Potkávám Téčko a Ječmínka, chtějí vyrazit na startu ze zadních pozic. Mám jinou taktiku. Chci zkusit naopak jet vepředu, mezi lepšími cyklisty. Kousek vydržím. Jenže já se neumím cpát dopředu. Přestože se do koridoru zařazuji hodně brzy, nakonec jsem někde ve dvou třetinách balíku. Co se dá dělat, doženu to po startu:-) Start je přesně, hned po něm zjišťuji, že posouvání davem cyklistů je hodně těžká disciplína. Ne že bych nikoho nepředjel, ale nedostávám se tam, kde bych chtěl být. Ach jo. Zvolňuji a zařazuji se do skupinky. Nejsou tu špatní cyklisté, ale chybí tu lídr. Střídání bídné, díry ukazují jen někteří. Taky to moc neumím:-) Vidím nezvyklé množství defektů, možná způsobených nekvalitním povrchem. Po poměrně pohodové hodince dojíždíme pod první větší kopec. Slavkov. Jeho profil už na rozdíl od loňska znám, v klidu si stoupám. Teda úplně v klidu ne, některým ze skupinky ujíždím, mícháme se s cyklisty před námi. Zrovna v nejtěžším stoupání mne míjí jeden z opravených defekťáků. Nádherně do toho kopce maže! Ach jo, já být mladší a mít čas:-) Další defekťák se drží auta, které ho táhne, to už se mi tak nelíbí. Má sice sundané číslo, ale nejsem si jist, zda je to trvalý jev. Nahoře na kopci je mi líto, že už stoupání končí. Formuje se skupinka, svištíme po rovinkách i ve sjezdech, ale od loňského supertempa to je dost daleko.
Před druhým stoupáním pod Partutovicemi v klidu jím, skupinka mi poodjíždí. Ale já vím, že za zatáčkou už začíná stoupání. A vím, že je dojedu. Jsem v pohodě. A taky že jo. Jen trochu cítím koleno. Následuje rychlovka do Oder, zase to není taková spolupráce jako loni. Ale máme ve skupince několik hmotných jedinců, kteří z kopců krásně proráží vzduch. Sám patřím k těžším a vyskytuji se i na špici. A makám:-) Tak to třeba nebude taková ztráta:-)
U cedule Odry mačkám mezičas (horší než loni:-)) a chystám se na změnu strategie. Další kopec chci vyjet volně. Chci přece jet dlouhou. Jsem docela ukázněný, užívám si krásné stoupání a propadám se skupinkou dozadu. V půli kopce pohoda končí. Bolí mne koleno. Dost. Bohužel není o čem spekulovat, s takovou bolestí se do dalších stoupání jet nedá. Pojedu krátkou. Ach jo:-( Se sebezapřením dostoupám nahoru, jsem tu ze skupinky skoro poslední. Skupinka se formuje a mizí v dáli. Vedle mne jeden z hmotnějších spolubojovníků. Vím, že sjezdy umí. Napadá mne šílená věc - dojedeme si tu skupinku. A on že jo. Střídáme, makáme, poprvé na kole vidím tep nad 160. Mám ze sebe opravdu radost. Přibližujeme se skupince, životní úspěch na dosah. Poprvé dojedu skupinku zezadu. A najednou, houby. Je tu menší stoupání, ozývá se koleno. Nemůžu, fakt nemůžu. Kolega se otáčí, volám na něj, ať si je docvakne sám. Opravdu se mu to daří. Mně ne. Chybí mi možná padesát metrů. Možná třicet. Nedostižných třicet. No, někdy příště. Volně si točím nohama a jsem demotivovaný. Nechávám uraženě projet dvojici, která mne předjíždí. To je moc malá skupinka, přece se tu nebudu honit:-) Jedu si dlouhý kus za své, taky dobrý trénink. Na rovině a z kopce koleno tolik nebolí. Nakonec se pár cyklistů chytám, jsme však velmi nevyrovnaná skupinka. Dva lepší brzy mizí směrem dopředu. Dojíždím na občerstvovačku. Plánuji zastavit a dát si siestu, ale vidím, že od občerstvovačky odjíždí pár posledních cyklistů z "mojí" skupinky. Beru si jen pití a jedu za nimi s naivní představou, že bude následovat nějaké stoupání, kde je dojedu. Houby:-)
Kousek před rozdělením trati. Žádný optimismus:-)Projíždím Lipníkem, opět mne dojíždí pár cyklistů. Specialisté na roviny, mají na ně dobrá kila:-) Je tu poslední mini stoupání v Týně, pro mne vyloženě za trest. Už šlapu skoro jen levou nohou, za všemi zaostávám, což je psychicky náročné. Vím, že bych měl jet rychleji než ti okolo a ono houby. Míjím bod rozdělení tratí, s lítostí kouknu, kudy vede dlouhá. Tak třeba jindy. Odbočuji směr Přerov. Dojíždí mne rozumná skupinka, vedená dvěma specialisty na rovné úseky, rád se přidávám. Vcelku svižně mažeme k Přerovu, bohužel koleno silně bolí už i na rovinách. Hodně se těším do cíle. Přes bolest jsem stále schopen chvilkama táhnout špici, ale nepřeháním to:-) Vjíždíme do Přerova, všichni si rozdělují