pondělí, října 26, 2009

Chřibský maraton 24.10.2009

Původně jsem vůbec neměl běžet Stromovku. Jako podzimní maraton jsem plánoval Ljubljaň. Jenže evidentně nemám nijak excelentní běžeckou formu a nechtěl jsem riskovat dlouhou cestu a pak opět déšť. Tak jsem běžel Stromovku. Poměrně volně, v podstatě tréninkově:-) Důvodů bylo víc - neforma, počasí v Praze blízké nule, což znamenalo dlouhé oblečení, déšť, okruhy. Odběhl jsem přes puchýř v pohodě a cítil v těle hodně sil. Ve středu jsem začal uvažovat, že bych nakonec přece jen zajel do Ljubljaně. Dobrá předpověď počasí, cítím se skvěle. Jenže světe div se - registrace je uzavřena a voni prostě nikoho dalšího nevezmou. A to tam mají tisíc maratonců:-) Dobře, nepojedu tam. Co třeba Frankfurt? Tam se mi nechce. Tam pršet trochu má a obávám se, že lépe než loni bych zaběhl stěží. Ve čtvrtek jdu vyklusávat a běží se mi nádherně. Nejspíš forma po superkompenzaci nebo co. Rozhoduji se běžet Chřiby. Ty jsem běžel jako svůj první maraton v roce 2005. V pátek jsem trochu nachlazený. Nebyl čtvrteční běh skvělý kvůli slaboučké viroze? Jestli ano, je fakt slabá. V sobotu jsem v předstihu v Kroměříži. Cítím se unavený, chce se mi spát. Ani kafe nepomáhá. No, je to jen 42km, snad to nějak uběhnu. Mám tu jasný výkonnostní cíl. Chtěl bych tento kopečkovitý maraton dát pod 4 hodiny. Přijde mi to i přes únavu snadné. Své podzimní maximum odhaduji podle Stromovky na něco pod 3:40. I se zdejšími kopci to znamená při běhu naplno 3:50. Čtyři hoďky jsou s rezervou, můžu se i trošku flákat.

Start, obkroužíme dvakrát stadion a mizíme směr Kvasice. Nohy jsou těžké, ale poslušné. Na 10.km jsem přesně podle plánu pod 51 minut. Začínám stoupat na Novou Dědinu a tuším, že je zle. Všichni mi utíkají. Zpomaluji a zpomaluji. Nohy rychle tuhnou, mám chuť požádat řidiče, který tu dělá někomu doprovod, ať mne vezme do Kroměříže autem. Sám nevím proč běžím dál. Asi proto, že maraton se nevzdává jen tak. Půlka za 1:54:34 už je dost nad plán. Ale na vrchol Bunče už je to jen pár metrů, které dobře znám. Párkrát jsem tu tréninkově běžel, nikdy tak ztěžka jako dnes. Předbíhá mne prezident slovenských sběračů. Ve volně běžené Stromovce byl pár metrů za mnou. Předbíhá mne Pavel Tyleček. Na to fakt nejsem zvyklý. Přece jen pár kilometrů na kole za rok najedu, mám díky tomu trochu sílu v nohách a běžcům srovnatelné výkonnosti do kopce obvykle utíkám. Dnes ani náhodou. Ale už jsem na vrcholku, oproti době před čtyřmi lety oceňuji více lidí na občerstvovačkách a bohatší sortiment. Běžím pořád na čaj, mám tu vlastní občerstvení, pohoda. Do cíle už je to kousek, nějak to dojdu, i kdyby to mělo být pět hodin. Sbíhám dolů. Nikdo mne nepředbíhá. Na to zvyklý nejsem:-) Seběh ničí Pavla Tylečka, místy pochoduje. Jarek je pořád za mnou. Mám cíl, zkusím ty dva porazit:-) Jsem ve Zdounkách a v naprosto zničeném těle se cítím dobře. Lépe než v Kvasicích. Nechce se mi spát, bdělá mysl trochu škodolibě až masochisticky týrá tělo, aby pořád běželo. No, je to tak trochu ironmanský běh. Tempo nad 6min/km, v mírném stoupání klidně přes 7. Těší mne, že se mi dobře dýchá, aerobní vytrvalosti mám dost, jen ty nohy jsou nějaké dřevěné:-) Předbíhám Pavla, vzdálenost od běžce přede mnou přestává narůstat. Je na tom stejně skvěle:-) Pohybuji se vpřed a vzpomínám si, jakou jsem tu měl před čtyřmi lety při svém prvním maratonu radost, že dokážu ještě běžet. Dnes běžím podobně rychle a kupodivu se objevuje i ta skrytá radost. Začínám se přibližovat k běžci přede mnou:-) Příjemné běžecké počasí, pohoda, no nejsou ty maratony krásné? :-) V Kroměříži ještě předbíhám jednoho pochodujícího mladíka. Povzbuzuji ho, ať běží. Je rychlejší, utekl by mi. Ale on za chvíli zase pochoduje. To nemám zapotřebí a utíkám mu:-) Pár metrů před stadionem najednou zmatkuji a nevím, kde jsem. A to Kroměříž přece jen trochu znám. Mimo jiné jsem se tu ženil:-) Koukám, koukám, jo, stojím před stadionem:-) Tak hurá na něj. Na dráze je poznat, že krok oproti ránu ztěžknul. Je to fuk, stopky v cíli mačkám pod 4:10. Oficiální čas je o trochu horší, protože jsem měl na hodinkách zapnutý autostop. Pavel i Jarek za mnou, dobrý:-) Cíl nesplněn, no a? :-) Navíc se zdá, že i to nachlazení nějak ustoupilo:-)

