Anker Halbmarathon Wien - 19.04.2010

V minulých letech jsem jarní běhání otestoval nejdřív na půlmaratonu a pak si zaběhl maraton. Letos je to nějaké převrácené - napřed jsem zkusil šestihodinovku, asi abych naběhal nějaký objem. Následoval maraton v Bratislavě, asi abych si potvrdil, že jedna šestihodinovka jako objem nestačí a nakonec je tu půlka. Proč? Prostě jsem si chtěl nějakou zkusit. Jen tak, nezávazně. Co kdyby z toho byl osobák jako loni v Olomouci? Původně jsem chtěl o tomto víkendu běžet půlmaraton v Pardubicích. Ale ten je v sobotu a to z různých důvodů nešlo, tak jsem se již měsíc dopředu přihlásil do Vídně, která se běží v neděli. Na půlku je potřeba hlásit se dopředu, zájemců je spousta, limit 10.000 účastníků byl asi dva týdny před akcí naplněn. No, kdybych věděl, jaké bude začátkem dubna počasí, hlásil bych se na celý maraton. Ale to neřešme, prostě rozhodnutí bylo učiněno dopředu, jede se na půlku...

Číslo mi vyzvedává v pátek Milan Mišák, přicházím tím o prohlídku Expa. Nevadí, prohlídnu si nějaké jinde na podzim:-) V neděli vyrážím po šesté směr Vídeň. Provoz žádný. Vídeňský maraton je jedním z těch, které mají start a cíl kus od sebe. Já jedu k místu startu, chci jet po Wagramer Strasse až k uzávěrám a zkusit zaparkovat co nejblíž startu. Závěra pořád nikde. Až ji vidím skoro u mostu. Co tu dělají ty kropicí vozy? Budou sprchovat běžce? Pamětliv rozhánění demonstrací vodními děly raději otáčím o kus dřív. Všude spousta míst k parkování, jsem zbytečně daleko, skoro kilometr od startovní čáry:-) Oblečen do šusťákovky se vydávám k místu startu. Už chápu, na co tu byly kropicí vozy. Mezi dvěma směry silnice je pruh s trávou a kytičkama. Je ohrazen plůtky, ale jistě by je někteří nezbední běžci překročili a trávník podupali. Za normálních podmínek. Ale trávník je tak prolitý vodou, až to čvachtá. Jen ten, kdo nemá rád svá chodidla, by do toho před závodem vstoupil:-) Start a cíl jsou ve Vídni na různých místech. Start před mostem přes Dunaj, cíl o pár kilometrů dál v centru. Pořadatelé proto převáží pytle se svrchním oblečením od startu k cíli nákladními auty. Teplota ráno cestou nula stupňů, teď je poměrně teplých osm, poběžím v krátkém. Dávám šusťákovku do pytle, ten odevzdávám v příslušném autě. Hledám toalety. Je jich dost, jsou však na druhé straně. Za trávníkem:-) Ale ono čurat na čerstvém vzduchu do Dunaje je stejně příjemnější než nějaká kadibudka:-) Jdu do svého koridoru, podle uvedeného času mám modrý puntík, což je druhý koridor z pěti, respektive ten můj je prvním koridorem v "protisměru" silnice, elita a první a třetí koridor startují z pravého dvojpruhu. Řazení do koridoru není oproti třeba důsledné Paříži nijak extra sledováno, přesto se běžci řadí vcelku zodpovědně. Kdo by se taky cpal jinam, když se pořadí bude stejně dělat podle netto časů, že. Jen Praha si hraje na brutto časy a potom se diví, že má v sektorech binec:-). Jsem v sektoru vcelku vepředu, je příjemné počasí, čekám na start.

