1000 km za mnou...

Jako svůj první běžecký závod jsem absolvoval ½ M v Praze 27.3.2004., ve stejném roce jsem běžel ještě půlmaraton v Brně. V tom roce jsem začal běhat trošičku víc, na konci roku jsem se dostal zhruba na objem 80km/měsíc a přišel čas, kdy jsem zvažoval běhání některých výběhů "v tempu". Jenže mně se samotnému do tempa nikdy nechce. Běhám si v klidu, s vypnutým myšlením se zbavuji stresů a spíše obdivuji krásy okolí. Ale bez občasného tempa bych se nezlepšoval. Začal jsem tedy na začátku roku 2005 chodit na běžecké závody, nejdříve Brněnského běžeckého poháru, po něm přibyly závody Běžce Vysočiny a konečně i Letního běžeckého poháru. Přes ne vždy stoprocentní docházku začaly kilometry závodů docela naskakovat. A tak jsem 22.9.2006 během běhu na Vysoký kámen překonal hranici 1000 závodních kilometrů. Na její dosažení jsem běžel 76 závodů, z toho 4 maratony, jedenkrát 32 a 25 km, 6 půlmaratonů, 2 dvacítky a 62 závodů kratších.

Výkony to nejsou pochopitelně nijak oslnivé, ze statistik můžu vybrat třeba:

- Nejrychlejšího tempa 4:05/km jsem dosáhl 2.8.2006 v Pisárkách (6,6km)..
- Jen 9 závodů v tempu pod 4:30.
- Nejpomaleji jsem kupodivu neběžel nic dlouhého, ale desítku 3.12.2005 v Jehnicích tempem 6:13/km.
- Nejlepší umístění – 16. místo v Kuřimi 25.3.2006 (Kuřimská běžecká liga)
- Nejhorší umístění – 1816. místo na půlmaratonu v Praze 2004
- Nejvíc závodníků jsem za sebou nechal na letošním ½ PIM v Praze – 3130 lidí za mnou, tedy 75 procent účatníků!
- Nejblíž konci startovního pole jsem byl na desítce v Kanicích 5.2.2005 – 5 míst od konce.
- Šestkrát jsem byl úplně poslední ve své věkové kategorii (2xBBP, 3xVysočina a maraton v České Lípě).
- Nejvíc - 67 procent závodníků mé věkové kategorie jsem nechal za sebou na letošním ½ PIM.
- Času vítěze jsem se nejvíc přiblížil 25.3.2006 v Kuřimi – 124 procent vítězného času.
- Procentuálně nejdál od vítěze jsem byl na prvním závodě – ½ PIM v Praze 2004 – 198 procent času vítěze.
- Za nejlepší výkon považuji letošní hodinovku v Jihlavě – 13.570 metrů.
- Titul nejméně oblíbeného závodu u mne vyhrává kros v Opatově (Vysočina). Naopak nejvíc se mi líbí Stonařov (také Vysočina), těsně následován během na Vysoký kámen (Vysočina, jak jinak) a Kladnem (příjemný maraton).

Rekordy těchto prvních 1000 závodních kilometrů – maraton 3:52 (Kladno 2006), půlmaraton 1:38 (Olomouc 2006), desítka 43:11.

Docela tragické, že? Na zdůvodnění svých slabých výkonů mám speciální zdůvodnění – na běžeckých závodech si říkám, že jsem triatlonista, tak je normální, že běžci specialisti jsou přede mnou. Na cyklistických je to ještě pochopitelnější – coby triatlonista neumím jezdit v balíku, to je přece jasné. Bohužel slabým místem tohoto zdůvodňování je fakt, že stejně tragických výkonů dosahuji i na triatlonech. Škoda, že nehraju třeba šachy. Hned bych věděl, jak své výkony zdůvodnit :-). Nicméně každý kilometr pro mne byl příjemný zážitek a zároveň soubojem s těžkým soupeřem – mnou samotným. Tak teď nezbývá, než si přát, ať zdraví vydrží a kilometry naskakují…