A co dodat pro případné zájemce o start na maratonu? Doporučuji. Proč?
- Velmi dobrý poměr cena/výkon - startovné 100Kč, slušné občerstovačky na trati, možnost poslat si vlastní občerstvení na kteroukoli z nich, párek v cíli
- Mně se líbí trať střídající město, vesnice i pěkný hluboký les. Pravda, je tu trochu kopců
- Doporučuji těm, kteří příliš často vzdávají. Tady není moc kde.
- Ano, je tu přes 300m převýšení. Není potřeba trénovat běh do kopce, stoupání jsou v pohodě. Zkuste si trochu natrénovat seběh. V klesání do Zdounek ztratíte nastoupané metry velmi rychle.
- Stánek Asics. Trochu jako expo na velkém maratonu:-)

A ještě pár údajů z výsledkové listiny - vyhrál Jan Škrdla za 2:54:05, ženy vyhrála Jiřinka Kociánová za 3:16:18. Gratuluji této dvojce k nádhernému double:-) Já jsem skončil na 59. místě z 81 dokončivších. Vítěz kategorie nad 60 let mi utekl o 20 minut, nicméně vítěze kategorie nad 70 let jsem o pár metrů porazil. Jsem prostě dobrej běžec, vostrej sporťák, od roku 2005 jsem se v Kroměříži zlepšil o víc jak deset minut:-) K výsledkům přece jen jedno malé rýpnutí - AK Kroměříž je nejlepší běžecký oddíl v ČR. Na jejich vlastním závodě je nejlepší běžec tohoto oddílu na 15.místě. Proč? Chápu, že veterán Štefko tu neběží, ale to nemají nějakého mlaďocha, který by si tu po sezoně vyklusal maraton za 2:50? Trochu hanba a neúcta k vlastnímu závodu s dlouhou tradicí, kroměřížáci, ne? :-)


Tož a někdy se do Kroměříže musím vrátit. Hranice čtyř hodin čeká:-)

