BBP Syrovice 26.12.2007

Po delší době jsem se chystal na závod BBP sám. Kristýnka totiž jela ve čtvrtek sama domů po dvouhodinovce plavání. Víte, ona si vlasy sušit prostě nebude. Asi aby se jí nelámaly krásné kudrlinky.A ani čepku nosit nebude. Nebyly by vidět ty kudrlinky. No a když takhle vyrazíte po dvou hodinách plavání s mokrou hlavou ven, kde je -5 stupňů, většina lidí by dostala přinejmenším zápal plic. Kristýnka se "jen" nachladila. Ale zato pořádně:-( Terča sice zvažovala, že by na závod šla, ale nějak to nevyšlo. Prostě vyrazím do Syrovic sám. Rodinné akce někdy příště.

Na místě jsem dost brzy na to, abych při rozběhání zjistil, že mi tvrdý povrch bez sněhu vůbec nesedí. Vlastně mi toho nesedí víc. Během 15 minut rozběhávání jsem byl čtyřikrát odpustit přebytečné tekutiny, což přes studený vítr není zrovna příznak normálního stavu. Není to tím, že bych toho na vánoce moc vypil, prostě jsou tu asi mé oblíbené zdravotní problémy. Jenže doktoři tvrdí, že mi nic není a já jim věřím:-) Na startu obvyklá dohoda s Pavlem Tylečkem - pokud budeme spolu spurtovat, mám ho nechat vyhrát. No, proč ne. Jsou vánoce:-) Luckyboy se mne ptá, zda jsem tu dnes pro účast, nebo jdu závodit. Trochu vyhýbavě odpovídám, že se uvidí v kopečku kolem vinohradu. Pravda, tuším, co se uvidí. Dnes není zrovna můj den. No a co. Nemůžou být všechny dny moje. Nechám některé dny i ostatním:-)

Start a masa běžců je v pohybu. Já jsem vcelku vzadu, což má svoji výhodu. Můžu totiž od začátku předbíhat. No a protože ke konci už nebude koho, dělám si tak aspoň radost:-) Pravda, dav je tak hustý, že ani není kudy předbíhat. Ale před stoupáním se pole roztahuje, do kopečka bych mohl vyrazit. Bohužel, nejde to. Nohy jsou ztuhlé a nechce se jim. Dobíhá mne Jarek, prohodíme pár vřelých slov s Ivošem na obvyklé téma dýchání, najednou jsme nahoře a Jarek mi utíká. To tu dlouho nebylo. Už i Luckyboy a Pavel jsou vepředu, nějak tu samotu vzadu vydržím:-) Vlastně nejsem sám, inkognito běží závod Exploser. Prý jedno kolo a já mu stačím. Jsem fakt dobrej:-) Na konci prvního kola dobíhám dva mladé veslaře. To byste nevěřili, jakou radost udělá stárnoucímu chlapovi, když může předběhnout mladíky:-). Podaří se mi to ještě před schody. Na rovince mne však zase předbíhají. Hrozná mládež. První kolo za 21:36. Doma schválně kouknu do výsledků. Kdybych běžel poloviční trať, předběhnu o dvě vteřiny třináctiletou holku, která vyhrává Kristýnčinu kategorii a dnes zkusila i delší trať. Není to se mnou tak špatné, když jsem rychlejší než vítězka, ne?:-) Ale zpět k veslařům. Abych jim ukázal, že my starci ještě trochu můžeme, předbíhám je znovu po náběhu do terénu. Špatně se mi dýchá (ač mrzne, je vlhký vzduch), nohy tuhé, nicméně se mi daří rychlost vcelku neztrácet. Jarek tak padesát metrů přede mnou, ale dnes má den. Nezpomaluje, už nemám kde ho doběhnout. Najdu si jiného soupeře:-) Spíš si však další soupeři hledají mne. Poslední, který mne předběhne je J. Bíl starší. Běhá úžasně vyrovnané časy.

Je tu cíl - 43:21. Loni 42:56, předloni 43:17. Prostě zatím nejhorší výsledek. 133. místo z 214, prakticky stejné umístění jako loni. V kategorii 29. místo z 50. Jak to hodnotit? Prostě podprůměrný výsledek. No, i takové jsou. A já doufám, že jich bude ještě hodně. Každý takový výsledek je totiž důkazem toho, že můžu ještě běhat. A to není špatné zjištění. Navíc třeba přijdou i lepší výsledky. Měly by. Čistě matematicky lze totiž odvodit, že zhruba polovina výsledků by měla být nadprůměrných:-)

Zajímavý byl asi i souboj o vítězství. Dan dnes pochopitelně zvítězil, ale náskok nebyl až tak velký. Michal Kumstát a Jan Kohut mu dnes byli v zádech, oba i před Tomášem Ondráčkem. Dočkáme se v BBP i překvapivého vítězství? Pohár pokračuje už za deset dnů...