BBP Ráječko 16.2.2008

Jako obvykle závod začíná doma tajenkou. Půjde Terča? Dokonce vstává. Jenže... kouká po mamince... ta asi nepůjde... no tak to se Terči přestává chtít. No uznejte, bez divácké podpory, kam by se nadějná volejbalistka hnala. Bude doma a basta.

Možná udělala dobře. Míříme s Kristýnkou do Ráječka, venku -7. To snad letos ještě nebylo. Jakoby to nestačilo, při vjezdu do Ráječka začíná drobně sněžit. Jdeme se rozběhat, je tu vánice. Předžákovské kategorie si v tom v klidu běhají, my v tom nějak nevidíme na krok, jdeme radši do tepla. Kristýnka jako obvykle vede řeči o tom, že jela zbytečně. V takové zimě neudělá přeci dobrý výsledek. Je podzimní typ. Nebo jarní? :-) Postupně se ukazuje, že vánice byla jen takový reklamní vzorek. Za pár minut je pryč. Žactvo už startuje bez sněžení. Mladších žaček je jen šest. Kdyby Terča nezmrzla, měla by spoustu bodů:-) Starších žaček je deset, už mizí v dáli. Kristýnka rozvážně na posledním místě. Skončí poslední? Při návratu od železnice je ještě poslední, ale je vidět, že se chystá na soupeřky. Jedna z nich je nachlazená, což útok usnadňuje.

Začátek útoku na krásné osmé místo.

První předbíhá v mírném kopečku a mizí znovu za zatáčkou. Zvládne i tu druhou? Atletky už finišují do cíle, kdo se objeví osmý? Kristýnka. Bezva. Finišuje jako o život, uklidňuji ji, že soupeřka je daleko. Osmé místo získáno, jdeme se schovat do tepla. Teď ještě chvíle napětí - kam se Kristýnka propadne v celkovém pořadí ze čtvrtého místa? Propadá se na třetí místo:-) Jasně, jen prozatímní, ale i tak to potěší. Co teď, poběží Kristýnka pětku? Má dospívající slečna mne dnes překvapuje zralým úsudkem a rozhoduje se neběžet. Velmi jí to schvaluji. Přijdou hezčí dny. Půjde vůbec někdo běhat? Jasně, já. Ach jo:-)

Při rozběhávání se mi zdá, že moje NB na čerstvém poprašku docela kloužou. S lítostí vzpomínám na Mizuno WR10, ty jsou však doma. No, snad to přežiju. Ale najednou - nápad. Vždyť já mám v kufru jiná Mizuna, zbrusu nové Elixiry. Hned je zkouším, zdají se mi být lepší. Poběžím v nich. Počasí se trochu polepšilo, vykouklo sluníčko, možná jsou už mínus tři. Na startu rekordní účast, i moje body se zdají být v kýblu:-) Začínám proto rozvážně, není kam spěchat. Trať je opět nová, tentokrát dost do kopce. Jakmile stoupání přitvrzuje, začínám předbíhat. Jenže - není moc kudy. Po polní cestě už se v protisměru řítí rychlíci z čela závodu. Trať má prostě opět mouchy. No, co se dá dělat. Už se řítím po rovince zpět do Ráječka, fučí silný protivítr. Předbíhá mne Jiřinka, za ní se však nedá před vichrem schovat, navíc mi hned utíká:-) Závětří za mnou však využívá slušná skupinka běžců, které postupně předbíhám. Vezu je jak mašinka. No kam bych se schoval já? Nikam. Odtáhl jsem celou rovinku a jsem docela naštvaný. Co s tou skupinkou? Do kopce přidávám, skupinka se trhá, já jim všem utíkám! Prima pocit. Já vím, medaile za to nebude, ale na závodě to potěší. Namlsaně vyhlížím před otočkou dalšího soupeře. Milan v dálavách, Sváťa daleko, ach jo. A přece - Milda Bayer. Skalp zkušeného ironmana by potěšil. Má náskok možná 50 metrů, dobíhám ho snad dva kilometry. Postupně předbíháme pár odpadlíků, v klesání Mildu předbíhám. V náběhu na rovinku se chce za mne schovat. Jenže když si za mnou odpočine, znám jeho vůli, kterou umí dát do finiše. Nedá se nic dělat, musím mu utéct. Daří se, vytvořila se mezera. Mám docela dost. Přede mnou skupinka, kterou vede Hugo. Že bych se za něj schoval? Dobíhám je skoro celou rovinku, jenže jakmile se mi konečně daří mezeru stáhnout, nechce se mi schovávat. Zkouším i Hugovi utéci. Pamatuji si jeho závěr z Kanic, nesmím nechat souboj až do finiše. Mírný kopeček a zatáčky mi umožňují získat rozhodující náskok, pro jistotu i cílovou rovinku běžím naplno. Jeden nikdy neví:-)

Finiš:-)

Jsem v cíli a přestože jsem v hloubi pole, mám z dnešního závodu dobrý pocit. V druhém kole jsem si fakt zazávodil, zatím asi nejlepší závod letošního ročníku BBP. Potvrdí to i výsledky? Téměř jo. Čas na trati delší než 10km (věřím, dost přes 10,5) s převýšením v každém kole 170m (to se mi nezdá, nejsou to hory) je 46:50. Slušný. 117 místo z 212 startujících znamená, že jsem za sebou zanechal v tomto ročníku rekordních 45 procent účastníků. Odstup za Danem procentuálně letos nejmenší. I čísla potvrzují subjektivní spokojenost. Sportester opět popletený - průměr 151, max. 163. Uvidíme, co ukáží rovinaté Modřice.