První maraton - Chřiby 2005

Čtrnáctý maraton - Chřiby 2009. Kdo najde deset rozdílů, nemusí je nikam posílat:-)

pondělí, října 19, 2009

Maraton Stromovka 17.10.2009

V minulých letech jsem nejpozději začátkem srpna zazimoval kolo, začal jsem víc běhat a býval jsem v půli října jakž takž připraven odběhnout rozumně maraton. Letošní Ironmaniac v září a moje lenost způsobily, že naběhané kilometry nějak nestíhají naskakovat:-) Maraton jsem proto plánoval spíše až v listopadu. Jenže jsem zjistil, že se mi na výlet do zahraničí s nejistým počasím nechce. Rozhodl jsem se zaběhnout si maraton ve Stromovce. Jen tak, kondičně, ať nevyjdu ze cviku:-) Říjnové počasí je letos šílené, letní vedra vystřídala rovnou zima, předpověď počasí na sobotu byla dlouho déšť, max +2 stupně. No, maraton už jsem běžel kdysi i v únoru, ale v mnohem lepších podmínkách. Uvidíme, ono to nějak vždycky dopadne:-).

Po příjezdu do Prahy je počasí poměrně příznivé. Skrz mraky místy prosvítá i sluníčko, teplota bude možná k šesti stupňům. Jestli ještě pár stupňů přibude, nebudu mít ani co na sebe:-) "Naštěstí" se obloha chvíli před desátou zatahuje a začíná mírně pršet. Mé dlouhé oblečení a bunda jsou správně. Ukryt v pěkných šatnách dokonce se skříňkama na zámeček čekám až skoro do startu. Přece nebudu moknout:-)

Start a zhruba dvě stovky různě motivovaných běžců vyráží vpřed. Běží se jedno zkrácené kolečko a pak osm kol prakticky přesně pětikilometrových. Hned v prvním kole se mi daří ve skupince šlápnout pravou nohou do kaluže. Ach jo, nabral jsem vodu. Cítím, že se mi okamžitě začíná dělat puchýř. Na malíčku. Člověk by řekl hloupý malíček a jak dokáže být taková hloupost nepříjemná. Snad tento úraz přežiju. První kolo běžím ve velké skupině a držím se s dalšími ironmany - Jarkem a Dušanem Kyjankou. Ve druhém kole se k nám do skupinky přidává starší běžec s poněkud podivným motáním se od kraje ke kraji. To se mi nelíbí, chci skupinku opustit. Běžíme tak pomalu, že dozadu to nepůjde, vyrážím vpřed:-) Po pár metrech opět zvolňuji. Nemám zájem běžet dnešní maraton na opravdu maratonských tepech, tedy cca 150. Chci "jen" doběhnout, na čase nezáleží. Tep něco přes 140 bude stačit:-) Okruh ve Stromovce mne poměrně příjemně překvapuje. Prakticky jen jeden seběh/výběh o pár výškových metrů, pár kousků s kostkama a několik metrů rozbitého asfaltu, jinak v podstatě rovina. Ale jsou to okruhy a to já nemám moc rád. Dnes to snad nějak zvládnu:-) Navíc kolem samí známí, aspoň tedy virtuálně. Ivo Domanský v prostoru cíle hlásí jména probíhajících, tak vím, že třeba hned ten přede mnou je MirO. Běží strojově, doběhnout ho nemůžu. 15km za 1:15 ukazuje na cíl někde kolem 3:45. To není tak zlé. Před startem bych bral výsledek pod 4 všemi deseti. Jen pořád prší, už to začíná být nepříjemné. Na občerstovačkách je i čaj, začínám mu dávat přednost před studenou vodou nebo ionty. První běží s velkým náskokem Dan Orálek, začínají mne míjet i další o kolo. Dokonce i já míjím první chodce, pořadí se stává nepřehledné. Jen jedno vím jistě - pronásleduje mne Dušan. Pořád pár kroků za mnou. Kdyby mne nepronásledoval, možná bych se stavil v šatně pro suché ponožky. Malíček s puchýřem totiž dost bolí. Řeším to po ironmansku a vytahuji z kapsičky prášek proti bolesti. Moc nepomáhá, ale aspoň mám pocit, že jsem něco udělal:-) Kus za půlkou déšť konečně ustává. Ještě pochopitelně kape ze stromů, ale přestává mi být zima. Sláva, dnes to nejspíš doběhnu, malíček-nemalíček:-) Trochu zvolňuji, nemusím si dnes dokazovat, že umím držet tempo. Dušan mne dobíhá asi na 28.km. Chvilku si povídáme, hned je běh veselejší. Dušan tvrdí, že prý běží na osobák. No, nějak se mi to nezdá, nicméně se okamžitě pasuji do role vodiče.

