neděle, srpna 26, 2007

Malý svratecký maraton 25.8.2007

Tento závod jsem běžel loni a hned jsem si ho oblíbil. Není divu, že se stal jedním z jasných bodů mého programu i letos. Jenže... není možné běžet každý závod naplno. Už před startem jsem se rozhodl, že poběžím trošku volněji. A jak stanovit tu trošku? Z tempa to úplně nejde, pokaždé jsou jiné podmínky. Jako měřítko jsem zvolil tep. Maratonský mám cca 150, Malý svratecký má 32 km, avšak poněkud zvlněných, chtěl jsem udržovat max cca 147. No to jsem zvědav, jestli se to podaří dodržet:-)

V Brně nabírám Standu Jungu, Jarka Konečného a dnes i Tutu. Cestou nadáváme na nádherné triatlonové počasí - teploměr šplhá ke třicítce, sluníčko smaží, větřík je dnes lenošný. No to budou dnes časy:-) Je mi to vcelku jedno, pokud udržím v normě tep, budu mít sice horší čas než loni, kdy byla teplota možná o deset stupňů níž, ale neměl bych se zničit.

Na startu si povídám s Hudym, což má za následek, že jsem nějak moc vepředu. Po startovním výstřelu se přede mne hrne spousta běžců. Sice si říkám, ať si běží, ale stejně mi to nedá a snažím se některých držet. Třeba Jana Škrlety, mého soupeře z Vysočiny. Pravda, je mým soupeřem díky tomu, že je o dvě desítky let starší. V mém věku běhal jistě jako vítr. No zase je minimálně o dvě desítky kilogramů lehčí:-) Tep přesahuje 150, s těžkým srdcem zpomaluji a nechávám běžet nejen jeho. Jde přede mne dalších možná deset běžců. Na chvilku běžím s Pavlem Tylečkem. Naše dohody se mu líbí, hned navrhuje, že bychom se měli na vzájemném pořadí dohodnout i dnes. Prý že doběhneme společně a já ho nechám v závěru vyhrát. Namítám, že je komplikované doběhnout společně tak dlouhý závod, jestli by nebylo lepší se jen dohodnout, kdo bude lepší. Prý ne, společný doběh. No, jeho problém, jen ať se snaží:-) První pětka za 24:17, to je docela rychlé. Znovu zvolňuji. Jaký mám čas na šestém kilometru? 24:17. No já snad ještě zrychlil:-) Po pár vteřinách mi dochází, že jsem místo zmáčknutí mezičasu stopky na pátém kilometru zastavil a chybu napravuji. Zase nebudu znát přesný čas. Tempo už se srovnalo, v klidu si klesám údolíčkem, dnes je ten běh až moc pohodový. Neměl bych zrychlit? Ále. Kam se hnát takhle o víkendu:-) Chvílemi běžím s některými opozdilci, chvílemi sám. Za chvíli by měl proti mně běžet první. Tipuji, že to bude Ivan Čotov a taky že jo. Dan Orálek je za ním jen pár metrů. A pak obvyklé pořadí běžců, které už v podstatě znám z různých závodů. Jiří Wallenfels, Tomáš Ondráček, Aleš Borek, Václav Ožana. Proč to tak vypisuji? Třeba některé znáte a víte, jací to jsou běžci. Z další dvojice jsem poněkud na větvi. Další běžec patří evidentně spíše k těm starším. A následován je bělovlasým důchodcem, který téměř drží krok s elitou! Slovák Vincent Bašista by mohl z fleku převzít roli v reklamě na žinčici či něco podobného. Ve tváři je věk znát, na těle ne. Ve věku 65 let doběhne závod na osmém místě za 2:16:05. To se vymyká mým představám ještě víc, než čas vítěze.

