Víte, když začínala Kristýnka s basketbalem, pořád chodila s otázkami. Jak se to vlastně hraje. Kdy a kde jsem všude hrál. S jakým číslem. Strašná fůra otázek. Pak jednoho dne přišla s tím, že dostávaly dresy. A že si vzala samozřejmě pětku. Moji pětku... Dítě pochopitelně nedomyslí, co vše v takovou chvíli dospělému proletí hlavou. Myšlenkami o pokračování rodu počínaje, a třeba i nenaplněnými ambicemi konče. Každopádně je těžké nebýt v takovou chvíli na měkko.
Terča nemá moc na co se ptát. Volejbal jsem závodně nehrál. No ale čekám na ni nedávno po tréninku a sotva otevřela dveře od auta, už spustila: "Tati, dostávaly jsme dresy. Mám samozřejmě tvoji pětku, KOUKEJ!".
Koukám. Holčičky to prostě s tatínkama umí:-) Dnes měl dres se lvíčkem premiéru. A šlo mu to.
Inu, jsme dobrý tým. Samé pětky. Myslím, že ty dvě moje malé velké pětičky to dotáhnou dál než já. Držím jim palce! :-)
5 komentářů:
Tak ať mají holky s těma pětkama na dresu štěstí.
Vidím, že rodiče jsou skoro všichni stejní :-). Také jsem synovi, než začal hrát hokej, naznačil, že jsem měl dres s číslem 8 a také si vybral dres s tímto číslem :-).
Hlavně ať se holkám daří !
Je to moc pěkné. Není co dodávat :-)
Také jsem míval 5 (ve fotbale).
Já se v mládí pětkám vyhýbal jak jen to šlo...
Jsem zvědav, jestli se budu také těšit z toho, že někdo jde v mých šlépějích.
Hezky sis holky uhnětl :-)
Okomentovat