním týdnu jdu dvakrát sám na 70km kolo, aspoň si osedět zadek. Zařazuji několik venkovních plaveckých pokusů o znovu připomenutí kraula. V běhu jsem na tom líp – 720km běh a 300km chůze je sice hodně pod čísly minulých let, ale půlmaratón zřejmě zvládnu bez chůze. Prostě se prohlašuji za závodu schopného.

 Závod je v pátek, vyrážíme už ve čtvrtek zkratkou přes Plzeň, kde se Kristýna na chvíli vrací k dálkovému plavání. Odpoledne už sledujeme dojezd xterry v rámci Bigmana, prozkoumávám parkování, prezentuji se, vše funguje překvapivě dobře. V pátek ráno dorážíme na místo startu o půl sedmé. Moc se mi to nelíbí, když start je v 9.45, ale pořadatelé chtějí  v 7:30 uzavřít depo, aby se půlkaři nepletli do cesty ironmanům. No budiž. Start ironmanů se nějak protahuje, dozvídám se důvod – po bouřkách Vltava hodně teče, v plavání je změna, poplave se jen po proudu. Něco přes 2km. My půlkaři poplaveme později shodnou trať. Na facebooku jsem sebevědomě prohlásil, že tentokrát bych chtěl být v cíli dřív než Petr Vabroušek. Jenže to jsem neznal tratě. Poplaveme stejně, na kole pojedeme 5 okruhů z 9 ironmanských (tedy 100km), poběžíme opět 5 kol z devíti (tedy cca 23,5km). Dobře, ani dnes teda s Petrem závodit nebudu, s těmito počty to nejde. Mám velkou obavu z kola, jede se po Strakonické 5km rovina, pak na dalších 5km je 170m převýšení. Snad to nepojedu čtyři hodiny. No, nejspíš jo:-(. Ale čert vem čas - kéž bych to aspoň ujel:-) Ironmani mizí na cyklistickou část, sluníčko praží a teplota stoupá…

Tato přerostlá multikára nás nadvakrát odvezla

 Konečně nás pidináklaďáček veze na start plavání. Vařím se na břehu v neoprenu, chvíli před startem jdu do vody. Řeka opravdu hodně teče. Coby zimní plavec vím, že proud je prostě silnější dál od břehu, využívám své výšky a jdu si stoupnout co nejdál od břehu. Pochopitelně se necpu dopředu, jsem asi v půlce startovního pole, jen nejdál od břehu. Jenže najednou mne strhává proud. Je fakt silný, vrátit se nepůjde, nese mne to už i před první skupinku... Slyším startovní pokyn a tak nějak si uvědomuji, že jsem poprvé v životě v čele triatlonového závodu:-) Co na tom, že nechtěně. Makám jako barevnej, aby to chvilku vydrželo. Deset metrů, dvacet… brzy mi dochází dech. Plavci se přede mne ženou i ve slabším proudu. Ale kus jsem v čele byl, možná to bylo přes sto metrů:-). Pravda, bylo by to lepší posledních pár metrů závodu, ne prvních, ale co už se mnou. Rozdíl mezi teplotou vzduchu a vody je veliký, mlží se mi brýle. Plavu už blíž u břehu kvůli navigaci. Pár plavců mne předplavává středem. Okoukali moji fintu. Čistím brýle a vydávám se taky doprostřed, už jen na kousek. Z vody vylézám po 20 minutách, za mnou už jsou jen dva plavci. A stejně bych svým časem mohl klidně změřit síly i s novým českým rekordmanem na 1500VZ. Prostě jsem spokojen, hurá dál:-)

Nám starším z vody pomáhají :-)

Makám do depa. Nicméně depa zůstávají mou slabinou:-)

Jako obvykle rozvážně pomalé depo a mizím na kolo. Rozjíždím se po široké Strakonické překvapivě rychle. Na komputeru neustále číslo přes 30. Divný, ale neřeším to,  jsem zvědav na stoupání. Už je tu, stoupám, stoupám, furt čekám, kde bude pořádný kopec a vono nic. Otočka a zpět. To je všechno? Vidím v protisměru Petra Vabrouška, nemůžu si pomoct, ale působí to na mne emotivně. Jsem po dvou letech na pořádném triatlonu. Sluníčko, teplíčko, Petr v čele, tak nějak to má být. Točím do druhého kola. Už? Vytahuji nějakou tyčinku, zvolňuji a krmím se. Předjíždí mne Petr, povzbuzuje mne:-) Asi abych to při rozdílu rychlostí vůbec slyšel, trochu zpomaluje. Může si to dovolit, dnes tu nemá opravdového soupeře. Druhé kolo za mnou, chci vodu. Podává mi ji Kristýna. Hned se  vodou polévám včetně obličeje… a on je to jonťák:-) Jsem tak koncentrovaný na svůj výkon, že to ani pořádně nevnímám:-) Jedu a víc si všímám zabezpečení trati. Každý nájezd hlídá policie, trasa je neprodyšně uzavřena. Jak sem pořadatel tolik policistů (možná 30?) dostal, to netuším a je mi to jedno. Každopádně dělají svoji práci skvěle – na trať opravdu naprosto nikoho nepustí. Vidím nějakého místního nešťastníka, který se snaží najet k domu, je okamžitě zastaven. Za celou dobu závodu policisté pouští projet pouze dvě houkající sanitky ( ne se závodníky :-)). Silnice je na české poměry dobře udržovaná, sjezd není technický a ani na něm nejsou žádné problematické nerovnosti. Je to asi nejbezpečnější triatlonová cyklotrasa, po které jsem kdy jel. Proč je tu vlastně tak málo účastníků? I startovné je nízké, já platil 800 a to můžu požádat o vrácení 700, pokud dokončím v limitu:-) 24 startujících ironmanů a 28 půlkařů jsou na tento závod fakt zbytečně málo,  nechápu, proč si ho nevyzkouší v rámci přípravy víc cyklistů, běžců nebo klidně volejbalistů... :-) No nic, vraťme se do pátého, posledního kola. Měl bych mít cyklistiky plné zuby a ono nic. Pochopitelně soupeři jsou většinou rychlejší, ale jede mi to tak nějak samo. Ve stoupání uvažuju, jestli bych dnes ujel i 9 kol. Docházím k překvapivému závěru – dneska by to šlo:-) Dneska bych byl schopen dokončit ironmanské distance. Už ta myšlenka je neuvěřitelně sebeuspokojující. Skoro se mi nechce z kola. Ale musím, jsem přihlášený jen na půlku:-). K depu přijíždím o fous po 3:30. Tedy o pětiminutový fous. Jsem se sebou velmi spokojený, vysoce jsem překonal svá očekávání. A je mi úplně jedno, že jen tři půlkaři mají horší čas ….