30.km - pohoda po boku ředitele Grafimana:-)

Po 30.km Dušan začíná zvolna vadnout, mohl bych mu snadno utéci. Ale to vodiči nedělají. Proto svého svěřence buzeruji a povzbuzuji, co se do něj vejde. Nevím, zda to se svými řečmi nepřeháním, ale nevyužijte toho, když při pomalém běhu je zásoba dechu taková, že bych mohl klidně nejen mluvit, ale možná i zpívat:-)

38.km - úsměv trochu mizí, ale je tu poslední kolo! (foto Dao)

Vbíháme do posledního kola bok po boku, Dušan opět zpomaluje. Běžím pár kroků před ním, ať musí dotahovat. A pořád něco kecám:-) Na 39. km mi přijde tempo už moc pomalé, svého svěřence opouštím. Chci zkusit, jestli i v závěru můžu běžet slušné tempo. Předbíhám jednoho běžce za druhým. Křeč do pravé nohy na 41.km mne nijak moc nepřekvapuje. Inu, puchýř, noze jsem ulevoval a teď to mám. Jdu možná sto metrů, Dušan nikde. Tak zase běžím. Rád bych doběhl před ním:-) Druhá křeč je proti. Dušan mne mine jako blesk, doplížím se do cíle kousek za ním za 3:50:25. Na 119.místě ze 181 dokončivších. Prostě jsem si kondičně odběhl maraton. Je to pod 4, tak svou kondici považuji za výbornou a jsem se sebou spokojen:-D

Poslední metry (foto Dao)

V dnešním počasí přijde obzvlášť vhod dobré zázemí šaten se sprchami. Jídlo vynechávám. Beru si jen rohlíky. Vynikající. Ano, tak má chutnat rohlík. Ne ta hmota, kterou nám servírují hypermarkety. Ty dnešní dodala pekárna Kabát, jeden ze sponzorů závodu. Škoda, že je neprodávají u nás doma. No a to je pro dnešek vše z hladkého maratonu číslo 13. Který bude čtrnáctý? Uvidíme:-)


Obvyklá tabulka. Kola jsem mačkal střídavě na startu a za cílovou čarou, proto jsem převzal přesnější časy z oficiálního měření čipy. Gps proto trochu nesedí.

pondělí, října 12, 2009

Zimní plavání Punkva 4.10.2009 a Slavkov 10.10.2009

Začala nám sezona zimního plavání, tož o tom něco stručně napíšu. Prvním závodem sezony je tradičně Punkva, letos v neděli 4.10. Obvykle je to také nejnavštěvovanější závod sezony. Určitě to není kvůli bodům do Českého poháru zimního plavání, ty se tu rozdávají jen symbolické. Nikdo si tu také pořádně nezazávodí, plavci jdou do vody postupně z lodiček a čas se vůbec neměří. Tak proč se tu schází tolik lidí včetně účastníků z několika evropských zemí? Určitě je to díky až mystickému prostředí Punkevní jeskyně. Jen jednou za rok si mohou otužilci zaplavat v místech s až posvátnou atmosférou, kde čas odměřují jen pravidelné kapky vytvářejí miliony let krápníkovou výzdobu. No dá se tomu odolat? Možná jo, ale já a Kristýnka jsme si to nenechali letos ujít:-)

Přes 160 plavců se sešlo na nástupu před akcí. Náš předseda Michal řekl všechny důležité informace, tedy kdo letos zkusil překonal kanál La Manche - no, těch bylo víc. Překonat ho se povedlo dvěma plavcům - Rosťovi Vítkovi ve čtvrtém čase historie a českém rekordu, druhý úspěšný je člen našeho oddílu Ivan Gazdík. Ale nechtějte, abych vám ho někdy ukázal, bo ho znám jen z obrázků:-) Pro mne dalším důležitým bodem je, zda i letos poplave ve svých 96 letech Ladislav Nicek. Ano, je tu a zdá se být čipernější než loni:-) Tož to je z důležitých bodů asi vše a můžeme nasedat do loděk.