Most hned po startu (foto web závodu)

Bum a můžeme běžet. Vlastně pochopitelně to chvíli nejde, na kraji sektoru jsme byli hodně namačkáni, rozbíhá se to pomalu. Necelé dvě minuty ke startovní čáře jsou však zcela v normě. Od čáry běžím, ale přes most to nějak není ono. Kde se přede mnou vzalo tolik lidí a s tak podivnou výkonností? Neumím si to vysvětlit jinak, než že přeběhli z pravého dvojpruhu do levého. První zatáčka za mostem je s nájezdem a je v obou pruzích různě dlouhá. Přeběhnutím zprava doleva se dá o pár desítek metrů zkrátit trať:-) Naštěstí je most široký, i v té mase lidí to docela běží. Po prvním kilometru mrknu na hodinky a podle času a stavu své tělesné schránky odhaduji své dnešní možnosti mezi 1:38-1:40. Sub100, to bych bral. Má cenu se snažit:-) Trať zahýbá do Prátru, probíhá parkem. V minulosti někdo popisoval, že to je nudná pasáž, bez diváků. Mně se líbí. Stín, zeleň, rovná silnice. Předbíhá mne bosý běžec. Evropan. To musím někdy taky zkusit. Ale půlmaraton je na takové frajeřinky až moc dlouhý:-) Vbíháme do městské zástavby. První pětka 23:02, takové tempo budu držet jen stěží, běžím na hranici svých aktuálních možností. Trať není úplná placka, některé ulice záludně malinko stoupají. Dav desítek tisíc běžců je docela hustý, to hlavně v zatáčkách o 90 stupňů vyžaduje trochu pozornosti:-) Z amplionů slyším komentář k maratonu, z otevřených oken okolních domů je víc slyšet komentář Formule 1. Multisportovní den:-) Na občerstovacích stanicích je i Powerade, bezva. Beru si flašku, kelímky jsem přehlédl. Aspoň se mám chvíli čím bavit:-) Desítka za 46:36 a mám toho vcelku dost. A to vím, že bude hůř. Běží se i štafety, občas se kolem mne mihne rychlejší běžec, zkouším se aspoň chvilku držet. Je za mnou 15km, netrpělivě vyhlížím obrátku zpět do centra. Už je tu. A s ní i nejhorší úsek. Několika kilometrová Mariahilfer Strasse. My, co jsme tu kdysi strávili nejednu nákupní chvíli víme, že není rovinatá. Teď stoupá. Na mé dnešní možnosti až moc. Sleduji pomalu klesající čísla na domech. Tempo se blíží k 5min/km. Loučím se s časem sub100. Cítím se mizerně, přesto předbíhám přestárlého keňana. Vzápětí silnice zase o něco víc stoupá a on mi to vrací. Ach jo. Zcela zdeptaného z nemožnosti běžet sub100 mne dobíhá Milan Mišák. Tedy abyste správně rozuměli, junior. Ale stejně, se svou běžeckou výkonností by měl být o kus vepředu. Udílím mu několik dobrých rad, které si bere k srdci, mizí dopředu a po první odfláklé maratonské půlce dává druhou o víc jak sedm minut rychleji. Tomu říkám negative split:-) Teda spíš neodhadnutí svých možností:-). Milan fuč, blednoucí keňan na dohled. Zkouším ho dotáhnout. A najednou - je tu zázrak. Ta proklatá ulice kousek před centrem samozřejmě zase klesá. Nohy to vítají, rozbíhají se, už vidím, kde se půlmaratonci oddělují od maratonců, vybírám si správnou polovinu a makám, makám, abych o svých sub100 nepřišel. Půjde to! Finišuji s větší skupinkou, na spurt na rozdíl od kolem mne dupajících mlaďochů nemám sil, přesto stopky zastavuji za 1:39:44. Beru:-)