Vyrážím na kolo

 Není nad projížďku v teple

 Jediný stín na trase :-)

Druhé depo opět pomalé. Mažu nohy vazelínou, vezme to jen minutu navíc a zabrání případným puchýřům. Vybíhám, na běh se těším. Mám velkou motivaci běžet. Motivuje mne počasí.  Teplota je cca 33-34 stupňů, více by bylo lépe, ale toto stačí na to, abych dřív nebo později začal míjet pochodující zombíky. Když vydržím běžet. Snad to půjde:-) Pochopitelně nevyrážím tempem 5 min/km jak před pár lety, ale o fous přes 5:30. Přijde mi to pomalé, nevidím nikoho pomalejšího:-) Ale to je jen dojem ze začátku, brzy se ukazuje, že pomalejších je tu dost. Okruh je jednoduchý – po stezce k občerstovačce, výběh nad koleje a po druhé straně podél barrandovské skály zpět.  V druhém kole mne míjí Petr, prohodíme pár vět. Když mne pak opouští směrem vpřed, překvapuje mne, že rozdíl rychlostí je relativně malý. Po kilometru má na mne tak 100m, i po dalším kilometru ho ještě vidím. Dodává mi to další motivaci. Ve třetím kole konečně začínám dost předbíhat. A užívám si to:-) Kristýna mi podává mé občerstvení, popravdě by ani nebylo potřeba, na občerstvovačkách je slušný sortiment. Ve čtvrtém kole vysvětluji klukovi na zadní občerstvovačce, že si kelímek klidně vezmu z pultíku, nemusí mi ho podávat. „Ale takhle je to rychlejší“, odpovídá. Těší mne to. Ono to tak má být a navíc mi tím dává najevo, že mne považuje za závodníka. Upřímně – pořád běžím, ve srovnání s většinou ostatních rychleji, možná fakt vypadám jak závodník:-). Stín na stezce se prodlužuje, teplota pomaličku klesá. Jít celého ironmana, krásně bych ti to ochlazení pomaličku užíval. Takto zrychluji, poslední kilometr jdu jediný pod 5min/km a jsem v cíli. Totálně spokojený. Běžecký čas 2:13 – běh je jako obvykle mojí nejlepší disciplínou, přestože mám dispozice spíše k dalším dvěma disciplínám:-). V plavání byli pomalejší jen 2 závodníci, na kole 3, v běhu 12 soupeřů. Celkový čas 6:15 znamená, že na opravdové půlce by můj čas byl pod 6 hodin. A říkejte si co chcete, to jde. Navíc ve mně tento výkon probudil chuť ještě jednou zkusit plné distance. Třeba by to šlo na Bigmanu pod 12 hodin. S tímto specifickým plaváním:-) Ale já bych radši jinam. Možná o tom napíšu…

Dnes nám to sluníčko svítí, že? :-)

 

Musím ještě jednou pochválit organizaci – za 800Kč má tento závod úžasný poměr cena/výkon.  Vůbec nepovažuji za možné jít si vyzvednout těch 700 zpět :-). Věřte nebo ne, ale ve srovnání třeba s Českým pohárem v OTT v Telči před týdnem je organizace Bigmana mnohem kvalitnější. Tedy s jednou  výjimkou – zpracování výsledků. Dnes by prostě čipy a zveřejnění výsledků na internetu v den závodu mělo být standard. Takto se až o několik dnů později dozvídám, že jsem mohl jít poprvé ve své triatlonové karieře na stupně vítězů.  V Praze se kategorie vyhlašují a já jsem mezi čtyřicátníky druhý. Škoda, že vyhlášení bylo tak pozdě a my spěchali domů. Tu chvilku na bedně bych si užil. Být druhý na pěkném závodě prostě potěší.