Kristýnka tu loni plavala sto metrů, letos volíme oba nejdelší místní trať - tři sta metrů. Nasedáme do třetí lodičky v pořadí s přáním mít to rychle za sebou. Uvnitř jeskyně náš kormidelník manévruje a manévruje... až je jasné, že budeme plavat jako poslední. No co už. Kristýnka počítala s rychlým startem, není zrovna ideálně oblečená, balím jí nohy do ručníku:-), přesto docela prochládá. Ale už se blížíme k místu startu a můžeme sledovat i hlasité výkřiky startujících před námi. Inu, voda tu má osm stupňů. To teď venku nenajdete. V řekách je pořád kolem 16, ani horské potoky nejsou o moc chladnější. Prostě je to i pro otužilce první sezonní setkání s opravdu studenou vodou:-) Vlastně pro většinu otužilců. Díky tomu, že náš oddíl je tu "domácí", patřím k těm, kteří si měli možnost tuto vodu vyzkoušet i v tréninku. Nemůžeme sice plavat moc dovnitř, ale i trénink na kraji jeskyně mi potvrdil, že to dnes zvládnu. Jinak bych si na třístovku ani netroufl, v jeskyni se z vody vylézt prostě nedá. Už je tu náš start, prochládlá Kristýnka se noří do vody se zděšením. Je to fakt studené:-) Dokonce se jí chvíli těžce dýchá. Inu, slečna má otužilecké sklony od přírody, tak na to hřeší a vůbec se neotužuje. Sprchovat se studenou vodou? Na co. A teď to má:-) Jdu do vody za ní a ač nemám zdaleka takové otužilecké vlohy, cítím se ve vodě zjevně líp, mám natrénováno:-) Kristýnka ale není žádná bábovka, ví, že pocit chladu rychle přejde a statečně plave. Má však trochu problém i s brýlemi, musí plavat prsa s hlavou nad vodou, to jí moc nejde. Ač nejsem žádný rychlík, nechtě jí o kus odplavávám:-) Užívám si krásu tmavé úzké jeskyně a osvěžující vodu. Za zatáčkou světla mizí, je tu skoro tma, kam dál? Je tu potápěč, šermuje svítilnou ve směru plavání. Škoda, raději bych chvíli cestu hledal. Jeskyně se rozšiřuje, je vidět osvětlený Masarykův dóm. Naposledy se ohlédnu, Kristýnka kousek za mnou v doprovodu zkušených otužilců. Užívám si poslední, teď už docela známou chodbu a jsem venku. Nepamatuju, že bych někdy plaval rychleji než Kristýnka o oni zrovna dneska nevyhodnocují pořadí. Smůla:-) Kiki vylézá chvíli za mnou, už se s vodou srovnala, klidně by ještě kus vydržela. Jednou, dvakrát tam ještě vleze a může zase plavat i v prosinci.To se tak někdo má. Já se budu muset poctivě každý den sprchovat a každý týden trénovat. No, snad to zvládnu:-) Následuje už jen tradiční svíčková na Skalním Mlýně s tradiční frontou a můžeme domů. Každopádně Punkva za to stojí a doufám, že příští rok jsme tu oba zase.