Vyřízený víc než po maratonu v Bratislavě se šourám pro vodu. Trochu mi pomáhá. Dostávám tašku s něčím k jídlu a jdu si pro vak s oblečením. Přece jen je ideální běžecké počasí - 14 stupňů, skoro zataženo islandským mrakem. Je mi chladno:-) Mám hodně vysoké startovní číslo, moje auto je až vzadu. Z předních aut už nějaké vaky ubyly, vzadu je plno. Jakoby všichni ještě běželi. Aniž to tuším, blížím se k nejhezčímu okamžiku dne. Obsluha "mého" auta netrpělivě vyhlíží nějakého běžce. Vtom mne jeden z nich zahlédne na vzdálenost možná padesát metrů. Zkušeně přečte mé startovní číslo druhému. Ten v tom plném, přeplněném autě s vaky zajde ke správnému věšáčku. Najde můj vak, podá ho druhému. Jsem stále ještě deset metrů od auta. Můj helfer stojí s úsměvem od ucha k uchu v napřažených rukou drží můj vak, za ním úplně plné auto. Připadá mi to jako vítání vítěze:-). Medaili mám sice už pár minut na krku, ale dnes se prostě podávání vaku povedlo líp:-D

Oblékám se v zámeckém parčíku. Pozoruji probíhající had maratonců. Tito už jsou nad čtyři hodiny a je jich obrovský dav. Dal bych si k tomu pozorování kafe:-) Ale jsem na sebe přísný, kafe si odpustím. Nebudu přece pořád pít kafe, udělám ze sebe zdravého, výkonného sportovce. Mizím do metra. Pro formu se ptám chlapíka od metra, zda mají maratonci dopravu zdarma. A vono né!! Naštěstí mám s sebou dvacetieurovku, jdu si pro jízdenku. Automat nemá rád dvacítky. Prý deset a dost. To je znamení osudu, nedá se nic dělat, jdu si pro kafe:-) Dnes mi obzvlášť chutná:-) Za dvacet minut i s přestupem jsem u auta, je tu pořád. Od nastartování auta jsem doma sub90. Nový kus dálnice je poznat. Vídeň je tak blízko, že sem budu jezdit častěji:-)

Co říci závěrem? Vídeňský maraton je dobře zorganizovaná akce s poměrně příjemnou tratí, i když trať v Linzi se mi líbila víc. Startovné je docela významné, triko není v ceně a platí se zvlášť. Přesto je zájemců o běh víc, než ulice pojmou, je potřeba hlásit se dopředu. Běžet půlku na tak velkém závodě jako je Vídeň má také své výhody, mám krásné umístění - celkově jsem skončil 1.194., což z cca 10.000 dokončivších není vůbec špatné. V kategorii M40 pak 196. z 1197 běžců této kategorie . Předběhnu devět běžců z desíti!! Vynikající:-) To není jak na menších závodech u nás, kde jsem často rád, že neskončím poslední:-)) A jen drobnost na závěr - kvůli problémům s leteckou dopravou prý nestihlo dorazit více než 1.500 registrovaných účastníků...

Obvyklá tabulka

Bratislava marathon 28.3.2010

Psát o Bratislavě či ne? Nenapadá mne napsat nic jiného než loni - příjemný, dobře zorganizovaný závod. Jenže když nenapíšu, zase budou mít někteří kecy... ach ano, těžký je život blogera. Dobře, pár písmenek sem naplácám.

Startovní číslo si vyzvedávám v pátek, shodou okolností potřebuji něco v Bratislavě vyřídit. Přestože na vydávání čísel nejsou skoro žádní běžci, trávím tam asi čtvrt hodiny. Přede mnou Milovník Pranjal vyzvedává asi deset čísel a pak mne slečny posílají zpět ke vchodu, ať si opíšu čísla z tabule, mají seznam startujících jen podle čísel a nejsou schopny čísla podle jména vyhledat. Když se vracím, zase všechny přepážky prázdné... až na maratonskou. Vystojím si frontičku znovu a mám pět čísel. Tolik nás do Bratislavy v neděli jede. Čtvrt hodina na vyzvednutí čísel není zase tolik času, jenže když běžíte dobře zorganizovaný závod, nějakou mušku najít musíte. Na vyzvedávání čísel by se ještě dalo trochu zapracovat a proces zefektivnit. Vyzvedávám i účastnická trika, maratonské je letos funkční. Asics, docela příjemné. Dobrá změna oproti loňské čelence!

