Zimní koupel

V poslední době se mne často ptáte, jak správně plavat ve studené vodě. Během dnešního koupání jsem pro vás připravil obrázkový návod.

Přípravy začneme již doma. Podle tloušťky ledu si připravíme dostatečně hmotný nástroj. Jak vidíte, já volím sekeru. Správný otužilec si uchovává teplo až do posledního okamžiku. Protože vzduch má -7, mám na sobě bundu. Lze pořídit na vietnamských tržnicích za několik desetikorun. Koupací boty se také hodí. Zem není zrovna teplá. A já nosím vždycky neoprenovou čepičku. Je v ní fajn:-)

Po ledě neskáčeme, mohli bychom si ublížit. Prostě ho rozmlátíme přineseným nástrojem a led odešleme po proudu pryč. Dobrá rozcvička před koupáním.

Jakmile je plavební dráha volná, odložíme svršky a můžeme do vody. Užíváme si při tom obdivu přihlížejících. Taky jsem to ještě loni nechápal a obdivně koukal, ale dnes už vím, že do studené vody se vchází snadno, je to mnohdy snazší než v létě. Vydržet ve studené vodě je však jiná kapitola...

Ve vodě děláme různé hlouposti, ledovou kru můžeme třeba použít jako desku. Pokud pořizujeme fotodokumentaci, pečlivě dbáme na to, aby na fotkách byl i led. Jinak není poznat, že je vlastně zima:-)

Trénujeme všechny styly a okolo jdoucí maminky s dětmi přesvědčujeme, že studená koupel je nejlepší lékař.
Z vody opatrně. Led klouže a ani cit v chodidlech není po koupeli ideální:-) Užíváme si příjemného zabarvení kůže.
Sekeru otřeme do sucha, ať je připravena na další koupel. Doma se zase zahřejeme a to je vše. Zimní vodě zdar! :-)

Zhodnocení roku 2008

Všichni bloggeři hodnotí své sportování za loňský rok jako zběsilí, tak se radši taky přidám, ať nejsem považovaný za podivína:-) Rok 2007 jsem hodnotil zde a začal jsem tabulkou. Tabulku sem dám i letos, a to hned dvojroční:-)



Jak všichni vidíte, ve všech směrech jsem se sportu v roce 2008 věnoval méně než o rok dřív. No ale nečekejte, že bych rok 2008 prohlásil za neúspěšný. Byl to dobrý rok! Možná jen trochu rozporuplný.

Co se běhání týče, tak na začátku roku se mi povedlo naběhat slušné objemy. Poprvé měsíční objem nad 300km, dostal jsem se do výborné formy, asi jsem opravdu měl na maraton kolem 3:20. V Paříži jsem však kvůli viróze formu neprodal. Aby tomu nebylo dost, s teplotou jsem nastoupil na Hejkalův memoriál, skončil jsem po něm po mnoha letech v posteli. A zlikvidoval si běžeckou výkonnost prakticky na zbytek sezony. Delší tratě jsem téměř nemohl běhat, únava, samé odpočívání. No, stejně bych nic nevyhrál:-) Ani běžecký podzim nebyl nijak ideální. Další zdravotní i jiné problémy, s podzimním maratonem ve Frankfurtu za 3:36 jsem tak nakonec spokojený. Bylo to asi maximum, jakého jsem mohl ten den dosáhnout. Ale přesto i v běhu jsem si posunul dva osobáky - na 1km:-) a na 25km. Pětadvacítka tempem 4:38 je asi nejlepším během roku. Naznačuje, že i v maratonu bych mohl ještě své maximum posunout. Uvidíme:-) Omezil jsem počet kratších závodů, pravidelně jezdím prakticky už jen na Běžce Vysočiny a to hlavně díky tomu, že tam běhají i mé tři ženské:-) Zatím mám pocit, že vyšší počet závodů byl přínosnější, já se v tréninku asi moc kochám a málo snažím. Třeba počet běžeckých akcí zase zvýším. Když půjdou ženské:-) Z běžeckých plánů jsem naopak vyřadil jakékoli myšlenky o ultra. Na to asi nejsem stavěn:-)

Cyklistika je trochu jiná kapitola. Přes malé objemy se mi podařilo docela slušně zajet Starobrno tour (-21 minut oproti roku 2006), Mamut tour se pak stal mým zatím nejrychlejším cyklozávodem, pěkný 206km/5000m cyklovýlet kolem St. Pölltenu pak doplňuje příjemné vyjížďky. Prostě na kole v nižších tepech se vcelku dalo nejen vydržet, ale i slušně zajet a projížďky mi po letech přinášely radost.