O týden později se koná další závod zimního plavání, který se pořádá v bazénu. Pochopitelně venkovním. Proč v bazénu? Je to Mistrovství republiky v zimním plavání způsobem prsa. No a v řece tak nějak není pořádně vidět, zda plavec plave opravdu prsa, tak se plave v bazénu. Tradičně jsou na drahách rozhodčí, tradičně jsou někteří plavci diskvalifikováni za základní technické chyby (dohmat, obrátka) a tradičně se diví. V mém nejlepším věku je disciplínou MČR 750m. Na to spíš nemám ani v letošní poměrně teplé vodě a ani tuto disciplínu plavat nemůžu, nemám odpovídající výkonnostní třídu. Loňská mistryně republiky Kristýnka se pochopitelně hlásí na dorosteneckou mistrovskou trať 250m prsa. A po zveřejnění startovní listiny zavládá u nás doma zděšení. Kiki nebude jediná dorostenka! Co teď? Kristýnka plave prsa nerada a přiznejme si to, nepříliš dobře. Rozvíjí doma teorie, kterak prohraje s nějakou neplavkyní a Rosťa Vítek, který bude druhým reprezentantem Komety na startu, se jí bude hodinu vysmívat:-) Hledáme soupeřky na netu, moc záznamů o nich není. No, snad to nebude tak hrozné.

Za vytrvalého mrholení odjíždíme do Slavkova, vzduch kolem osmi stupňů, oproti loňsku nic moc. Snad se přes den oteplí, já startuji až po poledni:-) První rozplavba je 750m vz, na startu je několik předních českých dálkoplavců v čele s Rosťou Vítkem. Voda 15 stupňů je jen o malinko chladnější než při jeho českém rekordu na La Manche, i ve Slavkově plave čas, který bude nejspíš pro ostatní zimní plavce nedostižný - 8:18.


Další rozplavba už je 250 m prsa. Startuje se z vody, už ze způsobu, jak se do vody tři dorostenky dostávají je zřejmé, že Kristýnce vadí studená voda nejmíň. Trochu trnu, jak holky poplavou, Kristýnka prostě není prsařka a přesto by titul ráda:-) Tep mi jde nahoru, je tu start, po pár metrech plavou dorostenky vyrovnaně skoro vedle sebe. Ano, všechny plavat prsa umí. Zároveň mi však padá kámen ze srdce. Kristýnka je o pár centimetrů vepředu. Má naplaváno ze všech nejvíc, studená voda jí vadí nejmíň, je jasné, že Kiki bude nejméně zpomalovat. A taky jo. Náskok v čele pomaličku roste. Soupeřky se soustředí už jen na boj o druhé místo. V něm hezky plavající Xenie nakonec podléhá Anně hlavně díky zjevně větším otužileckým zkušenostem Anny. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby si Xenie studenou vodu zkusila párkrát před závodem:-) Kristýnka velmi spokojená s dalším titulem, ani se jí od bazénu nechce, musím ji dovnitř skoro odtáhnout:-)



Po převlečení sledujeme další závody. Zajímavý je vyrovnaný souboj padesátníků, kde těsně vítězí Vít Frank. Vrcholem dne je však nečekaně závod mužů A. V něm Václav Mihola, kterého i já pamatuji jako naprosto průměrného plavce, nečekaně drží krok s gibraltarským rekordmanem a double trip La Manche přemožitelem Davidem Čechem. A nejen drží krok, ve finiši překvapivě vítězí. Opravdu hezký souboj! Dáváme si guláš, já klidně před mým startem. Se žaludkem problémy nemívám a tady fakt sprintovat nebudu:-) Na rozdíl od Kristýnčina závodu jsem před tím svým naprosto klidný. Mám natrénováno, nějak to uplavu, mně styl kontrolovat nebudou, u volného způsobu není co:-) Ujišťuji se u rozhodčího, zda můžu přejít na prsa, kdyby mi mrzl nos. A jo, klidně. No tak to zvládnu:-) Šup do vody, není až tak teplá, jak to vypadá, když se napíše 15 stupňů:-) Start, plavu. Pochopitelně mizerně. Od srpna jsem v podstatě neplaval. Po odplavané stovce mám trochu problém s dechem, musím nadechovat každý druhý záběr, což dělám jen v krizi:-) Ale kupodivu to nějak po další stovce rozplavávám. A až do konce se mi plave pocitově stále líp. Když už je jasné, že křeč nebude, tak i pořádně kopu nohama:-) Za 12:50 je tu cíl a naprostá pohoda. Možná jsem dnes mohl zkusit 750m. Stopky prozrazují neuvěřitelný fakt - druhá půlka rychlejší než první o dvacet vteřin. Fakt?

