neděle, února 17, 2008

BBP Ráječko 16.2.2008

Jako obvykle závod začíná doma tajenkou. Půjde Terča? Dokonce vstává. Jenže... kouká po mamince... ta asi nepůjde... no tak to se Terči přestává chtít. No uznejte, bez divácké podpory, kam by se nadějná volejbalistka hnala. Bude doma a basta.

Možná udělala dobře. Míříme s Kristýnkou do Ráječka, venku -7. To snad letos ještě nebylo. Jakoby to nestačilo, při vjezdu do Ráječka začíná drobně sněžit. Jdeme se rozběhat, je tu vánice. Předžákovské kategorie si v tom v klidu běhají, my v tom nějak nevidíme na krok, jdeme radši do tepla. Kristýnka jako obvykle vede řeči o tom, že jela zbytečně. V takové zimě neudělá přeci dobrý výsledek. Je podzimní typ. Nebo jarní? :-) Postupně se ukazuje, že vánice byla jen takový reklamní vzorek. Za pár minut je pryč. Žactvo už startuje bez sněžení. Mladších žaček je jen šest. Kdyby Terča nezmrzla, měla by spoustu bodů:-) Starších žaček je deset, už mizí v dáli. Kristýnka rozvážně na posledním místě. Skončí poslední? Při návratu od železnice je ještě poslední, ale je vidět, že se chystá na soupeřky. Jedna z nich je nachlazená, což útok usnadňuje.

Začátek útoku na krásné osmé místo.

První předbíhá v mírném kopečku a mizí znovu za zatáčkou. Zvládne i tu druhou? Atletky už finišují do cíle, kdo se objeví osmý? Kristýnka. Bezva. Finišuje jako o život, uklidňuji ji, že soupeřka je daleko. Osmé místo získáno, jdeme se schovat do tepla. Teď ještě chvíle napětí - kam se Kristýnka propadne v celkovém pořadí ze čtvrtého místa? Propadá se na třetí místo:-) Jasně, jen prozatímní, ale i tak to potěší. Co teď, poběží Kristýnka pětku? Má dospívající slečna mne dnes překvapuje zralým úsudkem a rozhoduje se neběžet. Velmi jí to schvaluji. Přijdou hezčí dny. Půjde vůbec někdo běhat? Jasně, já. Ach jo:-)

Při rozběhávání se mi zdá, že moje NB na čerstvém poprašku docela kloužou. S lítostí vzpomínám na Mizuno WR10, ty jsou však doma. No, snad to přežiju. Ale najednou - nápad. Vždyť já mám v kufru jiná Mizuna, zbrusu nové Elixiry. Hned je zkouším, zdají se mi být lepší. Poběžím v nich. Počasí se trochu polepšilo, vykouklo sluníčko, možná jsou už mínus tři. Na startu rekordní účast, i moje body se zdají být v kýblu:-) Začínám proto rozvážně, není kam spěchat. Trať je opět nová, tentokrát dost do kopce. Jakmile stoupání přitvrzuje, začínám předbíhat. Jenže - není moc kudy. Po polní cestě už se v protisměru řítí rychlíci z čela závodu. Trať má prostě opět mouchy. No, co se dá dělat. Už se řítím po rovince zpět do Ráječka, fučí silný protivítr. Předbíhá mne Jiřinka, za ní se však nedá před vichrem schovat, navíc mi hned utíká:-) Závětří za mnou však využívá slušná skupinka běžců, které postupně předbíhám. Vezu je jak mašinka. No kam bych se schoval já? Nikam. Odtáhl jsem celou rovinku a jsem docela naštvaný. Co s tou skupinkou? Do kopce přidávám, skupinka se trhá, já jim všem utíkám! Prima pocit. Já vím, medaile za to nebude, ale na závodě to potěší. Namlsaně vyhlížím před otočkou dalšího soupeře. Milan v dálavách, Sváťa daleko, ach jo. A přece - Milda Bayer. Skalp zkušeného ironmana by potěšil. Má náskok možná 50 metrů, dobíhám ho snad dva kilometry. Postupně předbíháme pár odpadlíků, v klesání Mildu předbíhám. V náběhu na rovinku se chce za mne schovat. Jenže když si za mnou odpočine, znám jeho vůli, kterou umí dát do finiše. Nedá se nic dělat, musím mu utéct. Daří se, vytvořila se mezera. Mám docela dost. Přede mnou skupinka, kterou vede Hugo. Že bych se za něj schoval? Dobíhám je skoro celou rovinku, jenže jakmile se mi konečně daří mezeru stáhnout, nechce se mi schovávat. Zkouším i Hugovi utéci. Pamatuji si jeho závěr z Kanic, nesmím nechat souboj až do finiše. Mírný kopeček a zatáčky mi umožňují získat rozhodující náskok, pro jistotu i cílovou rovinku běžím naplno. Jeden nikdy neví:-)
Finiš:-)

Jsem v cíli a přestože jsem v hloubi pole, mám z dnešního závodu dobrý pocit. V druhém kole jsem si fakt zazávodil, zatím asi nejlepší závod letošního ročníku BBP. Potvrdí to i výsledky? Téměř jo. Čas na trati delší než 10km (věřím, dost přes 10,5) s převýšením v každém kole 170m (to se mi nezdá, nejsou to hory) je 46:50. Slušný. 117 místo z 212 startujících znamená, že jsem za sebou zanechal v tomto ročníku rekordních 45 procent účastníků. Odstup za Danem procentuálně letos nejmenší. I čísla potvrzují subjektivní spokojenost. Sportester opět popletený - průměr 151, max. 163. Uvidíme, co ukáží rovinaté Modřice.

