Po třetí hodině nabírám neobvyklého spolucestujícího - Explosera, pravidelného Hejkalova čtenáře. Jede se rozloučit a zároveň zahájit velkou šňůru - co týden, to závod. Jsem zvědav, jak bude fungovat akumulace:-) Na místě jsme včas, příchozí obchází v reprezentační šusťákovce oblečený Pavel Hotař a rozdává podivný pamflet o ukradeném závodě. Jsem z dalekého Brna a nepřísluší mi hodnotit záležitosti Vysočiny. Tentokrát udělám výjimku - Pavle, fuj!
To už sledujeme závody dětí. Docela mne zajímá, zda poběží Lubošovy holky. Jo, poznávám je:-) Běží obě a obsazují místa na stupních vítězů. Výborně! Je skvělé být svědkem toho, že rodinná tradice pokračuje.
Při startu hlavního závodu si dávám cíl neskončit poslední. Víte, dnes jsem raději neměřil ani tepy, ani teplotu. Jsem na tom mnohem hůř než v Paříži, procházky ve studeném vzduchu mi moc neprospěly. Ale snad doběhnu. Běží se mi však opravdu špatně. Dvakrát zařazuji speciální typ přestávky zvaný kašlačka. Prostě kašel mne zohne do předklonu, vykašlu přebytečnou část plic a můžu běžet dál:-) Všichni mí obvyklý soupeři daleko vepředu, snažím se udržet tragédského trička BuckTheBuga, to se mi však nedaří, v půlce mi utíká:-) Tak mne napadá, že jediný blogger, se kterým jsem ještě neběžel, je Koyama:-) Ve třetím kole mne předběhne mladičký vedoucí závodník o kolo, chvíli poté ještě jeden. No, jen dva, dobrý:-) Cíl za 41:41 je jeden z nejhorších výsledků na Vysočině. Ale doběhl jsem. Dnes jsem musel doběhnout...
Při zpáteční cestě dostávám sms zprávy o dramatickém vývoji basketbalu. Gambrinus nakonec vyhrál v prodloužení! No bezva. Změřím si teplotu - 38,2 a jdu si konečně lehnout. Asi už jsem v té posteli měl pár dnů být. Ale myslete si co chcete, já na Hejkalův memoriál musel.
Na závěr ještě speciální tabulka. Pokud do ní budete chtít zařadit (či vyřadit), stačí říct:-)
8 komentářů:
Pěkné! Chápu, že jsi musel běžet a upřímně přiznávám, že při přečtení toho, že Lubošovy holky obě běžely, mi malinko zvlhly oči.
No a ještě jsme s nepotkali, ale závod už jsme spolu běželi. Loňské noční proběhnutí Prahou.
Tak a teď se jdu podívat, jestli ty holky brněnský vyhrajou.
Aha, přece jen - na dětském běhu. Tak to jo:-)
V001, mladý běžec, který Tě předběhl a závod vyhrál je můj syn Vojtěch Kalina. V roce 2005 vyhrál kategorii starších žáků v Běžci Vysočiny, cca rok a půl běhá mílařské tratě za SKP Hvězda Pardubice, míří do vytrvalostní kategorie. V sobotu 4.4 byl 7 na MČR v Jablonném nad Orlicí ( kros ) v kategorii juniorů, ve středu 9.4. si podruhé v této sezóně vylepšil osobní rekord na 5 km o cca 15 s. V pátek po závodě jsem hod odvezl do Prahy a odtud pokračoval v 22:00 hod. do Itálie.
Měl dvě přání a úžasnou motivaci, zúčastnit se memoriálu Luboše Svobody, mého kolegy, našeho přítele a úžasného člověka a oslavit naše společně strávené běžecké chvíle co nejlepším výkonem a případně vítězstvím. Oboje se mu splnilo a byla to nádherná emotivní oslava Luboše. Děkuji Vám všem, kteří nosíte luboše v srdci. Ja(c)K BRONX
2 Ja(c)K - díky za krásný příspěvek. Tvůj syn je velký talent, jsem rád, že se mu povedlo vyhrát právě tento závod a já mohl být u toho, byť o kolo zpět:-)
V takovém stavu zaběhnout takový čas, Hejkal by měl z tebe raost!
A teď se hlavně pořádně uzdrav !
Koukám, že jsi pěkně zariskoval :)
Já jsem si netroufnul. Při vyšším tempu mě to ještě pořád pobolívá a nerad bych si zopáknul další 3 týdny bez běhání. Takže snad příští rok ...
Běžel jsem tentokrát symbolicky na Hejkalův čas v roce 2000 - 39:36, s nímž jsem se dostal do 1. poloviny celkového pořadí. V tabulce chybí ještě loňský Hejkalův čas - 40:01.
2 Exploser - díky, doplněno.
Okomentovat