Uplaval jsem 500m v 15 stupňové vodě a nezmrzl jsem. Asi jednou budu fakt otužilec:-)

Tak ještě čekáme na vyhlášení vítězů...

.... a po obdržení medaile můžeme zase domů.

Studené vodě zdar!

neděle, října 04, 2009

BV Polná 2.10.2009

Na podzim mi starty na Běžci Vysočiny nějak nevycházely. Chystal jsem se na Ironmaniaca do Teplic, pracovní povinnosti pak zabránily v dalších startech. Před závodem Sádeckými vinohrady najednou přede mnou stála Kristýnka s tím, že takhle se flákat Běžec Vysočiny nebude a že nutně musíme pravidelně jezdit. Čím to? Inu, pohled do celkového pořadí prozradil motivaci naší plavkyně, která vždycky tvrdí, že je snažší deset kilometrů uplavat než tři uběhnout. Po jarní části byla mezi staršími žačkami v BV první. Vůbec jsme nepočítali, že by mohla toto místo udržet, ale atletky nějak daly přednost jiným závodům a Kristýnka mohla bojovat o udržení vítězství. Lenka nás nechtěla doprovázet, že prý teď nějak nemá formu a Terča má v pátek trénink. Tak jsme objeli pár závodů ve dvou - v Sádku byla Kristýnka druhá s rozumnými body, v Řásné jako jediná ve své kategorii po slušném výkonu vyhrála:-) A co v Polné??

V Polné jsme v pátek mezi prvními, dostáváme nízká startovní čísla. No, to nám v závodě asi nepomůže:-) Startuji před Kristýnkou, vybíhám si vzadu v davu, nějak se běžecky necítím. Volnější začátek mi prospívá, při stoupání po kousku asfaltky dobíhám solidní skupinku. Zkusím se jí chvíli držet:-) Kupodivu se mi to ve stoupání téměř daří, přichází klesání a já si svým krásným dlouhým krokem předbíhám dva běžce. To pochopitelně stojí za zmínku, pro jistotu to zopakuji pro ty, kteří si to neumí představit - běžím si takhle z kopce, z jednoho z nejprudších klesání, které na BV jsou, neohrabaně plácám nohama a přesto, že jsem zvyklý, že v klesání se přede mne ženou davy, dnes dva běžce předbíhám já. Pravda, rozdíl v rychlosti byl asi takový, jako když se na dálnici předjíždí kamiony, ale nějak se prostě s tím předbíháním v klesání začít musí:-) Naplněn dobrým pocitem zkouším běžet s úsilím i v druhém kole. Pořád jsem s pár běžci v kontaktu, doběhnu Jirku? Dotahuji, dotahuji, Jirka však cítí cíl, zrychluje a opět na mne získává hezkých pár vteřin. No, nevadí. Jsem v cíli a jsem spokojen:-) Kopcovitých krosovitých 10,8km za 52:19, po dlouhé době lepší výsledek než loni - rovnou o minutu. Pořadí 30 místo z 45, v kategorii 10 z 12, avšak neskutečně vysoké body - 8,577 je zřejmě historicky druhý nejvyšší zisk po loňské hodinovce. Body jsou však trochu ovlivněny tím, že František Tichý už naši kategorii čtyřicátníků vyhrál a dnes nejspíš jen vyklusával s manželkou.

V cíli už čeká spokojená Kristýnka. K pojištění vítězství v letošním Běžci jí stačilo získat půl bodu. Tento těžký úkol zvládla perfektně, plán splnila na mnoho set procent a po zlepšení o tři čtvrtě minuty oproti loňsku je dnes druhá. Celkově je první a tři závody před koncem celé serie běhů už nemůže být předstižena. Prostě už navždy bude u ročníku 2009 uvedeno, že kategorii starších žaček nevyhrála atletka, ale dálková a zimní plavkyně, která se nebojí občas nazout boty a bez běžeckého tréninku se jen tak pustit do nelehkého zápolení s atletkami. Gratuluji k vítězství!!