BV Plandry 15.5.2009

Po Mamutovi mne bolelo koleno, navíc jsem si dal zmrzlinu a cítil mírné škrábání v krku. Okamžitě jsem naplánoval týden volna a do Plander jsem se fakt nechystal. Jenže se stalo něco divného. Kristýnka chtěla jet. Ta Kristýnka, která nemá letos ideální běžeckou sezonu. Na závodech doposud běhala horší časy než v minulých letech, běhat se jí nechtělo. Marně jsem ji přesvědčoval, že pro plavkyni je dobré občas zařadit běh nebo jakoukoli jinou aktivitu. A najednou chce do Plander. Proč? Může za to plavecké soustředění ze začátku května. Kromě čtyř hodin v bazénu tam byla i suchá příprava. Ano, běh, švihadlo, posilování, dokonce i kick box. Kristýnka tam patřila mezi nejmladší, přesto ne běžecky nejhorší, což ji povzbudilo a rozhodla se otestovat v Plandrech svou formu. Navíc Lenka jela v pátek z Prahy s kolegyní ze Znojma. Vyhovovalo jí, že si v Jihlavě přesedne k nám. Takovou příležitost nelze opominout, vyrážíme směr Plandry. Bez Terči, která má volejbalový zápas.

Vyzvedáváme číslo i Lence. Trochu se obává, jaká je trať. No, jaká, mírně zvlněná, ukazuji na okolní krajinu. Trochu zamlčuji, že v lese je kopec poněkud strmější, než je vidět. Děti běží kolo, ženy tři, muži čtyři. Ženy tak běží 7,1km, tolik Lenka nikdy neběžela. No, někde se začít musí:-) Hurá na start. Začínám opatrně, přesto moje ženské až za mnou. Je velmi rozumné počasí, v Plandrech bývá vždycky horko, dnes 16 stupňů. Běží se mi docela dobře. Vzpomínám, jak mi tato krosová trať v roce 2005 zlikvidovala nohy. Kousek do kopce jsem musel chodit:-) Dnes to jde, držím se za posledními běžci 40+, tak to jsem vlastně ve formě:-) Druhé kolo pohoda, ve třetím se ke mně nečekaně připojuje Kristýnka. Je plná dojmů, udržela se první kolo před mámou a na dohled dalším žákům. Dokonce jedna mladší holka skončila až za ní. Prostě úspěch. To vše mi vykládá z mírného kopečka v tempu 4:10/km. Ptám se jí, jestli ví, že běží tak rychle. "Fakt? Tak to já už radši za chvilku skončím." Přicházím tím o společnost, ale už mám všechny informace z první ruky:-). O kus dál vidím průhledem v lese Lenku. Bojuje se stoupáním statečně. Ve stoupání třetího kola podezřele cítím nohu. Bolí sval kdesi vedle kotníku. Dost. Není to trombóza? :-) A mám náběh na křeče do pravého stehna. Vida, nějaká novinka, křeče do stehna jsem ještě nezažil:-) Trochu se hlídám, závod je snad natolik krátký, že to křeče nestihnou. Však už je tu poslední kolo. Na tento závod přišli i mladíci, kteří se možná teprve včera dohodli, že poběží. Je fajn, že tu jsou, startovní pole je tím delší a zajímavější. Předbíhám je o kolo. O kousek dál předbíhám kolegu čtyřicátníka. Nebudu v kategorii poslední:-) Lenka je ještě kousek před nimi. Dobíhám ji a dovoluji si ji mírně plácnout. No vůbec neví kdo za ní běží a ona vůbec neprotestuje:-D Možná vyčerpáním:-) Kristýnka nás doprovází i ve finiši, dnes asi zaběhne svou rekordní vzdálenost:-) Jsme všichni v cíli a můžeme jít na párek. Další běh úspěšně za námi.

Kristýnka opět třetí, dnes po výborném výkonu.

Kristýnka zaběhla téměř o minutu lépe, než před dvěma lety, tedy v basketbalovém období, předloňský zápisek tady. Já jsem nezaběhl tak zle, jak mi to při běhu připadalo. Možná byly moje pocity ovlivněny vysokým tepem - průměr 160, max. 168 je hodně neobvyklé číslo, tentokrát asi ovlivněné nejvíc končícím nachlazením. Koleno při běhu nebolí, tak to má být. Lenka spokojená jak želvička, že uběhla tak dlouhou trať. No my jsme prostě spokojená rodina:-) S body dnes Kristýnka 7,596, já 7,280, Lenka 6,260. No a protože všichni už zase trénujeme, zlepšíme se. Těšte se! :-)

"Moje" Plandry. Mimochodem, v roce 2005 si tu Hejkal zaběhl svůj nejlepší výkon - 43:32. Jeden z mála, který bych ještě mohl překonat. Nezkusíte to taky?