I já se blížím k otočce, je přesunuta do boční ulice, pohodovější, bezpečnější. Zezadu se přihnali Standa s Jarkem a společně se blížíme k větší skupince, kterou po obrátce postupně zdoláváme. Je tu stoupání k Ujčovu, najednou jsem ve větší skupince. V kopci cítím, že mám nějak moc sil, postupně se dostávám do čela skupinky. Že bych ostatním utekl? Má smělá úvaha je po zásluze potrestána, v břiše se mi něco zkřížilo či co, mám pocit, že už neudělám ani krok. Povolí to? Není to bolest, kterou by odstranila zastávka v křoví. Zpomaluji, přesto se ve skupince držím. Na vrcholku měním styl běhu, bolest ustupuje. Co to bylo? Kdo ví. Standa utekl, já jsem opět v čele skupinky. Mám zkusit Standu doběhnout? Raději se budu držet svých tepů:-) Skupinka se postupně zmenšuje, na občerstvovačce utíkám Jarkovi i Pavlovi. Nějak mu ta dohoda nevychází:-) Stoupám údolíčkem k Víru, běžím sice sám, ale před sebou vidím poměrně dost běžců naskládaných jako korálky. Oproti loňsku se cítím skvěle, chci si tento pocit užít až do cíle, třeba ti přede mnou zvolní. A taky jo. Postupně přechází do chůze jeden, záhy se další opírá o strom. To je takové vedro? Nezdá se mi:-) Mezi 25 a 30km předbíhám snad desítku běžců smíšených s chodci. A jsou tu vírské kostky. Loni hrozné utrpení, letos je snad ani necítím. Přece jen však na mne doléhá únava, od občerstvovačky je to dost daleko, mám obrovskou žízeň. Poslední kilometr, tak to už nějak doběhnu. Předbíhám svůj poslední skalp a vnímám povzbuzování místních. Někteří sedí u cesty, jiní pracují na zahradě, povzbuzuje prakticky každý. Přijali závod za svůj. Obrovský rozdíl oproti jiným místům. Slyším supět za sebou nějakého finišera, no jen ať si mne klidně předběhne, mně se už honit nechce. A on to je Pavel Tyleček! Ty dohody jsou snad začarované, zase se splnily. Pár stovek metrů před cílem jde přede mne. Už teď jsem zvědav na další dohodu:-) Cíl 2:54:31 je horší čas než loni. Nicméně výrazně lepší pořadí než loni - jsem 45 z 84 doběhnuvších, 11. z 16 v kategorii.

Závod je hojně sponzorován, ze stovky startovného pořadatelé vyčarovali i skvělý řízek k večeři. Čekáme na vyhlašování. Na tomto závodě dostává každý doběhnuvší diplom a ještě si může vybrat nějakou cenu. Pravda, v rámci možností, ale stejně je to příjemné. Malý svratecký maraton je svou náročností téměř maraton. Ale taky je to pohodový běh krásným údolím doplněný skvělou organizací. Takový závod můžu rozhodně jen doporučit každému. Potlesku se tu dočká každý, i ten poslední, letos doběhnuvší za 3:58:22. Mladík, narozený v roce 1936.


A takhle to vypadalo v číslech

5 komentářů:

milan řekl(a)...

Těšil jsem se,že Vás povzbudím,ale z Víru vypouštěli jen hodinu,tak jsme kajaky vypustili a zůstali v Brně.
S tím odpoledním startem v takovém horku to musel být pořádný očistec.

stj řekl(a)...

Bylo to super. Podařilo se mi nepřepálit první půlku a ta druhá, to už byla čirá euforie z toho, že mi to zase běhá. Jen teď s chladnou hlavou musím konstatovat, že jsem druhou půlku nezrychloval, jak jsem po závodě euforicky vykřikoval. Asi mě spletli ti zpomalující, co jsem po půlce předbíhal - ono to dost vyvolává dojem akcelerace a pocit naprosté euforie (samozřejmě, když to běží a nepřijde krize ...)
Bohužel jsem se nedíval kdy jsem byl na obrátce - doufám, že to bylo kolem 1:25h, protože pak se můžu utěšit, že jsem aspoň udržel tempo :)
pro vl001 : uznávám, že tvůj běh na tepy má z tréningového hlediska cosi do sebe a možná to taky někdy zkusím. Ale v sobotu to nešlo - kdyby ses zrovna vyhrabával z krize jako já, tak bys to možná taky tak disciplinovaně nevydržel a euforii podlehl :)

Vl001 řekl(a)...

Ono to s těma tepama nebude tak vážné, já je zase tak moc nekontroloval a ke konci jsem toho měl i tak dost. Kdybych měl na lepší čas než loni, jistě bych se na tepy rychle vykašlal:-)

Hejkal řekl(a)...

Gratuluji ! V tom ukrutném horku jsi obstál se ctí. Pod 3 hodiny bych to asi nedal, i kdybych se cítil OK.

Tosk řekl(a)...

Chlape, šetři se trochu! Mnichov je už za pár týdnů :-)! T.