BV Kamenická 15 29.5.2009

Kamenici jsem letos neplánoval. Očekával jsem, že předpověď počasí odradí i zbytek rodiny. To jsem se ovšem přepočítal. Kristýnka doma zdůrazňovala, že Kamenice je její nejoblíbenější závod a že do Kamenice musí. I Terča chtěla jet, ta však má volejbalový trénink, přešla do "vyššího" družstva a nemůže si dovolit neúčast. Lenka, která zde loni běžela svůj první závod, zůstala v Brně kvůli Terči. Já jsem vyrazil s Kristýnkou směr Kamenice. Vstříci závodu se snad největší účastí v dětských kategoriích. Jaký je recept na tuto účast? Kameničtí mají několik menších sponzorů, kteří věnují zajímavé ceny. Vítěz třeba dostává malý dortík. A spoustu jiných drobností. Děti to baví a chodí. Nikde není k vidění tolik místních dětí jako v Kamenici. Kristýnka tu nemá moc šancí na umístění, ale jede. Co kdyby.

Projíždíme hustým studeným deštěm, na teploměru 8 stupňů, jak bude v Kamenici? Kupodivu docela fajn. Po příjezdu na místo neprší, teplota šplhá přes desítku. I tak se Kristýnka rozhoduje běžet "v zimním". No, taky si vezmu tříčtvrťáky a dlouhé triko. Za pasem si ponesu i cyklovestičku. Co kdyby přišel ten škaredý studený déšť. Kamenickou 15 jsem běžel jen v roce 2005. Pak termín kolidoval s jinými závody, loni jsem tu závodil jen v kategorii příchozích. Pamatuji si ještě trať? Po startu si vzpomínám. Ano, tady se bude stoupat do kopce:-) Stoupám a stoupám v zajímavém rozpoložení. Tělo má vytrvalosti a chuti na rozdávání, nohy však běhu trochu odvykly a stávkují. Už od druhého kilometru se trochu peru sám se sebou. Běžím na dohled prvních žen, letos jich začalo chodit neobvykle mnoho. Postupně se mi všichni trochu vzdalují, mne však nikdo nepředbíhá. Jsem dobrej:-) Na čtvrtém kilometru mne někdo dobíhá. Kdo to jenom je? Výjímečně se ohlédnu - je to sedmdesátiletý Zdeněk Novák. Asi od minule potrénoval a zlepšil se nebo co:-) Vbíháme na lesní asfaltku, dobíháme dva přepalovače, běžím se Zdeňkem dlouho ve dvojici. Jsem mírně rychlejší do kopce, on v sebězích. Já se ta klesání snad nikdy nenaučím:-( Bolavá pravá noha mne nutí běžet na levé straně silnice, tento sklon jí vyhovuje. Občas tím běžím trochu nelogicky a Zdeňkovi zavazím:-) Pořád nejde přede mne. Čekám, kdy mi tento mladík uteče. Tipuji klesání na 13.km. Zdeněk mi však kazí předpověď, utíká mi už o kilometr dřív a to na rovince:-) Na hodinkách však vidím, že si tu udělám místní osobák, tak jsem v klidu:-) Předbíhají mne ještě dva běžci, kteří si nechali více sil a jsem v cíli. Ani to moc nebolelo:-)

Hledám Kristýnku, ta je trochu zklamaná, že jí v závěru vytuhly nohy. Přesto svůj loňský čas zlepšila téměř o minutu. A jak správně poznamenává komentátor, holek tohoto věku je spousta mezi diváky, jen dvě si však troufly vydat se na trať. První holka však není atletka, Kristýnka dnes vybojovala pro mne nedostižných devět bodů. Dostává balíček s ovocem a dvě tašky dobrot. Bonboniera, pití, oplatky. Terča - vítězka tohoto závodu z roku 2005 - doma při pohledu na hromadu dobrot hodně litovala, že nejela. Ale laťka v kategorii mladších žaček byla dnes neuvěřitelně vysoko, kdo ví, zda by se dostala na stupně vítězů. Tak třeba příště:-)

Plavkyně Komety Brno se opět probojovala na stupně vítězů běžeckého závodu a dostala spoustu dobrot:-)

Já jsem svůj čas z roku 2005 vylepšil o pět minut a za svůj výkon si připisuji slušných 7,38 bodu. A co je velmi zajímavé, v mé kategorii je ještě pět běžců za mnou. To na Vysočině nebývalo. Letos prostě začalo chodit více lidí, i těch, co běhají jen občas. A to je určitě dobře. Přeji Běžci Vysočiny, ať tento trend dál pokračuje. Víte, je to fajn vyklusávat se mezi běžci, kteří ještě naplno finišují:-)