pozice pro sprint:-) Jeden z jezdců mne pobízí, ať si pospíším a jedu před ním, že jsem hodně tahal. Ale já rychlostí nad 35km/h opravdu nemůžu, spokojuji se s posledním místem ve skupině a projíždím cílem. Na ceduli u mého jména problikne trasa A. Ach jo, jindy. Zastavuji, ani nejsem schopen podat ostatním ruku, skoro křičím bolestí. Po chvíli však bolest trochu ustupuje, jdu se najíst a dát si kafe. Co jedno. Dvě. Sice ve srovnání s italskými nic moc, ale ten kofein tam je. V kofeinovém otupení najednou vidím svou jízdu jinak. Čas je jen o bezvýznamných pár minut horší než loni. Zase jsme ujel poměrně svižně 135km. Na příležitostného ironmana slušné. Přece si nebudu nadávat. Třeba není všem dnům konec, velkého Mamuta si ulovím jindy. A i kdybych mohl příští rok zase jen kratší trať, rád přijedu. Mamut je poměrně zdařilý závod, účastníků přibývá. Organizace příjemná, škoda jen tolika děr v silnicích, za ně však těžko někoho vinit. To je v Česku bohužel normální. Jo, silnice v Rothu, to je něco. Že by příští rok? :-)
12 komentářů:
Ta predposledni veta je bezva :) IM
No zdálo se mi v cíli, že trochu pošmatláváš, ale že to byla taková pakárna jsem netušil. Ach jo, na Tebe mi na kole prostě hodně chybí. Příští rok to ale třeba bude lepší. Sice nebudu mít takové disposice na sjezdy, ale do kopce bych rád jezdil lépe:-). Tak ať to švihá.
Ječmínku, já ti nevím, neměl ty jsi zatím vždycky na ironmanech lepší kolo než já? Na rovinkách s větrem na tebe pořád nemám:-)
Když zbývalo 14 minut do startu a nikoho známého jsem neviděl, postavil jsem se na konec balíku. Po chvíli bloumání jsem uviděl Ječmínka a Téčka, ale oni neviděli mě a já z davu před spadenou nafukovací bránou nemohl ven.
S Téčkem jsme alespoň vystoupali na HP ve Slavkově, pak mi ujel.
Tebe, Vláďo, jsem ani nezahlédl. Naštěstí, protože rychlejší začátek by mně jistě donutil jet také dětskou trasu 135km, jenže ještě mnohem pomaleji v závěru. Po dojetí 215 km, já naměřil 223,5km, jsem toho měl fakt dost, sotva jsem došel na "oběd" v 18:00.
Radku, myslím, že já volil letos poměrně volný začátek - tep po Odry průměr 134, max 156 není žádný extrém. Loni to bylo určitě o dost výš:-) Přiznávám, že jsem chtěl jet po Odry s tepem tak 140 a i tak si myslím, že bych dlouhou za normálních okolností se ctí dojel.
Ve správné velké rychlé skupince to víc ubíhá, podle mne víc sil stojí jet v malé skupince "správnou" rychlostí. Přece jen ta silniční cyklistika je balíková. Jen my balíci neumíme v balíku jezdit:-)
Ty jsi dojel dlouhou a to se počítá. V Otrokovicích jako když najdeš:-)
Pěkný gratulace. Jestli to bylo takový maso, čas je super. Takový mám nejraději, pořád všude vykládají jak nic nedělají a pak předvádějí pěkný výkony :-).
Já se na náměstí objevil, ale ječmínek mi sdělil, že už se tlačíte (ty a rk) někde na startu.
Příští rok snad budu na startu i s kolem :-).
Aldamane, stejně jsem si říkal, že aspoň na trasu C jsi vyrazit mohl:-))
Jj, podali jsme krásné výkony. V druhé polovině startovního pole. To se to závodí. No já když dojížděl ten balík, připadal jsem si jako cyklista. Chvilku:-)
Musel to byť krásny závod, aspoň po tom čítaní to tak vyzerá. Také niečo by som si veľmi rád niekedy zajazdil. Dúfam,že koleno bude čo najskôr v poriadku, aby si bol do Otrokovíc tip-top.
Co bych tam dělal, dva měsíce jsem neseděl na kole. A C trasu mám projetou to by nestálo za to se registrovat :-).
Příště, ale už na startu budu ( snad :-D )
Tak vidím,že Tvé priority se z maratonek přenesly na nestabilni dvě kolečka :-) Čekal jsem že si ještě přečtu nějakou vzrušující reportáž z velkého běhu kategorie Stockholm, Pisa,... o teď tady čtu o nějakých vymřelých savcích :-)) Tak snad zase na podzim ?
Milane, má chatrná tělesná schránka nerada jen běhá. Proto v létě rád odpočívám v sedle kola nebo se chodívám koupat:-)
Nevím, co bude na podzim, třeba dokážeme nějaké výlety společně koordinovat:-)
Děláš to dobře, léto je o tom zajet si na kole k vodě... Podzim je u mně daný tím, že jsem se rozhodl pro Berlinský marathon a tím jsem také odepsal vícero hezkých závodů. No ale neodolal jsem zaběhnout si na stále ještě nejrychlejší trati světa a to ještě s Hailem :-)
Okomentovat