Plavu sice pořád tak nějak divně, ale časy se zlepšují a to je to hlavní:-) V dálkovém plavání jsem se na 3km za rok docela posunul - z 1:23 na 1:10. Pravda, cíl byl 1:00, tomu jsem se v některých dalších závodech přiblížil, ale... vzdal jsem je. Jednou jsem chtěl stihnout doplavání Kristýnky, párkrát jsem neskutečně promrzl a vzdát jsem asi musel. Stal jsem se tím asi nejčastěji vzdávajícím plavcem Českého poháru:-) Vzdávání závodů mne mrzí, začal jsem se proto více otužovat. I ve venkovní vodě. Plán byl vydržet tak do konce října, ale kupodivu...plavu v ní dodnes, ač je venku -5, voda má 1 stupeň a řeka už je prakticky zamrzlá. Dokonce jsem si troufnul vydat se i na závody otužilců, zatím na nejkratších tratích. Třeba je jednou prodloužím:-) Kromě původního cíle - posunout hranici tepelné pohody při letním plavání - jsem tak do svého repertoáru zařadil vlastně další sport. Jako by jich bylo málo:-).

"Hlavním" sportem je pochopitelně stále triatlon. Vrcholem roku byl ironman v Rothu a musím říci, že jsem se svým výkonem vcelku spokojen. Osobák jsem stlačil na 12:18, nejvíc k tomu přispěl slušný výkon na kole, ale i zlepšení v plavecké části. Cíl byl 12 hodin, k tomu chyběl hlavně lepší výkon v běhu. Upřímně řečeno jsem však rád, že jsem vůbec v tom počasí rozumně dokončil, 12 hodin třeba padne jindy:-) Kromě Rothu jsem vlastně absolvoval už jen jeden triatlon - Grafilit. Tento závod trochu "vybočuje" ze sezonního trendu - v plavecké části zlepšení, na kole to však ten den nešlo a když se mi nedařilo držet průměr 30km/hod, trochu jsem rezignoval, takže kolo je horší než v roce 2007. Ale zase jsem byl asi odpočinutý, tak se mi poměrně dobře běželo. Výsledný čas o 6minut lepší než o rok dřív. Prostě hezký den:-)

Kdybych měl říci, která sportovní akce se mi loni nejvíc líbila, kupodivu by to nebyl Roth, ten by skončil až na druhém místě. Nejhezčí pro mne byl 1. St. Pölltner radmarathon. Asi není rozumné vydat se na závod s délkou, která tvoří téměř 10 procent mého ročního objemu kola. O to víc je však pak krásný pocit, když člověk se skoro normálními převody dojede pod příšerný kopec a v klidu ho vyjede. Přijde kopec druhý, pátý, sedmý... a ono to pořád jede!!! Neskutečné. Krásná příroda, krásné počasí. Docela mi to zamotalo hlavu. Mám teď v hlavě takové dva hlasy:

Hlas1 (nadšeně) - Jezdi víc na kole! Jsi cyklista, ne běžec!
Hlas2 ( s despektem) - No to jsem zvědav, kde by se dal vzít na kolo čas. Brzy tma a ty furt v práci. Nedaří se ti jezdit ani půlku objemů z mládí a hraješ si na cyklistu!
Hlas1 (idealisticky) - Čas se najde! Holky jsou už docela samostatné a žena se bude na tebe aspoň těšit, když budeš doma jen občas:-)
Hlas2 (s opovržením) - Stejně neumíš jezdit venku v zimě. Hraješ si na vrchaře, sám jsi velký jak velehora a vozíš do kopců slušné závaží. Znáš nějakého vrchaře s 84kg? Nebuď směšný:-)
Hlas1 (unaveně) - Jo, nikdy nic nevyhraju, ale baví mne to. Jednou budu třeba po horách chodit jen pěšky, ale dokud můžu jezdit chci ještě nějaký ten kopec vyjet!
Hlas2 (nekonstruktivně) - Naivní snílku!
Hlas1 (nekonstruktivně) - Přizdisráči!

Víte, sám nevím, jak to dopadne. Možná se o tom něco dočtete i na tomto blogu. Každopádně v plánu na rok 2009 jsou napevno jarní maraton (zatím není definitivně vybrán) a Moraviaman. No a pak se hukáže! Tak ať vám to v roce 2009 všem taky plave, jede, běhá, skáče, otužuje se a já nevím co ještě!