Lískovecký ultra 6H - 13.03.2010

Předchozí záznam na blogu je z listopadového maratonu. Co bylo pak? Vzhledem k rozumným podzimním výkonům jsem se již v prosinci přihlásil na svoji první běžeckou šestihodinovku - na Lískovecký ultra. Když je v Brně a venku, proč toho nevyužít. Spřádal jsem plány na překonání hranice 60km. Jinak jsem v prosinci plánovaně odpočíval, naběhal jsem jen 95km a těšil jsem se, jak na to po Novém roce vlítnu. Jenže ouha. Začal mne bolet zub. Taková malá součástka a kolik dokáže udělat neplechy. Nedá se spát, na sportování ani pomyšlení. Třetího ledna jsem uběhl Tuřanský novoroční půlmaraton za 1:45 jen díky ibuprofenu. Pak paní zubařka zub léčila, vrtala, zlobil dlouho. Více nebo méně tři týdny. Že bych aspoň v únoru něco natrénoval? Houby. Bolest se přestěhovala ze zubu do sanice a okolních zubů, které jsou najednou velice citlivé na chlad i teplo. Z pár výběhů se vracím, protože prostě nemůžu dýchat studený vzduch. Těším se na jaro a ono nepřichází. V půlce února se k zubům přidává i okostice. Asi že tak málo běhám. V lednu mám v deníčku 75km, v únoru 60. Pár minut na běžkách statistiku moc nezlepšuje. Prostě nejslabší měsíce po mém návratu ke sportování. Mám se z šestihodinovky odhlásit? No, to je zbytečné. Je to jen šest hodin. Pružně měním cíl na překonání 50km. Na trati si zkouším, za jak dlouho jsem schopen jeden okruh ujít. Docela slušný čas:-) Ono to nějak dopadne...

Myslím, že okolo bydlící se probudili poněkud překvapeni. Běžecký závod uprostřed sídliště? Inu, proč ne... (všechna foto - Alka, více jich je zde)

V sobotu se na místo snažím přijet brzy, abych mohl zaparkovat auto hned u trati. Rozkládám si v něm náhradní oblečení, kdyby pršelo. Kdybych měl mokro v botách, mám tu hned dvoje na přezutí. Připraveno mám i bohaté občerstvení. Kdo ví, na co budu mít chuť. Pochopitelně nechybí pivo, snad budou tři plechovky stačit:-) Kromě 6H se běží i čistý maraton, ale tito běžci jsou v menšině. Jen nás díky očekávané vyšší rychlosti budou častěji míjet.

Je tu start a první problém- jak najít správné tempo? Nechávám tělo běžet jak si chce, volí tempo asi 5:30/km, tj. malinko přes 4:30 na 807 metrů dlouhý okruh, který dobře znám. V září jsem tu běžel "hamburkovský" půlmaraton za cca 1:48. V září jsem tedy kolo běžel jen asi o 15 sekund rychleji. Není to moje dnešní tempo moc rychlé, spíše maratonské? Možná. Nicméně tepy jsou kolem 140, v klidu pokračuji. V doprovodu dvou zkušených ultraběžkyň - Martiny a Pavlíny. Běžíme na úzké cestě vedle sebe, rychlejším běžcům určitě trochu zavazíme. Zejména Danovi Orálkovi, který před závodem s klidem angličana potvrdil, že se pokusí zaběhnout český rekord. Rád bych mu při jeho průbězích udělal místo, ale Dan běhá tak tiše, že to prostě nejde, vždy ho vidím, až když nás míjí. V některých okruzích nás míjí i dvakrát:-) Není to tím, že by Dan běžel až o tolik rychleji, ale často ho vidím vbíhat do přistavené kadibudky. Dá se takto běžet český rekord? Naše trojice navíc určitě není největší překážka na trati. Vidím třeba běžkyni, která těsně před Danem zastaví a najednou jde stranou, jemu přesně do cesty. Nedělá to schválně, na poslední chvíli se rozhodla vzít si pití, které má pohozené na lavičce u trati. Dana to nevyvádí z míry, bez jediného komentáře udělá jeden skok do strany místo dopředu a běží dál. Taky bych chtěl umět jen tak mimochodem míjet překážky, které nemůžu ovlivnit. Danův zápisek si můžete přečíst zde.

První hodina uběhla jako voda, snažím se nezapomenout pít a vzít si gel. Voda a ionťák z občerstovačky jsou studené, což i přes preventivně vzatý ibuprofen vadí mým zubům. Naštěstí je k dispozici i vlažný čaj. Celých šest hodin se na něj běžet nedá, ale v autě mám další pití, které je z domu nahřáté a teď zabalené v kufru tak, aby úplně nevychladlo. Z druhé hodiny chci s holkama běžet jen půlku, přece jen nemám naběháno. Rychlost běžců už se o dost liší. Máme dokonce srovnání, jak by oproti nám, kondičním příležitostným běžcům, dopadl "průměrný" člověk. Ani ne třicetiletý Luboš vyhrál start na závodě v tombole. A protože není žádná bábovka, i s nějakým tím kilem navíc se na start postavil bez tréninku a s občasným usilovným popoběhnutím vydržel na trati hodinu a půl, během nichž nakroužil 9,6km. Zajímavé srovnání, díky za něj. Já s holkama nakonec vydržím hodinu a tři čtvrtě, poté se přinutím se odpojit. Povoluji si přidat pár vteřin na okruh a to tak, že významný "kopeček" na trati s převýšením cca 5m chodím. Po něm dojdu k první lampě a zase se rozběhnu. Čas na kolo tím roste na cca 4:50, tj. tempo 6min/km. Na mne, neběžce, docela slušné a po pár takto absolvovaných okruzích se cítím odpočatý a mám chuť zase běžet i stoupání. Nakonec se rozhoduji pokračovat stále s pár metry chůze. Zpětně se ukazuje, že právě toto rozhodnutí je možná jednou z příčin, proč nakonec dobíhám o dost dál, než jsem před startem čekal...