V neděli se mění čas na letní, raději stanovuji dobu odjezdu trochu s rezervou. Část rezervy nám jako obvykle bere Jarek, kterého budí až moje sms, že vyjíždím:-) Přesto jsme v Bratislavě poměrně brzy - asi o čtvrt na devět. Míst k parkování hafo, stojíme kousíček od šaten. Paráda. Nemám co dělat, tak si zkouším do místa registrace zanést vlastní občerstvení. Ne že bych to potřeboval, jen jako test, zda ho pak na trati najdu:-) Mám však smůlu, občerstvení už je na cestě na trať. Nechápu moc proč, registrace je na webu také do 8:30 a čísla vydávají i po tomto čase, občerstvení by mohli odvézt klidně v 9:30. Ale na webu mají, že občerstvení je možno odevzdat do osmi, tak je to prostě můj problém, beru to jako procházku a jdu se do šaten převléci. Místa fůra, pohoda, potkávám Téčko s jeho kecama... :-) Představte si, že se letos přeregistroval na půlku. No řekli byste to do něj? Velký kluk a jen půlka :-)

Do místa startu přicházím asi třináct minut před desátou. Skoro nikdo tu ještě není, zařadím se zvolna do koridoru, protože jsem vysoký, vidím vepředu i na elitní běžce, třeba na Petra Vabrouška. Po chvilce se prostor plní, jsem mezi vodiči na 3:00 a 3:15. No co už, dozadu se tlačit nebudu:-) Start! Na čáře jsem za 13 vteřin. Když si vzpomenu, že Jarkovi včera trval pochod na start na 1/2PIM 8 minut tak nechápu, co vede běžce ke startu v Praze...

Běžím, řítí se přede mne spousta půlmaratonců a štafetářů, ale na široké ulici nikomu nezavazím. Kontroluji tempo podle gps, snažím se běžet stále nad 5min/km. Nemám zapotřebí přepálit, zejména po letošní zimě, naběhaný objem není tak kam bych se honil. Probíháme centrem, konečně mne míjí vodič na 3:30 a pořadí se ustaluje. Vlastně ani moc ne. Začínám předbíhat první odpadnuvší štafetáře:-) Třeba dámu mého věku v křiklavém aerobicovém oblečku a botách, spoustu mladých, třeba volejbalistku v sálových Mizunech. Dobře se mi mezi nimi běží, není nuda, je na co se koukat. Štafety vystřídaly a zase mizí nadšeně vpřed. V prvním kole si prostě člověk užije neustále měnící se společnost:-) Míjí mne Petr Kaňovský, chce běžet půlku na osobák a pak doklusat. Běží se mi docela dobře, desítka za 51 minut, podél řeky mi to jde zpět snad ještě líp. Před cílovou rovinkou prvního kola kouknu na hodinky, čas se blíží času Pavla Nedvěda ze včerejška, co se dá dělat, spurtuji v maratonské dráze. Vyděšený půlmaratonec vedle kouká, proč ho předbíhám a zda se třeba neznáme - ne, spěchám z jiného důvodu:-)

