pondělí, května 08, 2006

Starobrnotour 2006 aneb poprvé na cyklistickém závodě

Po koupi nového silničního kola mne napadl docela divný nápad. Zkusit dokončit Ironmana. Co je na to potřeba? Asi začít postupně. Rozhodl jsem se "otestovat" se na silničním závodě Starobrnotour 8.5. - 100 km silniční závod.


Nádhera. Mám doma už tři kola :-)


Dal jsem si cíl průměr 25km/h, tedy 4 hodiny. Chtěl jsem začít opatrně jako při běžeckém závodě, což byla první chyba. Vzadu jsem stál asi minutu na startu než jsem vůbec vyjel a byl jsem mezi horšími cyklisty, s kterými se těžko jelo. Doufal jsem, že se vytvoří skupinka na rovince po cca 8 km. Vytvořila se a já se do ní schoval. Dojeli jsme pod první kopec a já čekal, jak mi všichni ujedou. Jsem velký a těžký.. A ve stoupání jsem jim ujel! Prakticky bez snažení. Povýšil jsem se na Krále vrchařů zadních řad a měl jsem problém. Jel jsem úsek, kde se dalo jet 30-40 km/h a já jel sólo. To bere síly. V druhém kopci jsem se pokusil dojet pár cyklistů přede mnou. Povedlo se. Ale já jim ujel i nahoře. A zase rychlý úsek sólo... Spadl mi řetěz. I díky tomu jsem byl zpět ve skupince a šetřil síly.Ve sjezdu k Bílému potoku mi někteří poodjeli. Já jezdím z kopce hodně opatrně. A asi už vždycky budu. Navíc vím, že v jedné zatáčce byl ještě rozsypaný posyp...a vedle ležel cyklista (už s pořadatelem) a čekal na sanitku. Z kopce fakt spěchat asi nebudu. Na občerstvovačce jsem se jen napil a hurá dál. První kolo (delší, skoro 60km) jsem končil průměrem 28km/h.Ve spojce do druhého kola jsem zjistil, že mám pěkně ztuhlé nohy. Myslel jsem, že je to únava. Naštěstí mne zase dojela skupinka a já se v ní schoval. V prvním stoupání na 9 Křížů jsem pochopil, že je to hlaďák! Nechápu proč. Pravda, na občerstvovačce jsem nejedl, ale měl jsem gel i energo tyčku. Asi to bylo i počasím (krátce sprchlo, žádné teplo). Se skupinou jsem se držel až k začátku sjezdu k Bílému potoku. Tam jsem je nechal poodjet...A oni se nevlezli do zatáčky! Prostě se tam srazili. Tak jsem projel mezi nimi a brzdil si z kopce. Před stoupáním mne dojeli. Potvrdil jsem roli Krále vrchařů zadních řad - ne že bych jim ujel, ale totálně zničený se ve stoupání držel. Na kopci ujeli a já trpěl deset kilometrů sólo, kde se skupina dala využít.Chvílemi jsem už začínal vidět neostře, rychlost pod 20 na rovině, nic moc. Bál jsem se, že kopec z Bitýšky nevyjedu. A v tretrách se jít pěšky nedá...Na občerstovačce jsem tentokrát zastavil. Přestože jsem byl hodně vzadu, byly ještě banány, sušenky, perníky... Snědl jsem kde co, taky vypil a vyrazil dál. Hodně mi to pomohlo. Kopec z Bitýšky jsem jel samozřejmě pomaleji než v prvním kole, ale šlo to. A pak sjezd, rovinka, kde jsem zase kolo rozjel na 38-40 a užíval si předjíždění opozdilců z trasy MTB (55 km, startovali půl hodiny před silnicí). V cíly 4:00:59, jenomže... computer ukazoval 101,8 km a průměr 25,68! Po odpočtu stání u občerstovačky a nasazování řetězu. Velká spokojenost. Zapomněl jsem si lístky na občerstvení, tak jsem rovnou vyrazil domů. A těch zbylých 15 km, které jsem se těšil, jak pojedu pomalu, jsem jel rychleji než závod!Řekl bych, že dnes bych 180 km v rovinatějším terénu ujel. Když jsem ujel 130 v kopečkách. Doma jsem trochu zápasil s přáním jít běhat, ale nechal jsem to na jindy. Vím, že něco bych uběhl určitě. Kdyby v IM nebylo plavání, možná bych to zkusit mohl. Jsem fakt mizerný plavec. Nebo ne? Budu to muset vyzkoušet... Ale to už je jiný příběh.