14 komentářů:

milan řekl(a)...

Pořadatel uváděl v propozicích celkové převýšení 170m, JD. v komentáři 170 m na kolo. Mě to napsalo 143 m celkem. Vzdálenost jsem nezměřil, mikrotužka ve foot Podu zmrzla, ale chci věřit Daovým 10,5 km.

Vl001 řekl(a)...

Převýšení 170 celkem je mnohem realističtější. S 10,5km by to byl i slušný čas:-)

milan řekl(a)...

Běžet Modřice tempem pod 4 min/km mě připadá po včerejším Ráječku celkem reálné, začátkem ledna něco nepředstavitelného.

Vl001 řekl(a)...

Mně to přijde nepředstavitelné pořád:-)

milan řekl(a)...

Stačí jen trochu popustit uzdu fantazii. :-)

Anonymní řekl(a)...

Je to tak pěkně napínavě popsáno :-)) baví mi číst Tvůj blog, máš skvělý styl psaní a samo, že Ti to tak i běhá.
mapo

Aldaman řekl(a)...

Zase závod se zápletkou až do konce :-). Jak ty to děláš ? Musím někdy do Brna přijed.
U mě je to většinou tak, že mi většina na 1 km uteče, pak běžím 7 km sám a 2 km před cílem předběhnu 2-3 přepalovače a jsem v cíli. Nikdo dlouho předemnou a nikdo za mnou.

Anonymní řekl(a)...

Jo jo, co závod x každý běžec = nový příběh. Každý okamžik je vlastně příběh, jen se musí správně prožít.

running observer řekl(a)...

No s tou trasou je to nějaké komplikovanější: pokud je nákres na ortofotomapě udělán správně, pak je délka opravdu 11100 m (+- 200 m). Pak ovšem bod otočky v nejvyšším místě má nadmořskou výšku asi 360 m, a ne 346. To místo by odpovídalo jakémusi sedlu, kde napravo byl malý kopeček asi 10 metrů vysoký, nalevo svah dále stoupá do lesa. Takže po pár metrech za otočkou bychom po cestě už nestoupali, ale klesali. Profil tratě uvedený pořadatelem nebudí důvěru: jsou tam místy více než 20% stoupání a taková na trati nebyla. Patrně celkové převýšení je vyšší než 170 m, trať rozhodně delší než 10,5 km. Budu-li předpokládat, že značka otočky byla zakreslena o 100-200 m dál než ve skutečnosti byla, vyjde délka trati 10,8 km a převýšení jen nepatrně více než 170 m.

koyama řekl(a)...

->vl001: Sakra! Jestli je to 10,8km, jak říká Sváťa, tak čistou desítku bys měl 43:20. A když k tomu připočtu ještě ten kopeček... To už je ke čtyřiceti jenom krok.

Vl001 řekl(a)...

Mapo, jo, trošku mi to běhá. Z tvého pohledu však jen krátké tratě. Do maratonu a ironmana, žádný extrém:-)

Aldaman - problém může být v počtu účastníků. S 50 běžci si taky nezazávodím. Zkus závod s větší účastí. Třeba se ti povede užít si počet účastníků na Rohálovské desítce.

Anonym - tak tak, příběh nepíše jen vítěz.

R-O - díky za změření. Hned si výsledku zase o fous víc vážím:-)

Koyama - zatím jsem pořád bezpečně nad 40, taky už mám nad 40:-) Když vyjde termín, třeba se mi podaří letos pětka za dvacet. S desítkou je to těžší. Není to pro mne významná hranice, tak si pořád jen tak místo tréninku pobíhám:-)

milan řekl(a)...

aldaman:když je na startu 200 závodníků, tak jseš v kontaktu pořád.Naše dvě skupinky se na posledním km seběhly a finišovalo nás snad 5 skoro nadoraz.Závod je nejlepší trening. :-)
RO: tvoje měření je tak optimistické, že se spokojím s pouhými 10,5 km.

Aldaman řekl(a)...

Právě díky většímu počtu účastníků jsem se na Rohálovskou těšil, ale asi z toho nic nebude. Syn by měl mít zrovna v sobotu hokejový zápas, takže pokud se nic nezmění půjdu místo na závody na zimák. A při mým štěstí, když nebude zimák bude muset manželka do práce a budu mít na hlídání syny oba :-).
Co se dá dělat, rodina je přednější než nějaká Rohálovská desítka :-).
Nejlepší to bylo, když byla manželka na mateřské...

hugo řekl(a)...

Ahoj,

pěkný blog.

Ke konci jsem byl už úplně mrtvý, takže ses nemusel finiše bát. V kanicích se mi běželo líp.

hugo