Mám dalších 807,36 m.

Dvě hodiny za mnou a s nimi uběhnutá půlmaratonská vzdálenost, je čas na první pivo. Má příjemnou teplotu. Je fajn mít auto hned u trati:-) Počasí trochu zlobí - začal foukat silný vítr a chvilku poletovalo i pár vloček, na převlékání to není. V cíli kola s údivem zjišťuji, že jsem přestávku vlastně ani neměl. To jsem to dohnal? Houby. Na Garminu mám zapnutou autopauzu:-) Od této chvíle se mé stopky mírně liší od oficiální časomíry. Ve třetí hodině se projevuje únava, čas kola postupně narůstá přes pět minut. Chodím až k další lampě a tempo zvolna klesá. Dan běží stále jako hodinky, druhý Jaroslav Bohdal dává do běhu hodně úsilí. Třetí je Milan Mišák a jeho výkon mne přímo děsí. Jak ho znám, určitě trávil zimní měsíce spíš na skialpech než běháním. A on si tu i ve třetí hodině švihá zlehka okruhy za 3:50 a ještě se usmívá:-) Talent či neobvykle vysoká úroveň obecné vytrvalosti? Nejspíš obojí.

Světelná tabule dává krásný přehled o závodě. Všimněte si Milanova času na kolo po 30km. Celkově dal 69.226m. Strašný:-) A co teprve kdyby se v mládí věnoval atletice:-)

Čtvrtá hodina se vleče. Maratonskou vzdálenost během ní nestihnu, připadám si pomalý. Přesto nad sebou cítím jisté uspokojení, že pořád zvládám kola za 5:00-5:15. Běžím, jdu, běžím, to pořád dokola a cítím se dobře. I kdybych měl už jen jít, padesát kilometrů překonám. Dobré to bude! Na doplnění tekutin dávám další pivo. Nevím proč, ale po něm se prostě běží hned líp.

Pátá hodina je hodinou prozření. Šestihodinovka není ultra. Ne v tom smyslu, že se člověk úplně uzavře do sebe, do popředí se dostane psychika či vůle, každé nadechnutí je zážitek... Ne, dnes nic takového nezažívám a jsem z toho mírně zklamaný. Prostě jen běžím, jdu, běžím, piju, jím, koukám na ostatní. Ano, v některých kolech pochoduji zase o pár metrů víc a čas kola občas překoná 5:30. No a co. Pár sekund sem nebo tam. Maraton mám za sebou cca za 4:15, dál než maraton jsem zatím nikdy neběžel, takže to dnes bude jasný osobák:-)

Je tu šestá hodina a s ní se blíží konec! Nepatrně zrychluji. Už žádné kolo za 5:30. Mám chuť přestat chodit a chce se mi jen běžet. Jsem normální? Zakazuji si to. Kousek půjdu a basta! Chodecké části znovu zkracuji. Půl hodiny do konce! Už jen půl hoďky! Dnes je to nějaké krátké. Chci si to užít, už jen běžím. Kolo 5:06. Poslední čtvrthodina. Dám kolo pod pět? Dan má český rekord! A já dávám kolo pod pět, jo! Držím tempo s mnohem lepšími běžci. Vydržím i další kolo? V pohodě:-) Výstřel - minuta do cíle. Probíhám cílem kousek za Vilmou. Ona má stejnou vzdálenost jako já! Dobíhám ji a říkám jí, že budeme spurtovat:-) Vilma je rychlejší než já, ale hodně často chodí. Protože v posledních vteřinách chodit asi nebude, čekám, že mi uteče. Jenže dnes houby. Nestojí jí za to honit se s chlapem a o pár metrů jí utíkám. Jen tak, pro radost z pohybu, ještě předbíhám Štefana, který má pochopitelně o dost víc než já a další výstřel mne zastihuje na vzdálenosti 57.560m. To je mnohem, mnohem lepší než jsem vzhledem ke své "přípravě" čekal. A kdybych trochu běhal, šedesátka vypadá překonatelně :-)

Dan Orálek prokličkoval mezi běžci různých kategorií k českému rekordu 86.716m. Gratuluji!

Co říci o závodu jako takovém? Petr Kaňovský chtěl původně uspořádat takový šestihodinový "hamburk". Nakonec mu z toho vyšel i díky okolnostem velmi seriozní závod s účastí většiny ultrareprezentantů, na trati však bylo dost místa i pro obyčejné běžce. Měření čipy při tomto počtu závodníků je asi nutností, tabule dávala každému jasný přehled o jeho výkonu. Výborný byl komentátor, který se pravidelně věnoval nejen pořadí, ale pozval si i některé bývalé běžce a tak jsme se mohli dozvědět řadu zajímavých skutečností. Ozvučení neřvalo, přesto bylo slyšet na většině okruhu. Občerstvení, zázemí ve škole, marně přemýšlím, kde hledat v závodě problém. Počasí? To pořadatel neovlivní. Ostatně nebylo zlé, teplota byla poměrně stabilní a nějaký ten vítr nás těžší váhy jen tak neodfoukne. Z mého pohledu prostě výborně zorganizovaný závod.

Petr Kaňovský - ten co za to může. Chtěl uspořádat šestihodinový hamburk. Vyšel z toho špičkový závod okořeněný českým rekordem. Díky, Petře!

No a co teď? Další zastávka Bratislava. Původně bych bral čas 4:15, ale copak můžu po takové úspěšné šestihodinovce chtít něco jiného než pod 4? Či lépe 3:50? Ach ty ambice:-D