Půlka něco přes 1:50, podobně jako loni, to jde. Běží se mi lehce, přesto na mne jde krize. Velká krize. Potřebuji toaletu. To se mi při maratonu nikdy nestalo. Mám vběhnout do nějaké hospody? Tak urgentní to není. Probíhám centrem, přebíhám most, problém se stupňuje:-) V tomto stavu mne zahlédne IronPepa, díky mému novému outfitu - dlouhé triko Adidas, výprodej Hatě a kšiltovka Salomon, výprodej Pandorf - mne málem nepoznává. Anebo mne nepoznává kvůli mému šklebu na tváři?:-) Kde je ta benzinka? Nutně si potřebuji odskočit, nemám s sebou toaletní papír, abych to vyřídil v keříčku:-) Pepa běží kousek se mnou, zaběhl nádherný čas. Ale má mysl se koncentruje jen na můj problém:-) Nakonec se vřítím do kadibudky na občerstvovačce. Uf. To bylo o fous:-) Hned je mi líp,
pouštím se do předbíhání hada běžců. Oproti loňsku je maratonců určitě víc, i v druhém kole pořád s někým běžím. Míjím podruhé čističku, letos mi z ní špatně není. Asi je to tím, že fouká jiný vítr. Přemýšlím o tom, jak si skvěle umím s čističkou poradit a během chvíle je mi pěkně blbě. Ne na zvracení jako loni. Spíš jakoby na omdlení. Jen kouknu na sporttester - opravdu, přes klesající rychlost stoupá tep. No co už, chtě nechtě musím přejít do chůze. Čím to může být? Dehydratace? Těžko. Je příjemné počasí, od počátku piju, ani se moc nepotím. Je to tím, že jsem si nevzal žádný kofein? To u dlouhých tréninků taky nedělám a nic mi nebývá, přípravky typu Shleha si beru jen na "důležité" závody. No ať je to co je to, nijak vážné to není, po chvíli se zase rozbíhám. Střídám kousek chůze a dlooouhý úsek běhu, utíká to. Sleduji, že i ve druhém kole jsou organizátoři u kdejaké polní cesty a regulují kde co. Fakt dobře zorganizovaný závod. Můj stav se trochu zlepšuje, už vidím most. Pod 4 to bude, není kam spěchat, nájezd na most jdu. A v tom za sebou vidím obrovský chumel běžců - vodiči na 4 hodiny odvádí dobrou práci, s běžci komunikují a asi proto je jich tolik. Vodiči na 3:45 běželi mlčky a stejně jako loni prakticky osamoceně. Nechci se nechat tímto hroznem předběhnout, tak zase běžím. Mám náskok, nebude problém moji pozici uhájit:-) Vbíhám do již zmlklé cílové rovinky, všichni už jsou fanděním běžcům nějak unavení. A sotva mne vidí, ožívají a povzbuzují jako zběsilí:-) Pravda, ne mne. K běžci přede mnou se přidali jeho potomci, menšímu prckovi dochází síly, unavený tatínek ho už za ruku dost táhne:-) Divákům se ta scéna líbí, vyvádí jak kdyby běžel vítěz:-) V oficiálním čase 3:57:02 jsem v cíli, čistý čas je o těch cca 13 vteřin lepší.

Trať závodu po široké silnici kolem Petržalky není asi úplně fotogenická, ale běží se dobře. I třeba proto, že auta tu nejsou hned vedle za páskou jako v Praze.

Jdu si na pivo. Nealko už není, ale i alko rychle zlepšuje můj stav. Jo - to byl asi ten problém, na občerstvovačkách nebylo pivo! :-) Pak už jen vzhůru do šaten, kde už skoro nikdo není, tak se v pohodě sprchuji. Zjišťuji, že jsem vlastně dobrej, z našeho auta druhej:-) Předběhl mne jen Petr Bělohoubek, Helena si zaběhla po Tokyu i Bratislavu a má krásný osobáček pod 4 hodiny, Pavlis jí dnes dělal pacemakera, tak je taky za mnou:-) A pochopitelně i Jarek, který včera běžel Prahu, bo musel:-)

Muž, kterého slovákům závidím. Komentátor promine, ale on to není.

Jdu zpět na náměstí, chci si dát někde kafe. Od stolečku jedné z kaváren tak vidím úplný závěr závodu - kolem 5 hodin dobíhají dvě švédky a pak ještě jeden muž s pár kily navíc. Není nijak zničený. Asi si spočítal, že na limit pět hodin stačí běžet jen kus a zbytek se dá v pohodě dojít. Zvláštní, že řada lidí takto uvažovat neumí a považuje maraton v limitu za ohromný výkon, či snad dokonce za něco život ohrožujícího:-))


Co říci závěrem? Za maraton pod 4 si nikdy nadávat nebudu, tu zásadu jsem si dal už kdysi, kdy jsem o metu 4 hodin usiloval:-) Takže jako výkon dobrý:-) Co však určitě stojí za zmínku je i závěr z loňska - Bratislava je vynikající malý velký maraton. Za 22€ funkční triko, výborně organizovaný závod s poměrně rovinatou tratí, no co chtít víc. Taky tu počet závodníků docela stoupá. Myslím, že mne tam za rok mají zase.